Jak na Nový rok tak po celý rok :-) 1. ledna jsem vyrobila první přáníčko a už se to se mnou veze! Vyrobila jsem si stránku do alba z Amsterdamu, kde jsem byla na jaře a je nejvyšší čas si to album zaplnit. Většinou si tisknu fotky podle potřeby sama doma, ale tentokrát jsem využila slevu na fotky v Happy foto a nechala jsem si vyvolat docela slušnou hromádku, která se ale bohužel sama do toho alba nenaskládá :-) Album bude v mém oblíbeném formátu, kde střídám fotky vložené do kapes na project life + scrapbookové stránky, které jsou mé nejoblíbenější, i když zaberou nejvíce času. Ale když vás to baví, nic s tím neuděláte :-)
Zobrazují se příspěvky se štítkemCestování. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCestování. Zobrazit všechny příspěvky
pondělí 7. ledna 2019
pondělí 23. července 2018
Irsko - cesta na zelený ostrov VII.
Blíží se nové cestovatelské zážitky, je potřeba dokončit zážitky zažité :-) Mám pro vás ještě tři díly. Dva cestovatelské a jako poslední bude cestovatelské album, které vzniklo na naší dovolené.
Pro náš předposlední den v Irsku jsme si vybraly výlet na jih. Potřebovaly jsme tu zemi poznat celou a jih nám chyběl do cestovatelské sbírky. Didi začala tento den krásně, zapomněla v hotelu telefon, takže měla úplně ale úplně volný dovolenkový den a mohla si to doslova v klidu užít.
Musely jsme brzy vstávat, abychom na sedmou byly u odjezdového autobusu v centru Dublinu. Měly jsme skvělého řidiče, který byl i našim průvodcem a byl moc milý. Zastavil nám na benzínce na kávičku :-)
Snídani jsme si koupily sebou a v kolektivu spolucestujících jsme se všichni za jízdy nasnídali. Pan řidič nám za nezvykle slunečného počasí vyprávěl o historii Irska a zavzpomínal na nedávnou dobu, kdy 3 dny svítilo slunce a nikdo nevěděl, kde se kupují opalovací krémy, protože ty jsou v zemi věčného deště naprosto zbytečné.
Naší první zastávkou byla zřícenina Rock of Cashel. Bylo to takové magické místo, které jsme si v klidu prohlédli. Kdo měl foťák a telefon fotil, kdo neměl nic, nedělal nic :-)
pondělí 25. prosince 2017
Irsko - cesta na zelený ostrov VI.
S trochou zpoždění, ale já to dopíšu :-) Na řadě je náš další den v Irsku a tentokrát to nebude nic menšího, než hlavní město zeleného ostrova. Dámy a pánové, vítejte v Dublinu!
Ještě než se vydáme na prohlídku města, musím zmínit jednu neuvěřitelnou a u nás asi nemyslitelnou věc. Když jsme se večer vracely do hotelu, bylo 22:00 a v centru mezi obytnými domy se frézovala vozovka! A bylo to ve velkém stylu - několik nákladních aut, frézovací stroj, spousta stavebních dělníků, hluk, téměř jako u nás, když jde televize točit, jak se opravuje v poledne D1 a dá to vědět předem..
pondělí 25. září 2017
Irsko - cesta na zelený ostrov V.
Možná jste se už báli, že žádné další pokračování nebude, ale to teda bude! I když s malým zpožděním, celá naše cesta se na blogu objeví, i kdyby čert na koze a třeba i kdyby do Vánoc :-) Chápu, že byste si chtěli přečíst hned a všechno, ale třeba se o to více budete těšit!
Náš další den v Irsku byl ve znamení celodenního cestování. Není Irsko jako Irsko, Severní Irsko není Irska, ale je Velké Británie a jako turista vidíte rozdíl jen v tom, že najednou po vás nechtějí eura, ale libry :-) Musely jsme ráno brzy vstávat, odjezd zájezdu směr Belfast byl už v 6:40, ale my statečné ženy jsme to daly a ještě jsme se stihly i namalovat, proč nevím, asi zvyk :-)
Podle mapy sami vidíte, že jsme za jeden den poznaly další kus této krásné země. Pokud máte málo času a nemáte zapůjčené auto, je cestování s cestovkou velmi výhodné. Není to pro cestovatele samotáře, protože všude, kde jsme byly, tam byla spousta turistů, ale nám lidé nevadí :-)
úterý 5. září 2017
Irsko - cesta na zelený ostrov IV.
