úterý 14. dubna 2015

Sladká Itálie

Už jsem dlouho nesepsala mé cestovatelské zážitky ... musím to napravit! Cestování patří mezi mé velké koníčky stejně jako scrapbook a sbírání cukrů. Někdy si říkám, jestli to na jednoho není nějak moc. Zvládnout se dá všechno, jen s tím místem je to horší, protože scrap zabere stejně místa jako sbírka cukrů, ale cestování zase nezabere žádné místo, takže se to trošičku vyrovná :-)

Výlet do Itálie byl krátký, ale zážitků máme spoustu a fotek ještě více, takže přátelé, jdete do toho? Budete si to číst? Abych to nepsala zbytečně :-)

Začnu od lesa, takového malého italského lesa, který leží vedle Pieve di Cento - to je městečko, kde bydlí Sara a její maminka Paola, obě nadšené sběratelky cukru všeho druhu. Každoročně pořádají mezinárodní burzu, kde si sběratelé z celé Evropy šmelí své cukrové sérky. To se musí prostě vidět a zažít, proto se naše neohrožená ženská výprava vydala směr Itálie.



Cestovat sám? Nesmysl, to není ono, když si nemáte s kým vyměnit své zážitky, poplkat, zhodnotit místní kuchyni a užít si tu sladkou atmosféru při výměně. Dohodly jsme se čtyři ženy z KSBC (Klub sběratelů baleného cukru, který má i svůj vlastní časopis Cukřenka, jo nesmějte se), že vyrazíme do světa. 
Logistika to jsem já, takže jsem si skvěle zabudkovala jízdenku z Liberce do Prahy a z Prahy do Brna jsem bukovala už jízdenky tři pro mé cukrové kamarádky Irenku a Vlastu. Čtvrtá statečná Jitka nastupovala v Brně, takže koordinace zájezdu probíhala průběžně a vše fungovalo. Dva dny před odjezdem volá Jitka, že pardon, ale podívala se špatně na odjezd a jedeme o hodinu dříve. To mě nemůže stresovat, přebukovala jsem o hodinu všechny lístky, Student Agency má luxusní a rychlý systém a řekla jsem si, že dva dny před odjezdem je nejvyšší čas pořešit, jestli mám všechno v cajku. Začala jsem počítat dny - lépe řečeno noci, které v Itálii strávíme a nemohla jsem se dopočítat ... hmmm, logistika to je prostě moje!!! My jsme neodjížděli ve čtvrtek, ale už ve středu!! Haha, tak šup šup, rychle všechno znovu přebukovat :-) Tak ještěže jsem se na to nekoukla až ve středu, že.

 

Na cestu jsem potřebovala tři důležité věci. Mobil, foťák a peníze, popřípadě kreditku. Nic dalšího důležité není, vlastně je, ještě potřebujete cestovatelské štestí a to musím zaklepat, to mě jako optimistu neopouští téměř nikdy! V Liberci byla zima, slunná Itálie (psali to Norové na svém počasovém webu) nás čekala, prostě samá pozitiva a světlé cestovatelské zítřky. 
Na Florenci jsme se potkaly s polovinou výpravy a rovnou jsme si zašly na kávičku a dortík. No, ne všechny členky naší expedice jsou takové mlsné huby, takže ženy si daly jen čaj a kávu a šup šup, jel nám Student z Prahy do Brna.


V Brně se k nám přidala Jitka a už jsme mohly vyrazit směr Itálie. Na svých cestách jsme využily dvě přepravní společnosti a Student Agency je prostě jednička, s tím se nedá nic dělat. Jely jsme přes Vídeň do Benátek část Mestre, kde u vlakového nádraží bus stojí. Byly jsme tam kolem sedmé hodiny, takže jsme potřebovaly provést ranní hygošku, což se nám povedlo na nádraží u Mc Donalda. Co nás nepřestávalo fascinovat, to byly registrační pokladny. Jdete na WC, paní WCbába naťuká do kasy 0,50 EUR, vytiskne lístek a je to zaregistrováno na věky. Ámen.


 Pokud jedete s velkým kufrem, určitě by se vám nechtělo courat Benátkami se zavazadlem. Využily jsme místní úschovnu, kufry odložily a vyrazily jsme na vlak, který jezdí každou chvíli směr Benátky. Je to jedna zastávka :-) Z této fotky je jasné, že dál koleje nevedou, a když vyjdete před nádraží (samozřejmě poté co si důkladně prošmejdíte místní megaprodejnu Desigual), tak už jsou tady kanály, mosty ... zkrátka historické Benátky.


