Zobrazují se příspěvky se štítkemCestování. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCestování. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 3. září 2017

Irsko - cesta na zelený ostrov III.

Náš první opravdu cestovatelský den byl před námi, my jsme se už moc těšily, jak si užijeme přírodu, i když to vlastně nikdy nebylo našim cílem :-) Zní to asi divně, ale my jsme spíše ty městské typy, které si užívají památky, jídlo, kulturu, ale tohle bylo zase trochu jiné, poznaly jsme další kousek Irska a i když to byla příroda, zase tolik jsme se nenachodily. 

Ráno začalo skvělou snídaní, my to jídlo k dovolené potřebujeme a hlavně něco, co doma nemáme, rády ochutnáme. Snídaně v našem malém hotýlku byla velmi příjemná, dostaly jsme míchaná vajíčka a spoustu skvělých dobrot k tomu a ten croissant... no mňamka, krásně jsme se naladily na celodenní výlet. 


pondělí 28. srpna 2017

Irsko - cesta na zelený ostrov II.

Příprava deníčků a techniky proběhla, vše bylo připraveno a i naše cestovka Didi měla už vše promyšleno do nejmenších detailů. Byl to trochu ďábelský plán, za šest dní procestovat téměř celé Irsko, ale toho jsem se vůbec nebála, protože vím, že Didi to má zmáknuté :-) Přiznám se, že jsem se nechala překvapit, kam to vlastně všude jedeme!

Na letišti v Praze se dá zaparkovat, to jsem využila a zakoupila jsem si týdenní parkování na parkovišti Holiday. Je to nejvzdálenější parkoviště od terminálu, ale není problém si zavolat shuttle - kyvadlovou dodávku, která i mě - jednoho pasažéra, převezla přímo před terminál. 
S Didi jsme měly sraz na letišti, protože jsme se musely dopravit ze Znojma a já z Liberce. Dorazila jsem dříve, chytře jsem si zakoupila dva tlusté časopisy, abych se jako na té dovolené nenudila :-) Pokud byste někdo měli zájem o netknuté, úplně nové časáky, dejte vědět, mám je doma.

První věc, kterou jsem musela udělat, bylo oznámení celému světu, že bude dovolená!!! On to teda téměř každý věděl, ale má sociální síť by to nepřežila, kdybych to nesdělila.

neděle 27. srpna 2017

Irsko - cesta na zelený ostrov I.

Kdo by rád necestoval? Možná nějaký pecivál (na peci se válející a nicnedělejaící necestovatel) a to my rozhodně nejsme! S cestovní kanceláří Pretty Travels s.r.o. jsem už zažila nejednu skvělou poznávací dovolenou šitou na míru. Před pěti lety to byl Birmingham a před třemi lety to byla dobrodružná výprava do Ameriky, kterou si můžete připomenout v seriálu. Bylo jasné, že se nabízí otázka, kam si letos vyrazíme? Mohly jsme si vyrazit pouze tam, kde denní teplota nevystupuje nad 20 stupňů, nemusíte tam používat sluneční brýle a bez bundy, deštníku a nepromokavých bot se neobejdete. A proč? Nooo, protože ředitelka cestovní kanceláře a průvodkyně v jednom Didi prostě nemá ráda teplo :-) Volba padla na Irsko! 


neděle 6. listopadu 2016

Papírový maraton v Bratislavě říjen 2016

8. a 9. října 2016 se v hlavním městě Slovenska v Bratislavě uskutečnil víkendový papírový marton a tam jsem nemohla chybět :-) Děkuji moc za pozvání Martince Valešové! Tvořilo se nám krásně a skvěle, protože vše probíhalo v útulných prostorách kavárny, měli jsme výbornou kávu, dobrotky a hlavně chuť do tvoření. Nemám tolik fotografií z tvoření jako vrchní dokumentaristka Kristínka Čepčeková, která spoustu fotografií zpracovala a sepsala blog o scrapvíkendu a já bych to nesepsala lépe, proto si můžete vše přečíst na blogu organizatorka.sk. Mé fotografie budou bratislavské a samozřejmě i ty scrapové.