Galway to je město pro drsňáky :-) Samozřejmě že je to město jako každé jiné, žije tady přes 70 000 obyvatel a řadí se k největším městům v Irsku. Co je na tomto místě drsné je to, že prší. V podstatě každou chvíli a jak nám řekl pan londýňan v jednom dublinském pubu, je to město, kde pršelo 7 dnů v kuse a zapsali to jako rekord :-) Jestli je to pravda nevím, ale i bych tomu věřila.
Na mapě můžete vidět západ Irska, Galway, přístav Doolin a aranské ostrovy, které jsme den předem navštívily.
neděle 3. září 2017
Irsko - cesta na zelený ostrov III.
Náš první opravdu cestovatelský den byl před námi, my jsme se už moc těšily, jak si užijeme přírodu, i když to vlastně nikdy nebylo našim cílem :-) Zní to asi divně, ale my jsme spíše ty městské typy, které si užívají památky, jídlo, kulturu, ale tohle bylo zase trochu jiné, poznaly jsme další kousek Irska a i když to byla příroda, zase tolik jsme se nenachodily.
Ráno začalo skvělou snídaní, my to jídlo k dovolené potřebujeme a hlavně něco, co doma nemáme, rády ochutnáme. Snídaně v našem malém hotýlku byla velmi příjemná, dostaly jsme míchaná vajíčka a spoustu skvělých dobrot k tomu a ten croissant... no mňamka, krásně jsme se naladily na celodenní výlet.
pondělí 28. srpna 2017
Irsko - cesta na zelený ostrov II.
Příprava deníčků a techniky proběhla, vše bylo připraveno a i naše cestovka Didi měla už vše promyšleno do nejmenších detailů. Byl to trochu ďábelský plán, za šest dní procestovat téměř celé Irsko, ale toho jsem se vůbec nebála, protože vím, že Didi to má zmáknuté :-) Přiznám se, že jsem se nechala překvapit, kam to vlastně všude jedeme!
Na letišti v Praze se dá zaparkovat, to jsem využila a zakoupila jsem si týdenní parkování na parkovišti Holiday. Je to nejvzdálenější parkoviště od terminálu, ale není problém si zavolat shuttle - kyvadlovou dodávku, která i mě - jednoho pasažéra, převezla přímo před terminál.
S Didi jsme měly sraz na letišti, protože jsme se musely dopravit ze Znojma a já z Liberce. Dorazila jsem dříve, chytře jsem si zakoupila dva tlusté časopisy, abych se jako na té dovolené nenudila :-) Pokud byste někdo měli zájem o netknuté, úplně nové časáky, dejte vědět, mám je doma.
První věc, kterou jsem musela udělat, bylo oznámení celému světu, že bude dovolená!!! On to teda téměř každý věděl, ale má sociální síť by to nepřežila, kdybych to nesdělila.
neděle 27. srpna 2017
Irsko - cesta na zelený ostrov I.
Kdo by rád necestoval? Možná nějaký pecivál (na peci se válející a nicnedělejaící necestovatel) a to my rozhodně nejsme! S cestovní kanceláří Pretty Travels s.r.o. jsem už zažila nejednu skvělou poznávací dovolenou šitou na míru. Před pěti lety to byl Birmingham a před třemi lety to byla dobrodružná výprava do Ameriky, kterou si můžete připomenout v seriálu. Bylo jasné, že se nabízí otázka, kam si letos vyrazíme? Mohly jsme si vyrazit pouze tam, kde denní teplota nevystupuje nad 20 stupňů, nemusíte tam používat sluneční brýle a bez bundy, deštníku a nepromokavých bot se neobejdete. A proč? Nooo, protože ředitelka cestovní kanceláře a průvodkyně v jednom Didi prostě nemá ráda teplo :-) Volba padla na Irsko!
neděle 6. listopadu 2016
Papírový maraton v Bratislavě říjen 2016
8. a 9. října 2016 se v hlavním městě Slovenska v Bratislavě uskutečnil víkendový papírový marton a tam jsem nemohla chybět :-) Děkuji moc za pozvání Martince Valešové! Tvořilo se nám krásně a skvěle, protože vše probíhalo v útulných prostorách kavárny, měli jsme výbornou kávu, dobrotky a hlavně chuť do tvoření. Nemám tolik fotografií z tvoření jako vrchní dokumentaristka Kristínka Čepčeková, která spoustu fotografií zpracovala a sepsala blog o scrapvíkendu a já bych to nesepsala lépe, proto si můžete vše přečíst na blogu organizatorka.sk. Mé fotografie budou bratislavské a samozřejmě i ty scrapové.