Vyšly jsme před nádraží a hurá do infocentra pro mapu. Ušly jsme asi 100 m a odchytil nás starší pán a něco nám pořád naznačoval lámanou svahilštinou, nic jsme nechtěly kupovat, koukaly jsme na něj co myslí a on nás odvedl k terminálu vodní dopravy. Všude jezdí metro, bus, tramvaj a ve Venezii jezdí lodě. Všude. Mezi ostrovy, místo taxi, místo MHD .... a pán nám názorně předvedl, že si úplně náááhodou koupili 4 lístky, čtyři sedmidenní pasy na všechnu možnou lodní dopravu v Benátkách a využili jen 5 dnů, takže nám ty čtyři lístky dal... štestí chodí dokola ... :-) kdo by řekl, že tohle jsou jízdenky a ne hazardní kupony... 
Ještě jednou na dálku děkujeme a musím na sebe prozradit, že i když zbyl v tomto pasu ještě jeden den ... ne, nikomu jsem ho nedala, půjde do deníčku a potřebuji obě strany ... no nejsem takový grand jako pan neznámý :-)



V Benátkách jsme byly tak brzo, že to bylo nádherné! Relativní ticho, jaro, ranní zima a žádní turistování chtiví cizinci. Potkaly jsme jen policii, odpadkovou loď a nic víc.




Po dlouhé cestě jsme měly jen jeden zájem a nebyly to památky, byla to dobrá kávička a kde jinde si ji na světě dát, než právě v Itálii... k tomu čerstvý croissant no nebe v hubě. K tomu Wi-fi, dokonalé :-)



Po snídani jsme se vydaly směr slavné náměstí, což není vůbec těžké, nepotřebujete ani mapu, protože všude na zdech okolních domů jsou šipky s nápisy, které všechny památekchtivé turisty dovedou do - chce se mi napsat do Říma, tam prý vedou všechny cesty, ale nám stačilo náměstí San Marco.
Cestou jsme se kochaly nádhernými gondolami, ale po zralé uvaze, že ještě máme všechno před sebou a nemůžeme kapesné utratit za jistě krásnou projížďku jsem se jen vyfotila s fešným gondoliérem. Skvělé povolání!


A tady, na mostě Ponte di Rialto přes Canal Grande, kde na obou stranách mostu jsou obchůdky, se můj život obrátil vzhůru nohama! 


 Získala jsem skvělou hračku - teleskopickou tyč na mobil, abych si mohla fotit selfie! Vůbec jsem ji samozřejmě nechtěla, protože na co že... ale pak jsem si řekla, že jo, že to zkusím, usmlouvala jsem cenu - tak jako usmlouvala ... 12 EUR... ne.... 10 EUR... ne, nechci nic, odcházím.... 8 EUR ... ježiši tak jo, no!
A ještě se se mnou zkušebně vyfotil :-)


No a to bylo radosti. Běhala jsem s tyčí jak malá a nafotila jsem si asi milion fotek :-)) Nebudu to přehánět, dám sem jen pár, abyste ocenili jak skvělá ta hračka je! Jediná nevýhoda je, že telefon má ten lepší foťák na druhé straně než bych potřebovala, ale co už. Vyfotit se sám před nějakou památkou a nemuset nikoho otravovat? Jo!

Mozaika, která pokrývá většinu povrchu (průčelí a téměř celý interiér) baziliky Sv. Marca je až neuvěřitelná, to by asi nebyla moje oblíbená práce snů, ale výsledek je dokonalý. To jsou vlastně takové historické puzzle. No je to taková blýskavá ozdoba Benátek.



My v bundách a tady bylo vlastně už léto :-)


A jak to dopadlo s tím lodním lístkem? Kam jsme si vyrazily? No nejen z kopýtka, ale to zase až příště :-)


Cestování zdar!

Dobrou s kobrou!



8 komentářů:

  1. Úžasné !! rychle piš chci ještě !! :-)

    Ty ranní Benátky ti závidím, musela to být nádhera ! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Byla :-) Nikde skoro ani noha, to by se v sezóně nestalo!

    OdpovědětVymazat
  3. Jojojo, piš,piš,piš :-) Cestování taky miluji a to v jakékoliv formě :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Holka zlatá, s tebou bych jela kamkoliv :-)...zatím se učím cestovat sama, protože nějak nejsou lidi...na cestování...Já tu teď zrovna lepím svoji loňskou Paříž, tak jsem výborně naladěná a moc mě baví tvoje psaní a tvůj humor. Krásné ráno ( dneska mám vono, hurá! ) jsi mi způsobila :-). Hezký den všem :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělý článek, těším se na pokračování!!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Vlastně cestuju proto, abych o tom pak mohla napsat :-)))

    OdpovědětVymazat
  7. Paráda, úplně jako bych tam byla :-) Také jsme si to tam užili :-) Moc hezké čtení, těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Tak jsem si taky moc hezky dneska početla ... znovu ... měla jsem prostě chuť na Tvé Benátky, tak jsem si Tvůj výlet opět oživila .... super ... jedu tam příští rok koncem května, snad tam ještě nebude takový masakr ... asi začnu sbírat cukry a připojím se, haha ... a myslím, že Gabreta taky... že jo?...

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...