neděle 16. března 2014

Velká výprava do Ameriky XVI.

Všechno jednou končí...

Každý hotel má místnost, kam si můžete uložit kufry, než definitivně opustíte město, ve kterém jste ubytovaní. Vrátily jsme se, vyzvedly jsme si své věci a čekaly jsme na objednanou dopravu. Pan řidič byl přesný a dopravil nás na letiště a trvalo to přes hodinu. Daly jsem si pro jistotu rezervu, co by kdyby a cestou jsme na té mnohoproudé dálnici viděly i dopravní nehodu - auto vzhůru nohama kolama přes dva pruhy. V protisměru kolona, ale nás se to naštěstí nedotklo.
Letiště v Los Angeles je opravdu hodně velké, náš pan taxikář nás vysadil na správném místě, ale kam oko dohlédlo, tak nějaký jiný směr letu s jinou leteckou společností :-)

Pohled vpravo...


... pohled vlevo.




Tady se mi líbila busta Toma Bradleyho, to jméno mi připomínalo postavu z Harryho Pottera.


Moc se mi na letišti líbily tyto obrovské panely. Byl to vlastně hudební nástroj. Podle toho jak hrály struny se jednotlivé panely rozvlnily. Dokonalé.



Letištní prostor byl obrovský a čekání na letadlo se dá zpestřit kde čím ale hlavně jídlem. Didi si musela počkat až na závěrečné minuty v USA, aby se dočkala toho nejvíce pravého hamburgeru. A že teda byl!!! Šťavnatý a prostě nejlepší :-)

 

Čekal nás předposlední let a tento Boeing 747 byl největším letadlem, kterým jsme letěly. Byl prostě obrovský ...



 Poslední foto z Los Angeles...


Toto letadlo bylo ještě větší než to, kterým jsme letěly do New Yorku. Bylo tam v řadě deset sedadel a Didi seděla u okna a já vedle ní a vedle mě sympatický pán, který měl jednu velikou vadu. Měl sebou v letadle pytlík těch strašně aromatických bonbónů, co chutnají jako čistič záchoda!!!!! Jáááj to bylo utrpení. On asi trpěl na hučení v uších a pomáhalo mu, když si cucal ty bonbóny co voní jak bahno na příušnice :-) Zbylo nám jediné ... dát si šampáňo!! V letadle bylo neuvěřitelné vedro a vidím, že i mobil byl z toho vedra tak rozvrkočený, že fotil rozmazaně!


 Letušky byly moc milé, staraly se o nás jako o vlastní :-) Dostaly jsem spoustu dobrůtek a aby se nám dobře spalo, tak jsme si daly ještě malou lahvičku vínka.
Cesta trvala 10 hodin (letěly jsme přes Kanadu) a mohly jsme si pustit zdarma :-) kterýkoli film z nabídky. Využila jsem to a pustila jsem si film Woodyho Allena Jasmíniny slzy, za který Cate Blanchett získala Oskara za hlavní ženskou roli, což ještě v té době nikdo nevěděl :-) Film má docela vysoké hodnocení na ČSFD, ale je to Woody Allen a není to až tak úplně můj šálek kávičky. Nejlepší na tom filmu totiž bylo, že se natáčel v San Franciscu a my jsme měly ještě ty čerstvé zážitky z tohoto krásného města.


Cesta byla dlouhá, otevřít okno jsme si nemohly, abychom se nadýchly čerstvého vzduchu, ale nakonec se přece jen klimatizace smilovala a dalo se dýchat. Čekal nás časový posun 9 hodin, což ještě prodloužilo naši zpáteční cestu.

Mám děti, naše Verunka byla tak uřvané dítě, když se narodila, že jsme v té době mohli prodat televizi i rádio, protože bychom to stejně vůbec neslyšeli. Řvala, ale OK, byli jsme s ní doma a nikoho dalšího to netrápilo. Chápu, že v letadle musí cestovat i děti, ale není to nic příjemného ani pro dospělé, natož pro ně a v té ekonomy třídě není moc místa na to, aby se mohly zabavit, takže když začnou v uzavřeném prostoru vřískat dvě malinké děti, tak se vám chce vystoupit, ale z letadla a z ponorky prostě nevystoupíte :-)
Přežily jsme, vydžely jsme to a přivítalo nás londýnské letiště Heathrow. Můj telefon stávkoval a stále nechtěl používat dokonalý program na počasí, proto jsem poprosila Didi, že bych si chtěla udělat jednu echt fotku z Londýna. A mám ji :-)


Na žádném letišti se nám to nestalo, ale tady cokoli jsme si chtěly koupit, tak při placení po nás chtěli letenku! Proč? Nevíme. Naštěstí byli rozumní a pochopili, že když Didi čeká u zavazadel a má moji letenku ve svém mobilu, že já asi - to dá rozum - jim tu letenku nemůžu ukázat. Někteří pochopili, někteří nevydělali :-) Kávička ale byla, jak jinak než půllitrová. Starbucks kafe už zase hodně dlouho mít nebudu.