úterý 14. dubna 2015
Sladká Itálie
Už jsem dlouho nesepsala mé cestovatelské zážitky ... musím to napravit! Cestování patří mezi mé velké koníčky stejně jako scrapbook a sbírání cukrů. Někdy si říkám, jestli to na jednoho není nějak moc. Zvládnout se dá všechno, jen s tím místem je to horší, protože scrap zabere stejně místa jako sbírka cukrů, ale cestování zase nezabere žádné místo, takže se to trošičku vyrovná :-)
Výlet do Itálie byl krátký, ale zážitků máme spoustu a fotek ještě více, takže přátelé, jdete do toho? Budete si to číst? Abych to nepsala zbytečně :-)
Začnu od lesa, takového malého italského lesa, který leží vedle Pieve di Cento - to je městečko, kde bydlí Sara a její maminka Paola, obě nadšené sběratelky cukru všeho druhu. Každoročně pořádají mezinárodní burzu, kde si sběratelé z celé Evropy šmelí své cukrové sérky. To se musí prostě vidět a zažít, proto se naše neohrožená ženská výprava vydala směr Itálie.
neděle 11. ledna 2015
Velká výprava do Ameriky - Project Life IV.
Máme tady čtvrté a poslední pokračování...
Náš výlet utekl rychle, ale přesto jsme si to pořádně užily. Veletrh byl skvělý, to v každém případě, potkaly jsme všechny scraphvězdy a viděly jsme krásné novinky, až nás přecházel zrak.... ale byl to jen začátek a pak to byla dámská cestovatelská jízda snů :-)
Los Angeles je tak velké město, že si jeho prohlídku necháme na někdy příště. Důkladně jsme prozkoumaly Universal Studios a riskly jsme si cestu do neznáma, protože LA je jedno z největších měst, kde jsme dosud byly. Naštěstí jsme to nákupní superhyperstředisko našly a zašopovaly jsme si :-)
pátek 9. ledna 2015
Velká výprava do Ameriky - Project Life III.
Máme tady třetí pokračování...
V San Franciscu je spousta míst, která jsme viděly, ale stránky jsem si udělala ze dvou turistických taháků. Ostrov a světoznámé vězení Alcatraz Velká výprava do Ameriky IX., jsme málem neviděly, protože lodní lístky a vstupenky se bukují až 3 měsíce předem a my jsme to zvládly pět minut po dvanácté :-) Koupily jsme si na Alcatrazu pohlednici, kterou může mít jen ten, kdo tam opravdu byl, ale my jsme potřebovaly pohlednice dvě - rub a líc do PL.
středa 7. ledna 2015
Velká výprava do Ameriky - Project Life II.
Máme tady druhé pokračování....
Po dvou dnech na veletrhu jsme si naplánovaly hazard. Jednou jsme byly v Americe, tak jsme si to musely užít na 100% :-) Kam jinam za hazardováním než do Las Vegas! Cestovaly jsme luxusním autobusem s výhledem na krajinu a Vina Diesela v televizi Velká Americká výprava V.
První naše cesta vedla rovnou do casina, kam jinam, že ... bydlely jsme v hotelu, kde první dvě patra zabíralo casino a k recepci se dalo projít jen mezi dlouhou řadou hracích automatů a různých hracích stolů s třasořitkami.
pondělí 5. ledna 2015
Velká výprava do Ameriky - Project Life I.
Pamatujete si ještě na 16 dílů našeho cestopisu? Na nejúžasnější cestu, kterou jsme s Didi PrettyPapers podnikly? Už je to rok a ten rok utekl jako voda. Cestopis byl vydán v nákladu jednoho výtisku a věnován byl přímo Didi, jako poděkování za zorganizování cesty. I když bylo vše popsáno, neukázala jsem vám své cestovatelské album ve stylu Project Life. Už v Americe jsem se těšila, jak si zasednu a budu tvořit, takže jsem cíleně sbírala materiály, až jsem je ve výsledku ani neunesla :-)
Rozhodla jsem se, že udělám vždy jednu celou stránku a jednu dělenou v kapsách. Použila jsem vše, co nás na cestách cvrnklo do nosu :-) + fotky z našeho výletu. A že jich bylo!
Pojďte si zavzpomínat na naši Velkou výpravu do Ameriky společně s námi! Doplním vám odkazy k jednotlivým dnům, abyste si případně, pokud se nudíte a máte dost času, protože je to dlouhé, jsem hrozně ukecaná - upsaná :-) mohli přečíst více.
neděle 15. června 2014
Open day ve Znojmě I.