úterý 14. dubna 2015

Sladká Itálie

Už jsem dlouho nesepsala mé cestovatelské zážitky ... musím to napravit! Cestování patří mezi mé velké koníčky stejně jako scrapbook a sbírání cukrů. Někdy si říkám, jestli to na jednoho není nějak moc. Zvládnout se dá všechno, jen s tím místem je to horší, protože scrap zabere stejně místa jako sbírka cukrů, ale cestování zase nezabere žádné místo, takže se to trošičku vyrovná :-)

Výlet do Itálie byl krátký, ale zážitků máme spoustu a fotek ještě více, takže přátelé, jdete do toho? Budete si to číst? Abych to nepsala zbytečně :-)

Začnu od lesa, takového malého italského lesa, který leží vedle Pieve di Cento - to je městečko, kde bydlí Sara a její maminka Paola, obě nadšené sběratelky cukru všeho druhu. Každoročně pořádají mezinárodní burzu, kde si sběratelé z celé Evropy šmelí své cukrové sérky. To se musí prostě vidět a zažít, proto se naše neohrožená ženská výprava vydala směr Itálie.


neděle 11. ledna 2015

Velká výprava do Ameriky - Project Life IV.

Máme tady čtvrté a poslední pokračování...

Náš výlet utekl rychle, ale přesto jsme si to pořádně užily. Veletrh byl skvělý, to v každém případě, potkaly jsme všechny scraphvězdy a viděly jsme krásné novinky, až nás přecházel zrak.... ale byl to jen začátek a pak to byla dámská cestovatelská jízda snů :-)

Los Angeles je tak velké město, že si jeho prohlídku necháme na někdy příště. Důkladně jsme prozkoumaly Universal Studios a riskly jsme si cestu do neznáma, protože LA je jedno z největších měst, kde jsme dosud byly. Naštěstí jsme to nákupní superhyperstředisko našly a zašopovaly jsme si :-)



pátek 9. ledna 2015

Velká výprava do Ameriky - Project Life III.

Máme tady třetí pokračování...

V San Franciscu je spousta míst, která jsme viděly, ale stránky jsem si udělala ze dvou turistických taháků. Ostrov a světoznámé vězení Alcatraz Velká výprava do  Ameriky IX., jsme málem neviděly, protože lodní lístky a vstupenky se bukují až 3 měsíce předem a my jsme to zvládly pět minut po  dvanácté :-) Koupily jsme si na Alcatrazu pohlednici, kterou může mít jen ten, kdo tam opravdu byl, ale my jsme potřebovaly pohlednice dvě - rub a líc do PL.


středa 7. ledna 2015

Velká výprava do Ameriky - Project Life II.

Máme tady druhé pokračování....

Po dvou dnech na veletrhu jsme si naplánovaly hazard. Jednou jsme byly v Americe, tak jsme si to musely užít na 100% :-) Kam jinam za hazardováním než do Las Vegas! Cestovaly jsme luxusním autobusem s výhledem na krajinu a Vina Diesela v televizi Velká Americká výprava V. 
První naše cesta vedla rovnou do casina, kam jinam, že ... bydlely jsme v hotelu, kde první dvě patra zabíralo casino a k recepci se dalo projít jen mezi dlouhou řadou hracích automatů a různých hracích stolů s třasořitkami.

 

pondělí 5. ledna 2015

Velká výprava do Ameriky - Project Life I.

Pamatujete si ještě na 16 dílů našeho cestopisu? Na nejúžasnější cestu, kterou jsme s Didi PrettyPapers podnikly? Už je to rok a ten rok utekl jako voda. Cestopis byl vydán v nákladu jednoho výtisku a věnován byl přímo Didi, jako poděkování za zorganizování cesty. I když bylo vše popsáno, neukázala jsem vám své cestovatelské album ve stylu Project Life. Už v Americe jsem se těšila, jak si zasednu a budu tvořit, takže jsem cíleně sbírala materiály, až jsem je ve výsledku ani neunesla :-) 
Rozhodla jsem se, že udělám vždy jednu celou stránku a jednu dělenou v kapsách. Použila jsem vše, co nás na cestách cvrnklo do nosu :-) + fotky z našeho výletu. A že jich bylo!

