pátek 14. února 2014

Velká výprava do Ameriky IX.

Než se začtete do dalšího vyprávění, chtěla bych vám poděkovat za kladné ohlasy, za to že si blog čtete, že se těšíte na další pokračování ... to je pak radost psát! Znovu si tu cestu prožívám a pořád mě to baví a asi jsem divná - jako kdo není :-) ale když si vytvořím třeba album nebo scrapstránku, tak se k ní ráda vracím a prohlížím si to a to samé mám u blogu. Jsem si to už i jednou sama sobě přečetla :-)) No, trochu to tady smrdí, asi to bude samochvála, takže hurá do psaní, třeba vám nějaké ty kecy v peci zvednou náladu... nebo mandle :-)

Ráno jsme se v San Franciscu probudily dříve než na zazvonění budíku, ale vlastně ten budík byl jen taková jistota, jak jsme se těšily na nové zážitky, tak jsme se vždy probudily dříve. Měly jsme v našem zájezdním hostinci i snídani, proto jsme se v klídku připravily na cestování, zabukovaly jsme si lodní lístky na cestu na Alcatraz, doporučuje se rezervace až tři měsíce dopředu, o loď je zájem a nemusí být dostatek místa a pokud se nezúčastníte, lístky propadají bez náhrady - bylo 8:00, proto se nám 10:00 zdálo jako prima akorát čas na výlet. Pohoda. Snídaně byla typicky emerická, sladké housky, šunka, sýr a tentokrát i takové studené borůvkové vafle - to je asi nejbližší možný popis. Bylo to zajímavé :-) K tomu samozřejmě spousta jiných dobrot. V tomto hotýlku se nám moc líbilo, že hosté jsou doslova ze všech koutů zeměkoule. Poslechly jsme si u snídaně francouštinu :-)

Didi jako žena činu si zjistila, že vedle v místnosti je počítač a tiskárna a vytiskla si zabukované lístky. Stálo na nich, že tyto lístky se nedají přesunout na jiný čas, že pokud nestihneme, propadnou. Kdo by nestíhal. Pohoda. Bylo krásně, tento den se jen tak v San Franciscu nevidí. Celoroční teplota je 15 - 20 stupňů (proč to nemůže být u nás?? Ani vedro ani zima!) Asi 10 dnů v roce se stane zázrak a je letních 25 stupňů ... protože jsme cestu plánovaly do posledního detailu a je jasné, že lze poručit větru i dešti, tento krásný den bylo 25 stupňů!!!! Uáááá. Pohoda.

Cestu do přístavu jsme už měly natrénovanou, lehkým krokem s plným žaludkem a nejvýbornější náladou jsme se vydaly za dobrodružstvím. Pohoda. Čekaly jsme na zastávce na úžasnou historickou tramvaj .... a tramvaj nikde. No tak ještě pořád pohoda. Čekáme a nic... nakonec jsme se dočkaly, ale bylo jasné, že to bude na knap. Jedem a tramvaj se zastavila. Oprava vozovky v dopravní špičce. To už nebyla pohoda! Nebudu vás napínat, dorazily jsme v 10:05 do přístavu a loď už mizela v dálce. Smířily jsme se pomalu s tím, že naše jízdenky propadly, ale nedalo mi to a šla jsem se zeptat ženy, která obsluhovala vchod k lodi. Dokonce jsme si vzpomněla, jak se řekne dopravní zácpa, a že teda naše loď už odfrčela (no jo no, tak tohle jsem neřekla anglicky, ale paní pochopila :-) ). Řekla of course, můžete jet příští lodí. Traffic jam? To se stává, ou key :-)
A pak že to tady nefungujéééé!!!
Mělo to tu velkou výhodu, že nám vyměnili pravé ořechové vstupenky, které se do deníčku budou hodit více, než ty vytištěné z tiskárny.





Alcatraz je ostrov vzdálený jen kousek od pevniny. Bylo na něm vybudováno světoznámé vězení, které dnes funguje již jen jako atrakce pro turisty. Opravdové vězení zde fungovalo jen do roku 1963. Více si můžete přečíst ZDE.