Koupily jsme si sendviče - zavzpomínaly jsme si na ty, které jsme si kupovaly dva roky zpátky v Birminghamu a bylo nám líto, že náš výlet už pomalu končí.
Na letadlo do Prahy jsme čekaly docela dlouho - asi dvě hodiny - ale taky to se dalo vydržet.

Poslední let ... poslední přistání... poslední město Praha. Náš výlet končil, byly jsme unavené, ale šťastné a spokojené. Nacestovaly jsme toho opravdu hodně. Letěly jsme 7x letadlem, 1x helikoptérou, pluly jsme 2x lodí, jely jsme taxíkem, autobusem, metrem, shuttlem i na horské dráze jsme se svezly, využily jsme do poslední minuty náš čas v Americe. Máme tolik zážitků, že i kdybych napsala 100 pokračování, tak se to tam nemůže vejít :-) Byl to nejlepší výlet našeho života a doufám, že nebyl poslední.

Cestování mě hrozně baví a kdybyste chtěli vědět, jak jsem se jmenovala za svobodna, tak Hanzelková :-) Hanzelka a Zikmund naši slavní cestovatelé a s panem Hanzelkou, který pocházel ze Štramberka stejně jako můj tatínek máme společné předky. Z toho je jasné, že cestování mám v krvi :-)

Děkuji všem, kteří dočetli až sem, drželi nám palce při naší cestě a mysleli na nás, když jsme prožívaly všechna naše dobrodružství. Moc jsme na vás myslely a přály jsme si, aby tam ta naše komunita byla s námi a všichni jsme si to společně užili.

P.S. Na letišti v Praze měli 50% slevu na Desigual!!!!! A já jsem nestíhala do toho obchodu dojít, protože jsme spěchaly domů. No není to smůla na konec :-)) Není, aspoň jsem ušetřila a můžu se těšit na všechny novinky, které jsme na veletrhu viděly, a které už jsou na cestě k nám a Didi je bude mít v eshopu!

CESTOVÁNÍ ZDAR MILÍ ČTENÁŘI a zase někdy na čtenou!

Vaše cestovatelky Didi a Iriska

20 komentářů:

  1. krásně jste si to užily, je Vám co závidět - všechny ty neopakovatelné zážitky. Díky za to, že jste se s námi o ně podělily
    danas

    OdpovědětSmazat
  2. To je taková škoda, že už je konec... Moc díky za skvělé zprostředkování vašich zážitků :-) I když jsem pokaždé nepsala komentář, každý článek jsem důkladně hltala :-)

    OdpovědětSmazat
  3. Tak dnes jsem neměla čteníčko k raní kávičce, ale k večerní sklence červeného..taky se to dobře četlo...díky moc Irenko za krásné čtení..jako bych tam byla...moc vám ty krásné zážitky přeju...je to něco, co tě bude hřát celý život..a jak říkáš..není to poslední výlet...díky... Míla V.

    OdpovědětSmazat
  4. Irčo, velká poklona - vydržela jsi psát až do konce vtipně, poutavě a je fakt velká škoda,že už váš cestopis končí. Těším se někdy zase na další :D

    OdpovědětSmazat
  5. Děkuji ženy, vždyť jsem to taky psala pro vás!!!

    OdpovědětSmazat
  6. Jaj, cestování zdar po šestnácté! Bylo to super, bylo to krátké, bude mi smutno :-). Ale je vidět, že jste si to užily a to je nejdůležitější! ;-)

    OdpovědětSmazat
  7. Ženy, to bylo tak úžasné a já moc děkuji, že jsem mohla cestovat s vámi a ani jsem se nemusela bát, že spadnu nebo se pozvracím :-))
    Jsem úplně dojatá a těším se, co dalšího si na nás vymyslíte a nejvíc se těším do Liberec na váš autentický cestovní deníček, na originál fotky s Timem a všemi papírovými hvězdami a na vaše živé vyprávění ve 2 ráno při šampíčku !!!! Už je pár týdnu a je to tu !!!

    Cestování zdar !!!

    OdpovědětSmazat
  8. Byla to nádhera...smekám ! Je mi smutno, že to končí, ale vím, že v Liberci si určitě zavzpomínáte a my si to užijeme opět s váma! Holky! Moc díky za vaše krásné zážitky, nádherné fotky a krásnou psanou formu....bylo to úžasné...díky!