Pojďte si zavzpomínat na naši Velkou výpravu do Ameriky společně s námi! Doplním vám odkazy k jednotlivým dnům, abyste si případně, pokud se nudíte a máte dost času, protože je to dlouhé, jsem hrozně ukecaná - upsaná :-) mohli přečíst více.
 

neděle 15. června 2014

Open day ve Znojmě I.

V životě každé scrapženy se dříve nebo později objeví otázka, kam já to všechno dám? Nejdříve rovnáme, skládáme, opět přerovnáváme, nakupujeme krabice a šuplíky a pořád máme málo místa, a když už se zdá, že se to všechno někam vešlo, tak nás světoví výrobci zavalí novinkami a je jasné, že kolotoč hledání místa začíná od začátku :-) A to máme, milé ženy, jen jednu kolekci materiálu, jednu řezačku, něco málo razítek.... ale představte si (pokud to nevidíte na vlastní voko, tak se to moc představit nedá :-) ), že nakupujete pro ostatní scrapženy všechno 10x až 20x, plníte všechna i tajná přání zákazníků a pak nutně musí přijít den, kdy se rozhodnete, že už skákat šipku do postele přes krabice nebudete, že to všechno někam odstěhujete :-)
No a pak už to jde skoro samo (dlouhý blog o strastech a slastech budovatele scrapprostor by se ale napsat rozhodně dal) a najednou je tady den Dé, slavnostní Open day zbrusu nového kreativního obchodu...

14.6.2014 byl slavnostně otevřen scrapbookový ráj ve Znojmě, v ulici Zelenářské.


neděle 16. března 2014

Velká výprava do Ameriky XVI.

Všechno jednou končí...

Každý hotel má místnost, kam si můžete uložit kufry, než definitivně opustíte město, ve kterém jste ubytovaní. Vrátily jsme se, vyzvedly jsme si své věci a čekaly jsme na objednanou dopravu. Pan řidič byl přesný a dopravil nás na letiště a trvalo to přes hodinu. Daly jsem si pro jistotu rezervu, co by kdyby a cestou jsme na té mnohoproudé dálnici viděly i dopravní nehodu - auto vzhůru nohama kolama přes dva pruhy. V protisměru kolona, ale nás se to naštěstí nedotklo.
Letiště v Los Angeles je opravdu hodně velké, náš pan taxikář nás vysadil na správném místě, ale kam oko dohlédlo, tak nějaký jiný směr letu s jinou leteckou společností :-)

Pohled vpravo...


... pohled vlevo.


neděle 9. března 2014

Velká výprava do Ameriky XV.

Všechno jednou končí, brzy bude končit i mé vyprávění o naší cestě do USA, před námi je poslední den, který jsme tady strávily.

Poslední den jsme si chtěly pořádně prohlédnout ten slavný bulvár v Hollywoodu. Na mapě to vypadalo, jako že je to hodně daleko, tak jsme si pro jistotu všechno připravily dopředu. Zabalily jsme si všechny věci a zatímco se Didi snažila přes WiFi se slabým signálem potvrdit letenky, tak já jsem se vypravila pro kávičku. Dole v hale byla kávičkárna, to znamená malá jídelna s kávovarem a megapřístrojem na led. Vyrobila jsem nám dvě kávičky, a když jsem tu jednu zavírala, tak jsem asi nějak více zatlačila a ten polystyrenový kelímek praskl a kafe bylo všude, jen ne v tom kelímku :-) Musela jsem dát druhé kolo a udělat další kávu.
Didi se podařilo přes línou wifinu potvrdit svůj let, ale vypadalo to, že já tam budu muset zůstat, ale asi by mi to ani nevadilo :-) Objednaly jsme si našeho oblíbeného dopravce z motelu na letiště, abychom měly všechno zařízené a vyrazily jsme na slavnou ulici.