Na lodi jsem si jako správný fotograf našla místo hned u kraje, aby mi něco neuteklo :-) Didi měla naštěstí mapu, proto se mohla schovat před objektivem i sluncem.


Před cestou jsem v nějakém průvodci četla, že pokud vidíte Golden Gate Bridge bez mlhy, okamžitě foťte! Jsou to vzácné okamžiky... tak já nevím, ale pro nás by vzácný okamžik byla právě ta mlha :-) Tohle byl první pohled na toho golden červeného krasavce.


Z dálky vypadá Alcatraz jako pohádkový ostrov se zakletou princeznou a se zámkem (no těch zámků tam vlastně v celách bylo nakonec více než dost).


Pohled "dozadu" na San Francisco. Z této fotky sálají ty sluneční paprsky...


Tohle už jako zámek nevypadalo.




Z lodi vystoupila spousta pasažérů a zločinvidětichtivých, ale nejdříve jsme se dole u mola všichni zastavili a nějaká slečna ze skupiny, která se stará o blízký národní park, nám povyprávěla ve zkratce o všem, co nás na ostrově čeká. Tohle bylo jako z pravého amerického filmu. Slečna mluvila poprvé před publikem a všichni ji moc podporovali a nakonec zatleskali. Bylo to hodně milé a pro ni povzbuzující, bohužel nevím, jestli by u nás měla takové pochopení.

Po projevu jsme byli propuštěni a mohli jsme si prohlédnout pevnost. Didi se pomalu ale jistě začala stávat Američankou a pokukovala po nějakém vhodném vozítku, abychom nemusely šlapat pěšky. No jistě, našla :-) Bylo nás asi 10 na celý vláček, kdo chtěl svézt, měli jsme i dva průvodce. Jeden vždy vyskočil a rozháněl lidi před vláčkem a razil cestu.


Vysedly jsme před vchodem, všechno fungovalo :-)


První co uvidíte je tento "citát". Porušíte pravidla a jdete do vězení, porušíte pravidla ve vězení a jdete do Alcatrazu.


Dostali jsme sluchátka a kecací krabičku v angličtině, na kterou jsem se zatvářila, že jako já tomu stejně rozumím každé páté slovo a ve výsledku nic a Didi moudře prohlásila - máš tady lekci angličtiny zdarma! Ta žena měla zase pravdu. Poslechla, nerozuměla, ale užila jsem si to :-)

Líbil se mi průhled vyvrtaný v tlustém skle, no jako nechci se chlubit, ale skoro umělecké foto ...


Cely byly malinké, ani jsme si neuměly představit, že by tady někdo mohl strávit třeba 10 let. Dozvěděli jsme se, že vězňům dávali kaloricky vydatné jídlo, hezky po tom tloustli, přibrali i 20 kilo a hned je přešla chuť utíkat. Přeplavat na břeh bylo zrádné. Vypadá to, že to není daleko, ale voda je tady hodně studená a vykrmený vězeň asi moc kondičku nemá, i když i na tomto malém prostoru ostrova je také hřiště.


Tohle je fotka jako z filmu Zelená míle s Tomem Hanksem.



Nijak zvlášť se už vězení neudržuje, což není na závadu, protože pak to má tu správnou patinu.



Některé cely byly "zabydlené", proto jsme si mohly aspoň představit, jak to tam vypadalo.


Tohle je vězeňský dispečink.




Počasí bylo nádherné, jako by mě ten vítr znovu ovíval ... voněla mořská voda, šplouchaly vlny ...


Maják je na ostrově dominantní.


Jeden z nejznámějších vězňů AlCapone.


Samotky ... ty působily - mám pro to vystihující slovo - skličujícím dojmem. Představa, že bych byla v malinkaté místnosti bez vybavení, dvoje dveře a hlavně ta samota ... s kým bych si jako povídala? No umíte si to představit, že byste se s nikým nedělili o zážitky? Žádná komunita široko daleko, to je to pravé peklo.


Vězni byli vynalézaví...



