pondělí 25. září 2017

Irsko - cesta na zelený ostrov V.

Možná jste se už báli, že žádné další pokračování nebude, ale to teda bude! I když s malým zpožděním, celá naše cesta se na blogu objeví, i kdyby čert na koze a třeba i kdyby do Vánoc :-) Chápu, že byste si chtěli přečíst hned a všechno, ale třeba se o to více budete těšit!

Náš další den v Irsku byl ve znamení celodenního cestování. Není Irsko jako Irsko, Severní Irsko není Irska, ale je Velké Británie a jako turista vidíte rozdíl jen v tom, že najednou po vás nechtějí eura, ale libry :-) Musely jsme ráno brzy vstávat, odjezd zájezdu směr Belfast byl už v 6:40, ale my statečné ženy jsme to daly a ještě jsme se stihly i namalovat, proč nevím, asi zvyk :-)

Podle mapy sami vidíte, že jsme za jeden den poznaly další kus této krásné země. Pokud máte málo času a nemáte zapůjčené auto, je cestování s cestovkou velmi výhodné. Není to pro cestovatele samotáře, protože všude, kde jsme byly, tam byla spousta turistů, ale nám lidé nevadí :-)


Autobus vyjel na čas a byli s námi dva průvodci a zároveň řidiči. Jestli jsem trochu rozuměla průvodci na našem prvním výletě, tak tady ani prd velebnosti. To bylo asi nějaké irskodivné nářečí a ta angličtina zněla jako kulomet. Ale jazykově nadaná Didi zvládne i zvuk zbraní hromadného ničení, takže jsem se i já k nějakým informacím po překladu dostala. Dobré je, že to základní - vystup, nastup a v kolik kde zopakuje průvodce asi 10x a není problém to na podesáté pochopit.

Snídaně proběhla v autobusu, to už bychom fakt nestihly předem. Cesta do Belfastu trvala poměrně dlouho, mohly jsme si schrupnout a také jsme měly dvě možnosti. Buď navštívit krásné nové muzeum věnované Titanicu nebo se projet po Belfastu ve stylovém černém taxíku, který jezdí v Londýně. Nás lákala ta krásná budova a historie snad nejznámější lodi na světě.


Počasí nám opět moc nepřálo, ale nelilo, což se dá považovat za dobré počasíčkové podmínky. Nestaraly jsme se ani o vstupenky, ty byly součástí výletu a šly jsme rovnou do víru krásného muzea, které není klasickým muzeem, ale jsou to interaktivní expozice, kde se ani chvíli nenudíte. Je to tam tak moderní, že jsme nemohly najít začátek prohlídky a projely jsme si výtahem a prošly jsme si po schodech všechny prostory určené zaměstnancům a těm, kdo se starají o hladký provoz. No, berme to jako záměr cestovatelek poznat vše :-)
Nakonec jsme se uchýlily ke klasickému "líná huba holé neštěstí", zeptaly jsme se a našly jsme začátek.


 
Muzeum je postaveno přímo v tom doku, kde byl Titanic zkonstruován. Pro představu, jak velké je muzeum, a kde stavěli ten Titanic, se mrkněte na foto. Ty megalomanské rozměry a luxus zaoceánské lodi nás udivovaly od začátku až do konce.






V muzeu jsou postaveny reálné kajuty pro cestující, které byly na lodi. Viděly jsme porcelán, který se pro loď vyráběl, výrobu lněných látek, koberců a všech předmětů denní spotřeby. 
Kajuty byly vybudovány od luxusní první nejlepší třídy až po třídu třetí, kde kromě postele už moc místa nebylo.




Moc se nám líbily kabinky, které trochu připomínaly pomalu jedoucí horskou dráhu, a do kterých jsme nasedly a před námi se při jízdě promítal film hodný Hollywoodu, jak se stavěl Titanic.


Kabina se natáčela do míst, kde se "něco dělo" a opravdu to bylo jako ve filmových studiích, protože kde hořel oheň, tam sálalo teplo, byly slyšet zvuky jako v kovárně a vše bylo velmi autentické. Kabinka se dokázala natáhnout do neuvěřitelných délek, takže tato expozice zabírala cca 3 patra muzea.



Na stěnách se promítaly filmy a opět byly všechny zvuky a obrazy velmi reálné.