Sláva nesláva, hlad je hlad, v prvním a našem už oblíbeném bistru jsme si daly pořádnou snídani a tady fungoval signál dokonale. Za minutu jsem i já měla jistotu, že se dostanu domů :-)

Bulvár je vlastně dlouhá ulice, na zemi jsou různé hvězdy hvězd včetně fiktivních postav a každý, kdo chce hvězdu na chodníku slávy mít, musí zaplatit 25 000 dolarů a pak se "technické služby" o ten chodník a hvězdy starají. Četla jsem o zašlé slávě Hollywoodu a tady to bylo znát. Některé části chodníku nejsou po opravě úplně dokonale opravené, některé hvězdy jsou zlámané ... ale ten pocit, že tam jste je stále skvělý :-)


pondělí 3. března 2014

Velká výprava do Ameriky XIV.

Jak udělat z prdu kuličku :-) Ten den jsme "jenom" nakupovaly... co o tom chcete více napsat... musíme to trochu rozvinout... mám z toho dne asi 8 fotek a ty všechny použiju :-)

Už jsme v té Americe zažily kde co a stále byly dvě věci, které jsme ještě nutně potřebovaly zažít. Než jsme tam odjely, tak naše představa byla tato: Ladně vplout do bistra, kde obsluhuje paní servírka s čelenkou v růžovém oblečku alá šedesátá a otáčí se mezi stoly s velkou konvicí voňavé kávy a dolévá hostům. Na tuto představu jsme se upnuly a nehodlaly jsme se jí vzdát :-) Asi moc koukáme na filmy a děláme si nesmyslné představy, ale podobné bistro jsme bohužel nenašly. A taky jsme nenašly tu kávu :-)
Druhá věc bylo šopování. Sem tam jsme si něco pokoupily, ale chtěly jsme se podívat do nějakého pořádného nákupního centra. Jsme jen ženy ... :-)

Takže to bylo tak ... Los Angeles je obrovské město a není v silách scrapturistek vidět všechno. Pokud se v San Franciscu nebo v Praze projedete autobusem Hop on hop off v jednom okruhu, tak tady musíte těch okruhů absolvovat pět a město je velká placka, takže se i špatně orientuje a pokud se úplně náhodou ocitnete uprostřed velkoměsta (což se nám může stát maximálně jednou za 100 let), tak nemáte žádný záchytný bod, jak se zorientovat. Přečetly jsme si různé cestopisné články, co je dobré v LA vidět a nebylo moc míst, která by nás až tak oslovila. Ta šílená vzdálenost kamkoli se dostat byla prostě odrazující. Okukovat domy slavných nebo smočit palec v oceánu, to by byl samozřejmě zážitek, ale nestihly bychom to, protože to byl náš už poslední celý den v USA.

Didi se ráno ponořila do internetového světa, zkoumala, hledala a pak vítězoslavně zvolala JDEME na to. Tak jdeme... tam nikam nedojdete, musíte tam dojet :-) a vyrazily jsme.

Vyfotila jsem nejdříve dům, který byl proti hotelu - bydlely jsme v pátém patře a pak náš motel. Taková sladěná čtvrť.

 

pátek 28. února 2014

Velká výprava do Ameriky XIII.

Ptáte se, jak si to všechno pamatuju... všechny prožitky a příhody se s fotkami znovu vynoří a ještě nejsem v takovém věku, abych si už nic nepamatovala, i když moje krátkodobá paměť je někdy bídná. Sundám brýle, odložím brýle a v pěti případech z pěti je hledám a nenacházím. Jediné co vím, že nebudou na mé hlavě, protože brýle nejsou čelenka, že :-)

Tak abych jen tak neplkala a vrátila se k tomu, co vás zajímá... z hororového domu jsme pokračovali s naší průvodkyní Mary na procházku různými uličkami, přecházely jsme z jednoho "architektonického stylu" do druhého - všechno to byly dekorace a kulisy k filmům, ale nerozeznali byste je od pravých domů. Většinou jsou využívané jako zázemí pro personál i turisty.

středa 26. února 2014

Velká výprava do Ameriky XII.

