pondělí 17. února 2014

Velká výprava do Ameriky X.

Dnešní cestovací blog je desátý - jubilejní :-) Ale ještě stále nekončíme...

Krásný slunečný den v San Franciscu jsme si užily do poslední minuty. Jsem tak pozitivně naladěná, že bych asi ani nemohla napsat, že jsme si něco neužily, i kdyby to byla pravda :-) Ale všechno bylo prostě zalité sluncem.

Koupily jsme si městský pas samozřejmě za výhodnou cenu - to je trošku sport, protože když chcete, tak vždy nějaký ten kupón nebo slevu najdete. Takové informační středisko je přesně to místo, kde se to kupónovými knížečkami jen hemží. Byly tam slevy na vše možné a také na oblíbené koblížky. Ke každému počtu nakoupených smažených dobrot byla jedna káva zdarma. Nejsme troškařky (všimli jste si, jak ta krásná čeština nadržuje chlapům a jsou jen troškaři? Pche!), vybraly jsme si ten největší kýýýbl plný čerstvě usmažených díratých koblížků, které jsme si pocukrovaly, sedly jsme si na sluníčko a udělaly jsme si siestu.
Kávička byla dobrá, emerická, ale já mám blbý zvyk, že musím mít úplně plný hrnek, kelímek, kýbl, prostě jakoukoli nádobu, do které si kávu dělám, doplňuji mlékem, ale až úplně po okraj. Nechápu, že se někdo ochudí o ten jeden hlt a má kafe do poloplna. Jsem se sama pozorovala, jak si to kafe dám vždy plné, takže ten hrneček ani neodnesu a musím se k tomu hrnku na stole sklonit, upít a pak teprve odnést, abych to nevylila. Ale i kdybyste mě zabili, udělám to znovu :-))) Proč to píšu ... asi nebylo kafe, které bych si nevylila :-)) Sakra, zvyk je železná košile.


pátek 14. února 2014

Velká výprava do Ameriky IX.

Než se začtete do dalšího vyprávění, chtěla bych vám poděkovat za kladné ohlasy, za to že si blog čtete, že se těšíte na další pokračování ... to je pak radost psát! Znovu si tu cestu prožívám a pořád mě to baví a asi jsem divná - jako kdo není :-) ale když si vytvořím třeba album nebo scrapstránku, tak se k ní ráda vracím a prohlížím si to a to samé mám u blogu. Jsem si to už i jednou sama sobě přečetla :-)) No, trochu to tady smrdí, asi to bude samochvála, takže hurá do psaní, třeba vám nějaké ty kecy v peci zvednou náladu... nebo mandle :-)

Ráno jsme se v San Franciscu probudily dříve než na zazvonění budíku, ale vlastně ten budík byl jen taková jistota, jak jsme se těšily na nové zážitky, tak jsme se vždy probudily dříve. Měly jsme v našem zájezdním hostinci i snídani, proto jsme se v klídku připravily na cestování, zabukovaly jsme si lodní lístky na cestu na Alcatraz, doporučuje se rezervace až tři měsíce dopředu, o loď je zájem a nemusí být dostatek místa a pokud se nezúčastníte, lístky propadají bez náhrady - bylo 8:00, proto se nám 10:00 zdálo jako prima akorát čas na výlet. Pohoda. Snídaně byla typicky emerická, sladké housky, šunka, sýr a tentokrát i takové studené borůvkové vafle - to je asi nejbližší možný popis. Bylo to zajímavé :-) K tomu samozřejmě spousta jiných dobrot. V tomto hotýlku se nám moc líbilo, že hosté jsou doslova ze všech koutů zeměkoule. Poslechly jsme si u snídaně francouštinu :-)

Didi jako žena činu si zjistila, že vedle v místnosti je počítač a tiskárna a vytiskla si zabukované lístky. Stálo na nich, že tyto lístky se nedají přesunout na jiný čas, že pokud nestihneme, propadnou. Kdo by nestíhal. Pohoda. Bylo krásně, tento den se jen tak v San Franciscu nevidí. Celoroční teplota je 15 - 20 stupňů (proč to nemůže být u nás?? Ani vedro ani zima!) Asi 10 dnů v roce se stane zázrak a je letních 25 stupňů ... protože jsme cestu plánovaly do posledního detailu a je jasné, že lze poručit větru i dešti, tento krásný den bylo 25 stupňů!!!! Uáááá. Pohoda.