Postavit tak obrovskou loď s prostředky, které v minulém století měli k dispozici, je neuvěřitelné. Práce na stavbě lodi byla velmi náročná a namáhavá a my jsme obdivovaly stavitele na každém kroku, který jsme v muzeu udělaly. Možná je to osud a tím, že se Titanic potopil, se dožil nehynoucí slávy a stal se nejslavnější lodí na světě. Možná kdyby brázdil oceán dlouhá léta, nestal by se takovou legendou.
V další expozici je možné podívat se na podmořské záběry natočené z ponorky, kde všechny pracně vybudované části lodi z belfástského doku odpočívají v pokoji, ve tmě a tichu.


Součástí muzea je také výzkum podmořského dna, je možné si prohlédnout skafandry, miniponorky a seznámit se s mořským výzkumem. 
Venku jsou pozůstatky lodí v docích ponechány tak, abychom si dokázaly představit, jak to vypadá, když se buduje loď.



Hned při příchodu jsme vyfasovaly vstupenky a musely jsme projít koridorem, kde stál pan fotograf a všechny vyfotil na modré pozadí. Po odchodu z muzea jsme měly možnost si zakoupit fotku, kde už na pozadí nebylo modro, ale Titanic. No nekupte to! 20 liber :-) 


Spěchaly jsem do autobusu, protože pan řidič kulometní angličtinou řekl, že jeden naštvaný a na výletě zanechaný turista se nevyrovná těm ostatním padesáti spokojeným, takže ať si rozmyslíme pozdní příchody na smluvené místo. Všichni jsme byli na místě o 5 minut dříve :-) 
Naše další cesta pokračovala dále na sever. Krásná zelená irská příroda volala a my jsme se těšily na jeden nádherný čedičový přírodní úkaz známý jako Obrův chodník. Čekalo nás Giant´s Gauseway, ale ještě předtím zastavil autobus na vohlídce a mohly jsme se pokochat zříceninou hradu. Ta irská příroda a taková typická barevnost je prostě úžasná.


Tady je pohled z druhé turistické strany :-)


A tady už nás čekala krása mořského a čedičového pobřeží.





Pokochali jste se a teď jak to bylo :-) Autobus zastavil na předem daném místě, které měl rezervované, protože bez rezervace tam není místo žádné. Vydaly jsme se do lůna přírody a s námi to mělo v plánu asi dalších 20 000 lidí :-) K čedičovým útvarům je možné dojít pěšky (jako nee) nebo tam za poplatek dojet kyvadlovým autobusem (naše jasná volba). Není to daleko, ale musely jsme šetřit síly. Tak se to o mírné cestovatelské lenosti říká, ne? Naplněný bus nás dopravil na místo a tam jsme se kochaly a zaplnily jsme všechny foťáky a telefony fotkami tohoto krásného místa.








Je to velmi prostorné místo, kde se všichni ti turisté vejdou, proto je možné vyfotit spoustu fotek bez toho, aby vám tam nějaký zvědavec strčil hlavu. A hlavně všichni jsou velmi ukáznění a bez řečí uhnou, když chcete něco fotit. Tady jedna fotka s turisty :-)


Máme hodně takových těch zbytečných fotek, kde po delší době nepoznáte, kde jste to fotili, ale mají své kouzlo a možná je šoupnu do posledního dílu, abyste se kochli s námi.

Zpáteční cestu jsme opět absolvovaly busem, to už jsme stály frontu, protože tento nápad měla většina turistů, ale zřejmě posílili místní hromadnou dopravu a šlo to rychle. Než jsme odjely společně s ostatními z tohoto krásného místa, které je zařazeno do světového kulturního dědictví, vyfotila jsem si dvě fotky, které jsou typicky anglické. Červená telefonní budka a černý londýnský taxík. Jsou to tady atrakce.



Posledním našim cílem toho dne byla visutá lávka. Je to takové uměle vytvořené místo. Na irském pobřeží je krásně všude, ale tady bylo příhodné místo pro stavbu lávky, která je velkou atrakcí a kvůli přetížení sem pouští jen daný počet turistů za hodinu. Vítejte, je zde Carrick-a-Rede and Larrybane.


Tady to opět vypadalo jako na Václaváku a k cíli jsme musely dojít pěšky. Tak jako jsme nějaké turistky, ne!!! Sice není kilometr jako kilometr, protože kilometr do kopce a z kopce má úplně jinou délku, ale s propoceným prádlem jsme to zvládly!