Milí čtenáři, tohle si snad ani nečtěte. Když jsem si připravovala fotky, tak i když nejsem závistivá, tak jsem si sama sobě záviděla, že jsem tam byla :-) Pokud se někdy chystáte do Universal Studios, tak si to nečtěte, nebyli byste pak překvapení, ale pokud to v nejbližší době nemáte v plánu .... :-)

Před odjezdem do USA jsme řešily, jestli v Los Angeles navštívíme Warner Bros filmová studia nebo Universal Studios. Moc na filmy nekoukám, ale říkala jsem si, že přece jen bych raději viděla něco pro dospěláky, ale Didi chtěla vidět přesný opak, tak jsem se přizpůsobila a vůbec jsem se ani na internetu nepodívala, do čeho jdu :-) Na rovinu říkám, že se mi tam ani moc nechtělo, co by mě tam asi mohlo zajímat ... a ještě VIP vstupenka, na co asi, nevím, ale když to Didi chce, tak asi ví co dělá. A hergot ona moc dobře věděla co dělá :-)) Byl to jeden z nejlepších zážitků na našich cestách!!

Probudily jsme se opět do slunečného dne, to už byla klasika a Didi si začala připravovat vstupenky. Měly jsme ty VIP a bylo tam napsáno, že by bylo dobré se několik dní předem zaregistrovat ... no tak pozdě bycha honiti, byly to asi dvě hodiny předem, ale už to znáte, tady to funguje, Didi zavolala a vše klaplo na první dobrou :-) Byli na nás připravení.

První hvězda, kterou jsme si cestou k metru vyfotily za denního světla. Ty hvězdy se střídají, jednou je otočená směrem k vám a jednou směrem od vás. To proto, že po chodníku chodíte tam a zpátky. Všimněte si, že na chodníku není ani noha, kromě té naší :-) Tady to žije jen v noci.



pondělí 24. února 2014

Velká výprava do Ameriky XI.

Ještě stále nekončíme s naší cestou, proto ani nemůže skončit mé vyprávění. Tak se hezky posaďte, milé děti, a čtěte ...

V San Franciscu je tolik věcí k vidění, že bychom to za jeden den nemohly stihnout, proto jsme si naplánovaly ještě půl den před odletem do Los Angeles.

Náš městský pas byl přímo nacpaný různými možnostmi jak poznat SF, že jsem si řekly, že musíme brzy vstávat a nejpozději v osm opustit hotel s tím, že budeme mít zabaleno. Činnost balení nám už nedělala žádný problém, byla to trochu kočovná dovolená, proto nám to šlo šup šup raz dva... tři.

Snídaně byla klasická emerická, tousty, šunka, sýr, muffiny, káva, džus a jiné dobroty a mnohem zajímavější než to jídlo byla tentokrát naše spolupřísedící. Starší paní, která se ve svém volném důchodcovském čase věnuje cestování. No není to krásné? To je můj cíl. Až nebudu muset chodit do práce, budu chtít cestovat. Paní byla hodně kamarádská, všechno jsme se o ní dozvěděly. Mimo jiné nás pozvala na Honolulu, až někdy pojedeme kolem, můžeme se ubytovat :-) A to se vyplatí :-) Ale víte jak, člověk nikdy neví, kam ho vítr zanese.

Tak znovu... bylo osm hodin ráno, vyrazily jsme na tramvaj, abychom se mohly svézt tramvají. To vysvětlím :-) Potřebovaly jsme se dostat na místo, odkud jezdí cable car, ta slavná a úžasná tramvaj do kopce.
Dojely jsme na místo, odkud tramvaj vyjížděla a využily jsme prázdný vůz, abychom se vyfotily. Bohužel nemám tu nejlepší fotku s Didi, to se mi v záchvatu smíchu nepovedlo. Ta tyč, které se držím je pro šikovné pasažéry, kteří by možná dokázali naskočit za jízdy a za tu tyč se přidržet. Didi to asi viděla ve filmu :-) Rozběhla se, ladně naskočila a kolem té tyče se obtočila jako pooldance tanečnice, ale taková, která prožila noc na bujaré párty. No jako z komedie :-) Vyvarovala jsem se podobných rychlých pohybů a normáááálně jsem si zapózovala :-) Ale třeba tam měli městskou kameru a Didi pokus natočili ...


pondělí 17. února 2014

Velká výprava do Ameriky X.

Dnešní cestovací blog je desátý - jubilejní :-) Ale ještě stále nekončíme...