Cestu do přístavu jsme už měly natrénovanou, lehkým krokem s plným žaludkem a nejvýbornější náladou jsme se vydaly za dobrodružstvím. Pohoda. Čekaly jsme na zastávce na úžasnou historickou tramvaj .... a tramvaj nikde. No tak ještě pořád pohoda. Čekáme a nic... nakonec jsme se dočkaly, ale bylo jasné, že to bude na knap. Jedem a tramvaj se zastavila. Oprava vozovky v dopravní špičce. To už nebyla pohoda! Nebudu vás napínat, dorazily jsme v 10:05 do přístavu a loď už mizela v dálce. Smířily jsme se pomalu s tím, že naše jízdenky propadly, ale nedalo mi to a šla jsem se zeptat ženy, která obsluhovala vchod k lodi. Dokonce jsme si vzpomněla, jak se řekne dopravní zácpa, a že teda naše loď už odfrčela (no jo no, tak tohle jsem neřekla anglicky, ale paní pochopila :-) ). Řekla of course, můžete jet příští lodí. Traffic jam? To se stává, ou key :-)
A pak že to tady nefungujéééé!!!
Mělo to tu velkou výhodu, že nám vyměnili pravé ořechové vstupenky, které se do deníčku budou hodit více, než ty vytištěné z tiskárny.



pondělí 10. února 2014

Velká výprava do Ameriky VIII.

Tento díl bude kratší, proto nebudete muset moc prohlížet ani číst. No ale já se vždycky vykecávám, takže je to asi jen planý slib :-) Zpětně dopisuji, že se mi to vymklo z ruky ...

Naše cesta byla dobrodružná ... no vlastně ona nebyla skoro vůbec dobrodružná, protože vše co nám cestovní kancelář PrettyTravels s.r.o. naplánovala, tak to klapalo jak hodinky, takže o nějakém velkém dobrodružství nemůže být řeč, maximálně byl dobrodružný pobyt ve vězení ... :-)) Nene, o tom dnes řeč nebude, to si nechám na příště :-)

Tak znovu ... po našem nočním hazardu, kdy jsem prohrála jeden dolar a Didi mi to prozradit nechtěla, kolika papírky v hodnotě 1 dolar nakrmila nenasytnou mašinu zvanou hrací automat, jsme se probudily do slunečného rána. Na to jsme si už zvykly, takže nás to nepřekvapilo. Byl čas zabalit si 5 švestek a popojet dál po vlastech amerických. Poslední hazardní foto.



čtvrtek 6. února 2014

Design team Papero amo

Před Vánocemi jsem se přihlásila do "výběrového řízení". Papero amo vyhlásilo soutěž a výsledkem bylo, že jsem měla tu čest a byla jsem vybrána do Design teamu PA.
Jak se v jedné větě dá říci všechno, stačí jen pár odkazů :-)
Vytvořila jsem vánoční stránku z kitu PA, který jsem měla doma a barevně se mi moc líbil. Hodně dělá fotka, kterou máme z vánoční ZOO a k barvám kitu se hodila výborně.


středa 5. února 2014

Velká výprava do Ameriky VII.

Kde jste kdo? Kdo si jde číst další díl? :-)

Bylo nebylo ... vrátily jsme se z výletu, sluply jsme picknikový balíček - teda obsah a šup šup a to doslova do víru velkoměsta. Tady to pojmenování prostě sedne jak na hrnec. Máme novou průpovídku, už neříkáme TO JE ALE VEGET! říkáme TO JE ALE VEGAS :-) Je volně k použití, kdybyste měli zájem.

V tomto blogu nebude spousta zajímavých informací například o tom, že v jednom z hotelů je i zoologická zahrada, že je tady největší koncentrace megahotelů na jednom místě ... kdo má zájem, určitě si ty informace najde, tady popíšu jen to, co jsme viděly na vlastní voko.

Rozhodly jsme se jet nějakým přibližovadlem, proto jsme zvolily místní busovou dopravu, abychom se dostaly na konec té slavné ulicové promenády, chtěly jsme si projít všechny ty krásy, o kterých jsme zatím jenom slyšely.
Jízdenka stála na dvě hodiny 6 dolarů, ale na 24 hodin jen 8 dolarů, takže jsme neváhaly a vyplatilo se to, protože jsme ji využily i večer na zpáteční cestě a ještě i druhý den. Nekupte to :-)
Poslední zastávka byla u Mandalay Bay, ale my jsme vystoupily už u Excalibru, protože světe div se, ale u Znojma stojí věrná kopie :-) Teda jako říkala to Didi a já jí to věřím!! Je to takový pohádkový zámek, kde uvnitř je spousta atrakcí a stejně jako všechny tyto megalomansky pojaté budovy, je to hotel.


úterý 4. února 2014

Project Life 9

Než zveřejním poslední fotky ze svého alba PL rok 2013, chtěla bych napsat o jedné zajímavé slečně. Je to studentka a baví ji psát blogy. Zmínila mě v jednom svém blogu a velmi slušně se mě zeptala, zda mi to nevadí. Tak to se stane málokdy, že někdo alespoň dá vědět, že použil fotky a odkazy. Děkuji Dummy!! Malinko jsem prozkoumala její blog - nám blogerům (od té doby, co mě asi před měsícem někdo nazval blogerkou, se tak i cítím, i když blog si píšu několik let, ale ani jsem to tak nevnímala :-) ) nám blogerům to nevadí, že si někdo prohlíží naše stránky, protože jdeme s každým článkem s vlastní kůží na trh.