V Irsku je všude nádherně, natáčel se tady seriál Hry o trůny a ano neviděla jsem ani jeden díl a nechystám se na to, kdyby to někoho zajímalo :-)



Celá atrakce (kromě úžasné přírody) je ta visutá lávka z jedné skály na druhou. Musíte si ale na její přechod vystát frontičku. Jsou tam dva zaměstnanci místního turistického průmyslu a pouští turisty nejdříve jedním směrem a pak druhým, protože by se jim jinak na ostrově hromadili turisté přece!



Didi se samozřejmě bála a já jsem se samozřejmě nebála, takže průměr dobrý a šly jsme na to. Domluvily jsme se, že se vzájemně vyfotíme, abychom měly fotky do deníčku, ale Didi chtěla fotku proto, že to bude fajn poslední fotka z jejího života, ona je prostě pesimista :-)


Jasně že jsme to daly!!! No ještě aby ne, takové turistky jedna radost!



Pohled dolů. Ale tam kouknul jen foťák :-)


Doufám, že jste si povšimli, že jde vždy jedna osoba těsně za druhou, aby se nezdržoval provoz, ale kdo chce hromadnou fotku do deníčku? My nee, takže jsme to trochu zbrzdily.
Musím sem dát jednu fotku ženy, která šla asi tancovat a cestou se rozhodla jet na výlet, no ale taky to dala.


Bylo to úžasné, ty výhledy a ta panoramata, to je neuvěřitelně krásné, nám se to líbilo moc a všem doporučujeme.




Pořídily jsme si i certifikát, že jsme tuto atrakci absolvovaly, koupily jsme si pár pohlednic a autobus se vydal na zpáteční cestu do Dublinu. Cesta se klikatila po pobřeží a vedla jinudy než cesta sem, takže bylo možné vidět další kus Irska. Dozvěděly jsme se spoustu zajímavostí a zjistily jsme, že Irové milují festivaly. Mají festival kdečeho, například v září je zde seznamovací festival, kterého se účastní až 900 párů. Myslíme si, že jsme našly skulinu na trhu a příští rok zde uspořádáme scrapbookový festival. Kdo jede s námi?

V pořádku jsme dorazily zpátky do Dublinu, snídaly jsme v autobuse, obědvaly jsme co jsme kde ulovily ve stáncích podél turistických cest, bylo životně nutné navštívit nějakou dobrou restauraci.
Před téměř šesti lety jsme s Didi byly v Birminghamu a tam je v centru skvělá restaurace Nando´s, kde nešetří chilli papričkami a můžete si sami říct, jak to chcete pálivé. 
Vzdušnou čarou to bylo cca 500 metrů, ale ani jsem to nechtěla psát .... já to nenapíšu ... nebo jo ... tak jo :-) Didi používala navigaci google maps, ale jako pardon, i když jsem technický typ a Didi taky není první den na světě a skvěle vše naplánovala, jít podle této mapy pěšky je asi pro inteligenčně zdatnější jedince nebo co. Zlatá moje navigace Sygic, kde je šipka, která ukazuje podle světových stran a dovedla nás vždy na místo. Na ty google mapy je snad potřeba nějaké školení nebo co :-) Nakonec vše dobře dopadlo a mírně pálivá jatýrka vklouzla do našich bříšek :-) Mňáááám.



Byl to dlouhý den a dlouhý výlet, ale na nějaký odpočinek nebyl moc čas. V tuto chvíli jsme už ani nestíhaly scrapovat, protože byly jen dvě možnosti - buď spát nebo scrapovat. Další den nás čekala prohlídka Dublinu, pardon, ale scrap nescrap, šly jsme spát :-) Tedy až po jednom pivku v baru, bez toho by to nešlo, bylo to důležité na trávení. Tak dobrou a příště v Dublinu na čtenou.

Vaše cestovatelky Iriska a Didi.

4 komentáře:

  1. Úžasné cestovatelské zážitky a na scrapbookový festival rozhodně jedu :-D tedy pokud bude organizovat Didi travel :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Stále víc obdivuji vaše cestovatelské zážitky.

    OdpovědětVymazat
  3. Irenko, ty jsi prostě spisovatelka nejlepší!!! Se tu úplně chechtám, když si vzpomenu, jak jsme hledaly to Nando´s a ani jsme to napoprvé nenašly v rámci otevírací doby a musely si tam vyrazit hned druhý den :-) Jak já bych mohla cestovat bez tebe, už se těším na další výlet!!! Btw. ten scrap festival v Irsku je super nápad!

    OdpovědětVymazat
  4. Irenka je prostě spisovatelka tělem i duší, zrovna jsem docestovala s vámi, nádherné čtení ...

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...