Krásný slunečný den v San Franciscu jsme si užily do poslední minuty. Jsem tak pozitivně naladěná, že bych asi ani nemohla napsat, že jsme si něco neužily, i kdyby to byla pravda :-) Ale všechno bylo prostě zalité sluncem.

Koupily jsme si městský pas samozřejmě za výhodnou cenu - to je trošku sport, protože když chcete, tak vždy nějaký ten kupón nebo slevu najdete. Takové informační středisko je přesně to místo, kde se to kupónovými knížečkami jen hemží. Byly tam slevy na vše možné a také na oblíbené koblížky. Ke každému počtu nakoupených smažených dobrot byla jedna káva zdarma. Nejsme troškařky (všimli jste si, jak ta krásná čeština nadržuje chlapům a jsou jen troškaři? Pche!), vybraly jsme si ten největší kýýýbl plný čerstvě usmažených díratých koblížků, které jsme si pocukrovaly, sedly jsme si na sluníčko a udělaly jsme si siestu.
Kávička byla dobrá, emerická, ale já mám blbý zvyk, že musím mít úplně plný hrnek, kelímek, kýbl, prostě jakoukoli nádobu, do které si kávu dělám, doplňuji mlékem, ale až úplně po okraj. Nechápu, že se někdo ochudí o ten jeden hlt a má kafe do poloplna. Jsem se sama pozorovala, jak si to kafe dám vždy plné, takže ten hrneček ani neodnesu a musím se k tomu hrnku na stole sklonit, upít a pak teprve odnést, abych to nevylila. Ale i kdybyste mě zabili, udělám to znovu :-))) Proč to píšu ... asi nebylo kafe, které bych si nevylila :-)) Sakra, zvyk je železná košile.


pátek 14. února 2014

Velká výprava do Ameriky IX.

Než se začtete do dalšího vyprávění, chtěla bych vám poděkovat za kladné ohlasy, za to že si blog čtete, že se těšíte na další pokračování ... to je pak radost psát! Znovu si tu cestu prožívám a pořád mě to baví a asi jsem divná - jako kdo není :-) ale když si vytvořím třeba album nebo scrapstránku, tak se k ní ráda vracím a prohlížím si to a to samé mám u blogu. Jsem si to už i jednou sama sobě přečetla :-)) No, trochu to tady smrdí, asi to bude samochvála, takže hurá do psaní, třeba vám nějaké ty kecy v peci zvednou náladu... nebo mandle :-)

Ráno jsme se v San Franciscu probudily dříve než na zazvonění budíku, ale vlastně ten budík byl jen taková jistota, jak jsme se těšily na nové zážitky, tak jsme se vždy probudily dříve. Měly jsme v našem zájezdním hostinci i snídani, proto jsme se v klídku připravily na cestování, zabukovaly jsme si lodní lístky na cestu na Alcatraz, doporučuje se rezervace až tři měsíce dopředu, o loď je zájem a nemusí být dostatek místa a pokud se nezúčastníte, lístky propadají bez náhrady - bylo 8:00, proto se nám 10:00 zdálo jako prima akorát čas na výlet. Pohoda. Snídaně byla typicky emerická, sladké housky, šunka, sýr a tentokrát i takové studené borůvkové vafle - to je asi nejbližší možný popis. Bylo to zajímavé :-) K tomu samozřejmě spousta jiných dobrot. V tomto hotýlku se nám moc líbilo, že hosté jsou doslova ze všech koutů zeměkoule. Poslechly jsme si u snídaně francouštinu :-)

Didi jako žena činu si zjistila, že vedle v místnosti je počítač a tiskárna a vytiskla si zabukované lístky. Stálo na nich, že tyto lístky se nedají přesunout na jiný čas, že pokud nestihneme, propadnou. Kdo by nestíhal. Pohoda. Bylo krásně, tento den se jen tak v San Franciscu nevidí. Celoroční teplota je 15 - 20 stupňů (proč to nemůže být u nás?? Ani vedro ani zima!) Asi 10 dnů v roce se stane zázrak a je letních 25 stupňů ... protože jsme cestu plánovaly do posledního detailu a je jasné, že lze poručit větru i dešti, tento krásný den bylo 25 stupňů!!!! Uáááá. Pohoda.