Swapy známe ze scrapbookového světa, ale tady je jeden superswap právě z blogu Dummy. Výměna sladkostí. Geniální nápad. Protože s dětmi máme pestrý život, vystřídalo se u nás na ubytování už mnoho studentů a studentek z jiných států, kterým jsme poskytli přístřeší a oni zase na oplátku totéž udělali, když někam vyjely naše holky. Při té příležitosti jsme vždy nakoupili dobroty, které se u nás nazývají národním pokladem a byli jsme moc rádi, když jsme podobné poklady dostali ze zahraničí. Malinko nám nechutnaly jalovcové bonbony z Belgie, naopak vzorečky likérů byly OK, nepřišli jsme na chuť holandským lékorkám, ale jejich myší čokoládová hovínka na máslové tousty - mňamka! Fíky z Turecka? Mám na ně asi vypěstovanou závislost, to je mňáááám!!! Potřebuji nutně doplnit zásoby!!!

Máte nějakou zkušenost s výbornou mňamkou ze zahraničí, kterou vám jako delikatesu přivezl někdo z ciziny? Jako to nejlepší, co může být? A nebylo? :-)) Nebo naopak co opravdu byla nečekaná dobrota? Napište, docela by mě to zajímalo, protože jsem koza mlsná a ráda se něco dozvím :-)

No a teď PL ... zpracovávám události, protože to všechno tak rychle utíká, že ani nestíhám detaily všedních dnů sledovat :-) Tyto dvě stránky jsou trochu výjimkou, je to jeden týden předvánoční, kdy se těch událostí sešlo více.





neděle 2. února 2014

Velká výprava do Ameriky VI.

Dnes sbudeme brzo vstávat a vyrazíme si na nejsuprovější výlet, jaký nám Las Vegas mohlo nabídnout. Do Grand Canyonu :-)

Už před odjezdem z Česka jsme měly rezervovaný výlet do hor ... vlastně údolí, ale když stojíte dole a nad vámi se tyčí strmé, řekou Colorado vyhloubené srázy, tak si připadáte jako v nejvyšších horách.

Ráno nás probudilo sluníčko, které se objevilo na obzoru. Měly jsme krásný výhled, fotit moc nešlo, protože tam byla bezpečnostní fólie, ale pro tu náladu ... jo, ten odraz je moje noční košilka, kterou jsme si s Didi koupily stejnou v Birminghamu. Cestovatelská :-)



pátek 31. ledna 2014

Velká výprava do Ameriky V.


Jste zvědaví, kam si dnes vyrazíme? :-)

S veletrhem se nám loučit nechtělo, ale volání dálek bylo silnější. Poslední naše společná fotka z oficiálního webu CHA, vtipnému fotografovi jsme neunikly, lákal všechny na focení a fotil na tablet a rovnou fotky směroval na web. Mohly jsme si vzít něco málo na vylepšení našeho vzhledu, takže jsme to využily.



středa 29. ledna 2014

Velká výprava do Ameriky IV.

Připraveni? Začínáme!

Neděle byla druhým dnem na veletrhu a i kdybychom tam byly týden, tak asi nestihneme všechno prozkoumat. Nevěděla jsem, co bych potřebovala nutněji a Didi už přemýšlela, která banka ve Znojmě je nejhůře hlídaná :-)
Protože jsme holky šikovné a včera nám před nosem frnkly všechny tašky od Ranger, tak jsme se rozhodly, že musíme brzo vstávat, rychle se nasnídat a hurá na veletrh. No, tak je jasné, že se to lépe řekne než udělá... Vstaly jsme to jo, snídat rychle to nee, hezky jsme si to užívaly, opět byly mé oblíbené pancakes, půl litru javorového sirupu, opečený toust - ten jediný nebyl sladký. Vše co vypadalo jako houska bylo sladké a máslo bylo zásadně slané. Inu, jiný kraj jiný mrav.

Přestože jsme nikam nespěchaly, tak jsme to stihly :-) Asi proto, že byl začátek v devět a těm ostatním se nechtělo vstávat ještě více než nám. No máme ji! Tašku s vintage vzory. Alespoň bylo do čeho dávat letáčky. Katalogy by se nám nevešly do kufru. I když tady to vypadá, že Didi tam má všechny katalogy světa :-) To klame, měla tam kabelku.



úterý 28. ledna 2014

Project Life 8

Mám hotový rok 2013 ve svém albu, ale ještě jsem nezveřejnila všechny ukázky stránek, tak to napravím.
Nestíhám tvořit přesně po týdnech, události se malinko prolínají, ale koupě kabátu byla docela velká událost, takže té jsem věnovala "kus" stránky. Hlavně byla u kabátu nádherně barevná visačka, a když se tam nad tím zamyslím, vlastně jsem si ho koupila kvůli ní :-)


 Nechci slevu zadarmo, proto kabátek pořídila moje milá švagrová v Ostravě a bratr umělecky zabalil do tvaru hroudy. Jediné štěstí je, že se vůbec nekrčí.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...