úterý 5. září 2017

Irsko - cesta na zelený ostrov IV.

Galway to je město pro drsňáky :-) Samozřejmě že je to město jako každé jiné, žije tady přes 70 000 obyvatel a řadí se k největším městům v Irsku. Co je na tomto místě drsné je to, že prší. V podstatě každou chvíli a jak nám řekl pan londýňan v jednom dublinském pubu, je to město, kde pršelo 7 dnů v kuse a zapsali to jako rekord :-) Jestli je to pravda nevím, ale i bych tomu věřila.
Na mapě můžete vidět západ Irska, Galway, přístav Doolin a aranské ostrovy, které jsme den předem navštívily.



Náš další den v zelené zemi začal poklidně snídaní, byl to takový trochu odpočinkový den a nenechaly jsme si ujít ani vajíčka a ani nic dalšího včetně kávičky. Když máte naplánovaný program, tak podvědomě stále spěcháte, ale my jsme měly v plánu prohlídku města, scrapování!!! a odpoledne přesun do Dublinu, proto jsme si tu pohodičku vychutnávaly. Tahle míchaná vajíčka s teplým toustem na horkém talíři - skvělý ranní start.


Didi si fénem osušila své včelím voskem ošetřované boty a celkem to ušlo, nečvachtaly :-) Rozloučily jsme se s našim hotýlkem a vyrazily jsme směrem do města. Cestou jsme šly kolem vyhlášené chrtí arény, kde běhají chrtí závody. Není to nijak bohulibý sport, protože pejskové jsou brzy zralí do důchodu, vydrží běhat jen pár let a jsou nemilosrdně utraceni. To vážně. Existuje nadace pro chrty v nouzi a osobně znám lidi, kteří si právě z Irska přivezli chrty, aby u nich dožili v láskyplném prostředí. No ale to jsem odbočila, je to tam národní sport stejně jako jinde býčí zápasy, o kterých si také můžeme myslet, že by je měli zakázat.


Došly jsme s kufry na nádraží a rozhodly jsme se pro úschovnu, protože procházky se zavazadly nejsou nikterak pohodlné. Naproti nádraží bylo informační centrum, kam jsme se s radostí vrhly, abychom nasály mapy a informace, ale smolík, v neděli zavřeno. Pršelo a ještě zavřeno :-) Kde se vzal tu se vzal, objevil se průvodce - asi nějaký dobrovolník, který za určitý obnos provázel turisty po Galway, ale v dešti bychom pána moc nevyužily, tak nám nakonec aspoň dal mapu.


V tašce, kterou jsme měly každá sebou jsme si nesly scrapbohatství, vše co jsme měly sebou z našich domácích a eshopových zásob. Přemýšlely jsme kam se vrtneme, aby nás nikdo nerušil. Není to tak jednoduché, protože v kavárně je málo místa a v pubu měli zavřeno :-) No ale jedno místo je na celém světě vždy k dispozici. Není tedy ve všech městech, ale v Galway bylo. Ať žije mekáááááč!


Je to místo, kde si vás nikdo nevšímá a neptá se vás co si dáte :-) Ráj pro scrapženy. Lilo jako z konve, daly jsme si kávičku a každá jsme si obsadily jeden stoleček.



Tiskárna si hezky tiskla, abychom si mohly dávat do deníčku fotky a to byl tak skvěle využitý čas. My jsme si to scrapování užily na 100%. Klidně bychom tam seděly a tvořily dodnes, ale to bychom neměly co dát do těch deníčků, kdybychom nic nezažily, takže chca nechca jsme do tohohle deště s odhodláním vyrazily. Našly jsme si místní dopravu, abychom se dostaly na nějaké to známé místo v Galway. Jak ta doprava jezdí vlevo a ne vpravo jako u nás, tak máte trochu problém s tím, na které straně je ta správná zastávka ... ale naštěstí to vždy dobře dopadlo.

Lilo fest a už to ani nevypadalo, že by přestalo, a i mé boty už byly promáchané. Nevzala jsem si ty své liberecké ale okrasné a dobře mi tak.



Dorazily jsme na místo, kde je taková místní plovárna. Taková mořská. Mají tady i plaveckou věž a využívají toto místo v jakémkoli počasí. Lilo, foukal docela silný vítr, ale nebylo úplně chladno, pokud jste neměli mokré nohy...