Cestu do přístavu jsme už měly natrénovanou, lehkým krokem s plným žaludkem a nejvýbornější náladou jsme se vydaly za dobrodružstvím. Pohoda. Čekaly jsme na zastávce na úžasnou historickou tramvaj .... a tramvaj nikde. No tak ještě pořád pohoda. Čekáme a nic... nakonec jsme se dočkaly, ale bylo jasné, že to bude na knap. Jedem a tramvaj se zastavila. Oprava vozovky v dopravní špičce. To už nebyla pohoda! Nebudu vás napínat, dorazily jsme v 10:05 do přístavu a loď už mizela v dálce. Smířily jsme se pomalu s tím, že naše jízdenky propadly, ale nedalo mi to a šla jsem se zeptat ženy, která obsluhovala vchod k lodi. Dokonce jsme si vzpomněla, jak se řekne dopravní zácpa, a že teda naše loď už odfrčela (no jo no, tak tohle jsem neřekla anglicky, ale paní pochopila :-) ). Řekla of course, můžete jet příští lodí. Traffic jam? To se stává, ou key :-)
A pak že to tady nefungujéééé!!!
Mělo to tu velkou výhodu, že nám vyměnili pravé ořechové vstupenky, které se do deníčku budou hodit více, než ty vytištěné z tiskárny.



pondělí 10. února 2014

Velká výprava do Ameriky VIII.

Tento díl bude kratší, proto nebudete muset moc prohlížet ani číst. No ale já se vždycky vykecávám, takže je to asi jen planý slib :-) Zpětně dopisuji, že se mi to vymklo z ruky ...

Naše cesta byla dobrodružná ... no vlastně ona nebyla skoro vůbec dobrodružná, protože vše co nám cestovní kancelář PrettyTravels s.r.o. naplánovala, tak to klapalo jak hodinky, takže o nějakém velkém dobrodružství nemůže být řeč, maximálně byl dobrodružný pobyt ve vězení ... :-)) Nene, o tom dnes řeč nebude, to si nechám na příště :-)

Tak znovu ... po našem nočním hazardu, kdy jsem prohrála jeden dolar a Didi mi to prozradit nechtěla, kolika papírky v hodnotě 1 dolar nakrmila nenasytnou mašinu zvanou hrací automat, jsme se probudily do slunečného rána. Na to jsme si už zvykly, takže nás to nepřekvapilo. Byl čas zabalit si 5 švestek a popojet dál po vlastech amerických. Poslední hazardní foto.



středa 5. února 2014

Velká výprava do Ameriky VII.

Kde jste kdo? Kdo si jde číst další díl? :-)

Bylo nebylo ... vrátily jsme se z výletu, sluply jsme picknikový balíček - teda obsah a šup šup a to doslova do víru velkoměsta. Tady to pojmenování prostě sedne jak na hrnec. Máme novou průpovídku, už neříkáme TO JE ALE VEGET! říkáme TO JE ALE VEGAS :-) Je volně k použití, kdybyste měli zájem.

V tomto blogu nebude spousta zajímavých informací například o tom, že v jednom z hotelů je i zoologická zahrada, že je tady největší koncentrace megahotelů na jednom místě ... kdo má zájem, určitě si ty informace najde, tady popíšu jen to, co jsme viděly na vlastní voko.

Rozhodly jsme se jet nějakým přibližovadlem, proto jsme zvolily místní busovou dopravu, abychom se dostaly na konec té slavné ulicové promenády, chtěly jsme si projít všechny ty krásy, o kterých jsme zatím jenom slyšely.
Jízdenka stála na dvě hodiny 6 dolarů, ale na 24 hodin jen 8 dolarů, takže jsme neváhaly a vyplatilo se to, protože jsme ji využily i večer na zpáteční cestě a ještě i druhý den. Nekupte to :-)
Poslední zastávka byla u Mandalay Bay, ale my jsme vystoupily už u Excalibru, protože světe div se, ale u Znojma stojí věrná kopie :-) Teda jako říkala to Didi a já jí to věřím!! Je to takový pohádkový zámek, kde uvnitř je spousta atrakcí a stejně jako všechny tyto megalomansky pojaté budovy, je to hotel.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...