Tak jo, souhlasím, že fotím každou kravinu, mě by to cestování bez foťáku ani nebavilo. Byla by to jen půlka zážitků a prožitků. Mám těch fotek opravdu hodně, ale díky nim si pamatuji úplně všechno a jsem na ten foťák tak zvyklá, že bez něj už ani ránu. Mě na tom focení baví právě to, že si uchovám ty vzpomínky.
Tady například mám fotku pana nádherného, který je drzý jako vopice. Obtěžoval turisty s malým dítětem, to dítě jen malinko vykřiklo a v tu chvíli byl u něj strážce ostrova a odehnal ho :-) Někdy mi to prostě hlava nebere, jak je možné, že se pomoc najde ihned.


Tady je ještě ukázka, jak je vše označeno i braillovým písmem pro slepce. Myslí tady na všechny.


A kdo už vidí ty slavné sanfrancisské ulice? (to by si jeden zlomil při psaní prst). Mimochodem obyvatel San Francisca se jmenuje Sanfrancisčan.
V mnoha filmech byly použity záběry ze strmých silnic. Úplně živě vidím to gangsterské auto, jak letí přes půl kopce dolů a natačí to kamery ze všech stran :-)


Na zpáteční cestě z vězení k lodi Didi pronesla, že jako správná Emeričanka teda dolů nejde a čeká na vláček. No co myslíte? Jel za pět minut :-) A Didi říka dál ... jsme v Americe, tady to funguje, takže předpokládám, že až dojedeme dolů, tak pojede loď. No a co myslíte? Jo :-)

Ještě jsme si koupily něco malinko suvenýrů, určitě jsme musely mít pohlednici s razítkem, kterou může mít jen ten, kdo na Alcatrazu byl a to byla výzva. Určitě si dáme kartičku do našeho alba z dovolené.
Jako správně postižená tvořením jsem si koupila ty pohledy dva. To dá rozum, když na druhé straně bylo to razítko a nalepím to, tak jak bych pak viděla tu první stranu :-)

Jedna fotka od Didi, to je přesně ta chvíle, kdy s potěšením cestujete s kamarádkou, kterou neobtěžuje vás vyfotit a nemá u toho spoustu keců.


Zajímavé je, že San Francisco je spojováno s Golden Gate Bridge, přitom na druhé straně je nádherný most, o kterém skoro nikdo neví. Tak jasně, že ti kdo tam bydlí, tak asi zaregistrovali, že se mohou suchou nohou dostat přes vodu, ale mě docela překvapilo, že tak krásný most nám byl zamlčen.



Výlet to byl nádherný, ale musely jsme se vrátit, protože jsme měly koupený městský pas a čekaly nás další "atrakce". Jedna atrakce nás tak překvapila, že jsme chytly záchvat smíchu, ale to bylo později večer a to až příště.


V U.S. je všechno velikééé :-) Krásné, že jo?


Vypadá to, že tento den opět budu muset rozdělit na dva, protože fotek a zážitků je hodně a vypadá to, že ten blog budu psát ještě dlouho. Zase budu mít výhodu, až se mě léto zeptá, co jsem dělala v zimě, budu mít jasnou odpověď :-)

Příště si vyrazíme autobusem Hop on hop off na projížďku městem a konečně se také dostaneme  k tomu mostnímu skvostu. A jako jo, je to krasavec!!! Taky jsme se seznámily s Igorem ... ale to taky až příště :-)

Děkujeme, že sledujete naše putování po vlastech amerických, cestování zdar a zase příště na čtenou!

Vaše cestovatelky Didi a Iriska. 

Pro 10. díl pokračování klikněte sem :-)

16 komentářů:

  1. Po noci plné hororových snů začínám nový den u tvého článku s hrnkem kávy.... a věř tomu nebo ne, lépe se mi zapomíná na ty prokleté noční můry. Těším se na další dobrodružství.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to nezávidím, to je potom ta noc, jako by nebyla. Pokud to kávička a článek aspoň trochu napravily, paráda! A vůbec, noční můry patří do Hollywodu :-)

