neděle 20. září 2015

Jak ten čas letí...

V roce 1984 jsme s celou naší třídou dokončili základní vzdělání a rozprchli jsme se do světa. Některé spolužáky jsem od té doby neviděla, ale to zdravé jádro se schází stále :-) Ne jinak tomu bylo v roce 2014, kdy jsme se sešli po 30ti letech. Jen tak pro pořádek - ZŠ Alšova Kopřivnice (severní Morava).



Naše oblíbená třídní paní učitelka Ivana Jurková se brzy po našem odchodu ze školy odstěhovala směr sever Čech a vlastně na žádném srazu jsme se už neviděli. Stále jsme na ni vzpomínali a právě na loňském srazu padlo rozhodnutí, že se za ní pojedeme podívat.




Minulý týden, v sobotu 12.9.2015 nastal ten pravý čas a spolužáci ze severu Moravy se vydali do Lomnice nad Popelkou, kde naše třídní paní učitelka bydlí. Já jsem ráno jela do Prahy na kurz a hned po něm za svými spolužáky do Lomnice.
Celá akce byla výborně připravena, konspirace dokonalá. Vše ve stupni nejvyššího utajení. Chtěli jsme udělat 100% překvapení, proto jsme si se synem paní učitelky dohodli, že ona bude doma, nebude mít návštěvu nebo vnoučata a my uděláme přepadovku :-) 
My spolužáci jsme se setkali na náměstí, dali jsme si rychlé občerstvení a šli jsme na návštěvu. Trochu jsme měli obavu, jak nás paní učitelka po těch letech přijme, ale měli jsme sebou všechno, co má pořádná návštěva mít. Koláč, tiramisu, brambůrky, tyčky, sýry, kytku, několik lahvinek (1l jaru, 0,5 l cifu apod. :-) ) a také toto minialbum. Prošli jsme vraty, která byla náááhodou otevřená :-) a vešli jsme na zahradu. Viděli jsme v dálce ženu, ale nevěděli jsme, kdo to je. Bylo to napínavé, jdeme blíž a slyšíme: Honza není doma. Ale my nejdeme za Honzou .... a v tom jsme se vzájemně poznali. Přece jen 30 let je dlouhá doba a čas se zastavit nedá, ale poznali jsme se a tak srdečné přijetí jsme vůbec nečekali!!!! To bylo úplně slzavé údolí a troufla bych si říct, že pro naši paní učitelku to bylo překvapení desetiletí :-)



Strávili jsme v Lomnici úžasné, krásné a skvělé odpoledne, bylo to asi 100 x lepší, než jsme si představovali. Viděli jsme naši milou, srdečnou a sympatickou paní učitelku a úžasně jsme si zavzpomínali na to, co jsme všechno vyváděli, jak jsme si to na základce užili.
Děkuji všem spolužákům, že to klaplo, že jsme dodrželi svůj slib a ještě večer po návštěvě jsme si psali, jak nás to všechny pohladilo na duši. Určitě jsme paní učitelce udělali radost a ona nám, je zkrátka báječná a pro nás ta nejlepší.


Společnou fotku máme, ale slíbila jsem, že bude pro naši osobní potřebu, takže si ji nechám pro sebe. Vyrobila jsme toto minialbum, naskenovala jsem fotky ze základní školy (z povinného focení), které jsem moc ráda, že máme, vytiskla jsem je a nalepila do kartonového alba a doplnila jsem fotky z loňského srazu. Je to úplně jednoduché a fotky jsou hezky pohromadě.

Máte taky někde ve světě svou oblíbenou paní učitelku? A kdy jste ji viděli naposledy?  To setkání stálo za to, jsme moc rádi, že jsme to uskutečnili.



3 komentáře:

  1. Irčo úžasné...to muselo být skvělé překvapení, asi bych brečela jak želva....a album samozřejmě také naprosto dokonalé.

    OdpovědětSmazat
  2. Moc hezké čtení a krásné album!

    OdpovědětSmazat
  3. Úžasný nápad a krásné, dokonalé album!!!

    OdpovědětSmazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...