V životě každé scrapženy se dříve nebo později objeví otázka, kam já to všechno dám? Nejdříve rovnáme, skládáme, opět přerovnáváme, nakupujeme krabice a šuplíky a pořád máme málo místa, a když už se zdá, že se to všechno někam vešlo, tak nás světoví výrobci zavalí novinkami a je jasné, že kolotoč hledání místa začíná od začátku :-) A to máme, milé ženy, jen jednu kolekci materiálu, jednu řezačku, něco málo razítek.... ale představte si (pokud to nevidíte na vlastní voko, tak se to moc představit nedá :-) ), že nakupujete pro ostatní scrapženy všechno 10x až 20x, plníte všechna i tajná přání zákazníků a pak nutně musí přijít den, kdy se rozhodnete, že už skákat šipku do postele přes krabice nebudete, že to všechno někam odstěhujete :-)
No a pak už to jde skoro samo (dlouhý blog o strastech a slastech budovatele scrapprostor by se ale napsat rozhodně dal) a najednou je tady den Dé, slavnostní Open day zbrusu nového kreativního obchodu...
14.6.2014 byl slavnostně otevřen scrapbookový ráj ve Znojmě, v ulici Zelenářské.
neděle 16. března 2014
Velká výprava do Ameriky XVI.
Všechno jednou končí...
Pohled vpravo...
... pohled vlevo.
Každý hotel má místnost, kam si můžete uložit kufry, než definitivně opustíte město, ve kterém jste ubytovaní. Vrátily jsme se, vyzvedly jsme si své věci a čekaly jsme na objednanou dopravu. Pan řidič byl přesný a dopravil nás na letiště a trvalo to přes hodinu. Daly jsem si pro jistotu rezervu, co by kdyby a cestou jsme na té mnohoproudé dálnici viděly i dopravní nehodu - auto vzhůru nohama kolama přes dva pruhy. V protisměru kolona, ale nás se to naštěstí nedotklo.
Letiště v Los Angeles je opravdu hodně velké, náš pan taxikář nás vysadil na správném místě, ale kam oko dohlédlo, tak nějaký jiný směr letu s jinou leteckou společností :-)
Pohled vpravo...
... pohled vlevo.
neděle 9. března 2014
Velká výprava do Ameriky XV.
Všechno jednou končí, brzy bude končit i mé vyprávění o naší cestě do USA, před námi je poslední den, který jsme tady strávily.
Poslední den jsme si chtěly pořádně prohlédnout ten slavný bulvár v Hollywoodu. Na mapě to vypadalo, jako že je to hodně daleko, tak jsme si pro jistotu všechno připravily dopředu. Zabalily jsme si všechny věci a zatímco se Didi snažila přes WiFi se slabým signálem potvrdit letenky, tak já jsem se vypravila pro kávičku. Dole v hale byla kávičkárna, to znamená malá jídelna s kávovarem a megapřístrojem na led. Vyrobila jsem nám dvě kávičky, a když jsem tu jednu zavírala, tak jsem asi nějak více zatlačila a ten polystyrenový kelímek praskl a kafe bylo všude, jen ne v tom kelímku :-) Musela jsem dát druhé kolo a udělat další kávu.
Didi se podařilo přes línou wifinu potvrdit svůj let, ale vypadalo to, že já tam budu muset zůstat, ale asi by mi to ani nevadilo :-) Objednaly jsme si našeho oblíbeného dopravce z motelu na letiště, abychom měly všechno zařízené a vyrazily jsme na slavnou ulici.
Sláva nesláva, hlad je hlad, v prvním a našem už oblíbeném bistru jsme si daly pořádnou snídani a tady fungoval signál dokonale. Za minutu jsem i já měla jistotu, že se dostanu domů :-)
Bulvár je vlastně dlouhá ulice, na zemi jsou různé hvězdy hvězd včetně fiktivních postav a každý, kdo chce hvězdu na chodníku slávy mít, musí zaplatit 25 000 dolarů a pak se "technické služby" o ten chodník a hvězdy starají. Četla jsem o zašlé slávě Hollywoodu a tady to bylo znát. Některé části chodníku nejsou po opravě úplně dokonale opravené, některé hvězdy jsou zlámané ... ale ten pocit, že tam jste je stále skvělý :-)
pondělí 3. března 2014
Velká výprava do Ameriky XIV.