    OdpovědětSmazat
  9. Iren bylo to krásné, napínavé, dojemné, dobrodružné, hrooozně vtipné, jako kdybych tam byla s Vámi.... a jak bych chtěla být... asi jako každá žen co četla Váš příběh...... povedlo se Ti to, MOC!!!!!!

    OdpovědětSmazat
  10. celý cestopis jsem četla až teď, v půlce března, a jsem nadšená. Vyprávění bylo tak poutavé, vtipné a podrobné, že by se dalo použít jako cestovní plán. Moc se mi líbilo, jak v emerice všechno funguje a na čas. Já byla ve stejné době jen pár kiláků odtamtud- na Kubě - a tam znají jediné označení pro časový interval - maňána - zítra. Tam toho funguje jen málo, a jen pokud je to pro turisty a tudíž celkem za draho. Poslední článek si čtu u ranní kávičky s čokoládovým dortíkem a představuju si, že všechno kolem mně taky funguje dokonale. Takže díky za počteníčko a Cestování zdar!!! Ivulka

    OdpovědětSmazat
  11. Děkuji za krásné počteníčko. Sice jsem se k posledním dílům dostala až teď, ovšem o to víc jsem hltala a hltala. Byl to nádherný výlet do míst, která nikdy neuvidím. Do letadla mě totiž nikdo nedostane ani heverem. Moje chyba. Těším se jaký další kontinent budeš, Hanzelko, objevovat a nám svým fantastickým způsobem přibližovat.
    PS: Z nějakých mě neznámých důvodů nemůžu najít čtrnáctý díl.

    OdpovědětSmazat
  12. Děkuji všem za milé komentáře, hned bych někam vyrazila znovu. Pokud existuje zaměstnání cestovatel - chci to dělat :-)

    Odkaz na 14.díl http://iriska-irena.blogspot.cz/2014/03/velka-vyprava-do-ameriky-xiv.html

    OdpovědětSmazat
  13. Milá Irenko, i já, s odstupem , koukám docela hodně dní, děkuji za úžasné počtení. Zařídila jsem si, aby mi od tebe z blogu chodily na můj e-mail upomínky, že už je zde nový článek, ale nevím, proč se to nějak porouchalo....a já, v kolotoči pracovním, jsem nestíhala žádné návštěvy a tak mi unikla spousta věcí. Zpětně dočítám, kochám se, klaním, tleskám, fandím, obdivuju....a to donekonečna...tvoji výdrž, elán, nadšení....jsi můj vzor! Vždycky se těším na tvoje zprávy, články, fotky, reportáže, vtipné komentáře...a moc ti fandím! Jsi úžasná!

    OdpovědětSmazat
  14. Milá Irenko, i já, s odstupem , koukám docela hodně dní, děkuji za úžasné počtení. Zařídila jsem si, aby mi od tebe z blogu chodily na můj e-mail upomínky, že už je zde nový článek, ale nevím, proč se to nějak porouchalo....a já, v kolotoči pracovním, jsem nestíhala žádné návštěvy a tak mi unikla spousta věcí. Zpětně dočítám, kochám se, klaním, tleskám, fandím, obdivuju....a to donekonečna...tvoji výdrž, elán, nadšení....jsi můj vzor! Vždycky se těším na tvoje zprávy, články, fotky, reportáže, vtipné komentáře...a moc ti fandím! Jsi úžasná!

    OdpovědětSmazat
  15. A ještě ke všemu dvojmo! :-))))

    OdpovědětSmazat
  16. Hani, moc děkuji, úplně mi to pohladilo dušičku a ráda jsem si to přečetla dvakrát :-)

    OdpovědětSmazat
  17. Bylo mi potěšením číst Váš blog o Americe. Také jsme byli na měsíc vloni v květnu. Prohlížením Vašich fotek jsem znovu viděla ulice, domy, města ,které jsme také navštívili.Jen na San Francisko vzpomínám s respektem, tam nám totiž vykradli auto. Policie si dala na čas a tak pětihodinové zpoždění bylo znát. Moc dobře se vaše vyprávění četlo a fotky byly suprové. Také máme na osmtisíc fotek. Přeji Vám hodně takových krásných cestovatelských zážitků. Cestování zdar Zdenka Lukoszová

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! My jsme asi opravdu měli cestovatelské štěstí, ale slyšela jsem několik případů, že to tam není bezpečné a dost se tam krade. V každém případě je to nepříjemné, ale naštěstí to doufám nevzalo chuť do cestování :-)

      Smazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...