      Vymazat
  2. I já tu sedím se snídaní ( pospala jsem si, předělávám obývák a to je pěkná dřina, tak si musím odpočinout, že :-) ) a čtu si a bavím se a putuju s vámi, je to úžasné čtení a těším se vždycky na další pokračování tak, že klikám několikrát denně na tvůj blog s bláhovou nadějí, co kdyby...;-) Proto nemám ráda seriály, protože musím čekat na další díl a já už chci vědět všechno, teď , hned! Zvlášť, když je to seriál zajímavý, ne nějaká americká, pardon, holyvůdská prkotina ;-). Ale tvůj seriál, ten je tedy číslo jedna, nejvýš mezi všemi! Piš, piš, už se nemůžu dočkat! PS. Fotky jsou báječné, taky fotím všechno, to cítím úúúúplně stejně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani děkuji :-) Snažím se psát co to jde, když je čas, jde mi to pomalu, ale vy hrozně rychle čtete :-)) Ještě pár témat zbývá, takže nějaký ten díl přibude. Focení a dobrodružství zdar!

      Vymazat
  3. Irčo nádhera ! Je neuvěřitelné, jak vám to všechno vycházelo, to je jak ze sna nebo z pana Tau :-)))
    Taky fotím všechno, už od dávna a přesně pro ty vzpomínky, pro ten okamžik. V hlavě se to ztratí, ale když to člověk vidí, ta vzpomínka najednou zase vyplave :-))
    Se těším na houpavou projížďku, tu bych tedy bez plata Kinedrylu a pytlíku nedala :-))))

    OdpovědětVymazat
  4. Já se taky moc těším na tvoje čteníčko..Myslím, že se s holkama složíme a pošleme vás někam na dovolenou..třeba do Thajska..Protože při tvojem čtení si připadám jako bych tam byla...nádhera Irčo.. Míla Voborníková

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miluško :-))))))))) Jak můžeš vědět, jaký je můj tajný sen? :-)) Nejraději bych už jen cestovala a to psaní by byl takový bonus.
      P.S. V Thajsku je moc teplo, já bych jela hned, ale Didi jezdí jen tam, kde je 20 a méně stupňů :-)

      Vymazat
  5. Krásně jsem si početla při odpolední kávičce. Už jsem si říkala, kdy si najdeš chvíli na psaní. Do ucha mi zní Forres Gump a hned jsem musela manžovi referovat, že jste byly u Buby.
    Tak se stejně jako ostatní hoplky těším na další písmenka a fotky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heli díky, jak jsem psala, ještě nějaký ten námět mám a v dalším díle budou bubácké dobroty. Prozradím Ti to, měli tam nejlepší krevety, které jsme kde měly!! Nekecám!

      Vymazat
  6. Cestování zdar podeváté! Moc pěkný výlet jste si udělaly ;-). A krásný pohled na Golden Gate Bridge, my ho máme na všech fotkách v té pověstné mlze... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmmm, máte ten svět procestovaný, to by se mi moc líbilo, budu muset udělat nějaký cestovatelský plán práce :-)

      Vymazat
  7. Nádhera! Moc krásně se to čte...nádherné foto. Už se opět těším na pokračování. Jestli mohu poprosit o zapůjčení fotky s nápisem Alcatraz....jak mi opraví tiskárnu, vytiskla bych si ji a už vím kam bych si ji nalepila....když si to tak krásně kolem popsala...dík. ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. To bylo zase skvělé počteníčko na dobrou noc. :-) Tolik krásných zážitků, to je neskutečné. Už se těším na další díl.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak já až dneska, v poklidu pročetla úžasný článek jako vždy. Lekce angličtina zdarma opravdu pobavila :-))) a kdo scrapuje, musí fotit jak japonec, vše! Takže všechny máme pochopení pro fotografickou vášeň. Cestování a fotografování zdar! Tomda

    OdpovědětVymazat
  10. Kukátkové otvorové vážně umělecké dílo!!! Ty samotky. Sakra. Leda, že bych tam měla scrap skladiště a pode mřížemi si posílala na výměnu potřebné. Ale to by Jsi ve vedlejší místnosti musela být Ty, Didi, Screbla, Zuzka.... :o))))))))))) Ty megasukulenty chcííííííííí!!! Mám asi 3é druhů, ale takhle velké néééé!!!

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...