Jak udělat z prdu kuličku :-) Ten den jsme "jenom" nakupovaly... co o tom chcete více napsat... musíme to trochu rozvinout... mám z toho dne asi 8 fotek a ty všechny použiju :-)
Už jsme v té Americe zažily kde co a stále byly dvě věci, které jsme ještě nutně potřebovaly zažít. Než jsme tam odjely, tak naše představa byla tato: Ladně vplout do bistra, kde obsluhuje paní servírka s čelenkou v růžovém oblečku alá šedesátá a otáčí se mezi stoly s velkou konvicí voňavé kávy a dolévá hostům. Na tuto představu jsme se upnuly a nehodlaly jsme se jí vzdát :-) Asi moc koukáme na filmy a děláme si nesmyslné představy, ale podobné bistro jsme bohužel nenašly. A taky jsme nenašly tu kávu :-)
Druhá věc bylo šopování. Sem tam jsme si něco pokoupily, ale chtěly jsme se podívat do nějakého pořádného nákupního centra. Jsme jen ženy ... :-)
Takže to bylo tak ... Los Angeles je obrovské město a není v silách scrapturistek vidět všechno. Pokud se v San Franciscu nebo v Praze projedete autobusem Hop on hop off v jednom okruhu, tak tady musíte těch okruhů absolvovat pět a město je velká placka, takže se i špatně orientuje a pokud se úplně náhodou ocitnete uprostřed velkoměsta (což se nám může stát maximálně jednou za 100 let), tak nemáte žádný záchytný bod, jak se zorientovat. Přečetly jsme si různé cestopisné články, co je dobré v LA vidět a nebylo moc míst, která by nás až tak oslovila. Ta šílená vzdálenost kamkoli se dostat byla prostě odrazující. Okukovat domy slavných nebo smočit palec v oceánu, to by byl samozřejmě zážitek, ale nestihly bychom to, protože to byl náš už poslední celý den v USA.
Didi se ráno ponořila do internetového světa, zkoumala, hledala a pak vítězoslavně zvolala JDEME na to. Tak jdeme... tam nikam nedojdete, musíte tam dojet :-) a vyrazily jsme.
Vyfotila jsem nejdříve dům, který byl proti hotelu - bydlely jsme v pátém patře a pak náš motel. Taková sladěná čtvrť.
pátek 28. února 2014
Velká výprava do Ameriky XIII.
Ptáte se, jak si to všechno pamatuju... všechny prožitky a příhody se s fotkami znovu vynoří a ještě nejsem v takovém věku, abych si už nic nepamatovala, i když moje krátkodobá paměť je někdy bídná. Sundám brýle, odložím brýle a v pěti případech z pěti je hledám a nenacházím. Jediné co vím, že nebudou na mé hlavě, protože brýle nejsou čelenka, že :-)
Tak abych jen tak neplkala a vrátila se k tomu, co vás zajímá... z hororového domu jsme pokračovali s naší průvodkyní Mary na procházku různými uličkami, přecházely jsme z jednoho "architektonického stylu" do druhého - všechno to byly dekorace a kulisy k filmům, ale nerozeznali byste je od pravých domů. Většinou jsou využívané jako zázemí pro personál i turisty.
středa 26. února 2014
Velká výprava do Ameriky XII.
Milí čtenáři, tohle si snad ani nečtěte. Když jsem si připravovala fotky, tak i když nejsem závistivá, tak jsem si sama sobě záviděla, že jsem tam byla :-) Pokud se někdy chystáte do Universal Studios, tak si to nečtěte, nebyli byste pak překvapení, ale pokud to v nejbližší době nemáte v plánu .... :-)
Před odjezdem do USA jsme řešily, jestli v Los Angeles navštívíme Warner Bros filmová studia nebo Universal Studios. Moc na filmy nekoukám, ale říkala jsem si, že přece jen bych raději viděla něco pro dospěláky, ale Didi chtěla vidět přesný opak, tak jsem se přizpůsobila a vůbec jsem se ani na internetu nepodívala, do čeho jdu :-) Na rovinu říkám, že se mi tam ani moc nechtělo, co by mě tam asi mohlo zajímat ... a ještě VIP vstupenka, na co asi, nevím, ale když to Didi chce, tak asi ví co dělá. A hergot ona moc dobře věděla co dělá :-)) Byl to jeden z nejlepších zážitků na našich cestách!!
Probudily jsme se opět do slunečného dne, to už byla klasika a Didi si začala připravovat vstupenky. Měly jsme ty VIP a bylo tam napsáno, že by bylo dobré se několik dní předem zaregistrovat ... no tak pozdě bycha honiti, byly to asi dvě hodiny předem, ale už to znáte, tady to funguje, Didi zavolala a vše klaplo na první dobrou :-) Byli na nás připravení.
První hvězda, kterou jsme si cestou k metru vyfotily za denního světla. Ty hvězdy se střídají, jednou je otočená směrem k vám a jednou směrem od vás. To proto, že po chodníku chodíte tam a zpátky. Všimněte si, že na chodníku není ani noha, kromě té naší :-) Tady to žije jen v noci.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)