Jsem si hrála trochu na paparazzi...



Jak tam ti sportovci chodí jen v plavkách, tak jsme si představovaly, že si dávají peníze asi někam do kapsičky a pak se lehce stane, že je ztratí a my je najdeme :-) Za to utrpení v dešti ten nález stál. Jo a v tento moment mi uletěl deštník ...



Místo krásné, ale už abychom byly v suchu. Pokusily jsme se najít správnou stranu na odjezd busu a správnou linku do centra, což se nám samozřejmě podařilo a ještě jsme se pokochaly vohlídkovou jízdou. Pořád poprchávalo, ale už se to dalo vydržet. V botách nám čvachtalo, na to jsme si asi už zvykly a tak jsme si prohlédly centrum Galway.
Je to barevné městečko, kde v turistickém centru, krásných uličkách plných restaurací, obchůdků a barev najdete všechno na světě. Pokochejte se fotkami.
A hned na té první si zkuste najít www stránky napsané vpravo nahoře :-) Podaří se to někomu?






Vtipný nápis na ceduli - všechny opuštěné děti dostanou zdarma espresso a kotě :-)







Některé fotky jsou z předešlého dne a už se mi do minulého článku nevešly, ale byla by škoda vám tu atmosféru nepřiblížit.




Na cestu do Dublinu jsme si zakoupily mexické jídlo, proč ne, když jsme v Irsku, tak se fazole hodí. Vzaly jsme si to sebou na nádraží a šup šup do busu směr Dublin.


Mně nevadí zima a nevadí mi ani teplo. Lépe řečeno, vydržím extrémnější teploty bez použití vějíře nebo jiného prostředku na ovívání například jízdního řádu. Tento pan řidič ale vyznával klima hodné sauny a řádně nám zatápěl. V autobusu bylo cca 30 stupňů, asi chtěl, aby nám uschly boty :-) Chvíli se to dalo vydržet, ale pak už jsem se začala potit i já, a když já už taky, tak Didi se tavila. Šla za panem řidičem, jestli by byl tak hodný a trochu to ochladil. Tak jo, ochladil ... na 10 stupňů :-) Všichni si oblékli to co měli, včetně čepic, šál a kabátů, takže se zvedla další cestující a šla požádat o teplo. Teplo se dostavilo do pěti minut, takže jsme se začaly opět potit :-) Být to voda, říká se tomu skotské střiky :-) Už abychom byly v Dublinu!

Dojely jsme do centra, našly jsme bus městské dublinské dopravy, který je zásadně dvoupatrový a dojely jsme do hotelu. Trochu jsme měly problém najít, na které straně ulice ten náš hotel je, ale my se neztratíme a našly jsme!



Odložily jsme si věci a hurá do víru velkoměsta. Hlavně jsme chtěly najít místo, ze kterého druhý den budeme odjíždět na náš další skvělý výlet. Bylo to cca 15 minut svižné pěší chůze od našeho hotelu.
Jezdí tady dlouuuuhé tramvaje a je tady spousta obchodů, které prodávají irský národní produkt - ovčí vlnu.



Prošly jsme si irskou "pařížskou" ulici a už jsme si to namířily zpět do hotelu, abychom se připravily na další den.
Jo a ještě večeře. Nakoupily jsme si spoustu dobrot v obchůdku před hotelem, který byl otevřený do deseti večer, a také jsme si musely pořídit něco ke snídani, protože odjezd byl v 6:50!!! Jo, fakt.
Dobrou noc, cestování zdar a těšíme se na vaše komentáře.

Vaše cestovatelky Iriska a Didi

5 komentářů:

  1. Paráda.👍 To jste fakt scrapovaly v mekáči?Vy jste ženy činu a výsledek jste nám neukázaly?😢Iry, Ty to tak krásně a humorně píšeš,se řechtám nad každou větou.Na těšenouuuu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasně, tam je to nejlepší :-) Vyzkoušej! Výsledky budou, ale chvíli to potrvá, než to doděláme :-)

      Vymazat
  2. ... jak psala dáma přede mnou, krásné a vtipné vyprávění, těším se na pokračování, jako dítě na večerníček ... :-) :-) :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bude, jářku bude :-) Pokračování :-)

      Vymazat
  3. Ano bude to večerníček pro dospělé :-) Za prvé děti neumí číst a za druhé to píšu večer a to už děti stejně spí :-)

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...