Dnešní cestovací blog je desátý - jubilejní :-) Ale ještě stále nekončíme...
Krásný slunečný den v San Franciscu jsme si užily do poslední minuty. Jsem tak pozitivně naladěná, že bych asi ani nemohla napsat, že jsme si něco neužily, i kdyby to byla pravda :-) Ale všechno bylo prostě zalité sluncem.
Krásný slunečný den v San Franciscu jsme si užily do poslední minuty. Jsem tak pozitivně naladěná, že bych asi ani nemohla napsat, že jsme si něco neužily, i kdyby to byla pravda :-) Ale všechno bylo prostě zalité sluncem.
Koupily jsme si městský pas samozřejmě za výhodnou cenu - to je
trošku sport, protože když chcete, tak vždy nějaký ten kupón nebo slevu
najdete. Takové informační středisko je přesně to místo, kde se to
kupónovými knížečkami jen hemží. Byly tam slevy na vše možné a také na
oblíbené koblížky. Ke každému počtu nakoupených smažených dobrot byla
jedna káva zdarma. Nejsme troškařky (všimli jste si, jak ta krásná
čeština nadržuje chlapům a jsou jen troškaři? Pche!), vybraly jsme si
ten největší kýýýbl plný čerstvě usmažených díratých koblížků, které
jsme si pocukrovaly, sedly jsme si na sluníčko a udělaly jsme si siestu.
Kávička byla dobrá, emerická, ale já mám blbý zvyk, že musím mít úplně plný hrnek, kelímek, kýbl, prostě jakoukoli nádobu, do které si kávu dělám, doplňuji mlékem, ale až úplně po okraj. Nechápu, že se někdo ochudí o ten jeden hlt a má kafe do poloplna. Jsem se sama pozorovala, jak si to kafe dám vždy plné, takže ten hrneček ani neodnesu a musím se k tomu hrnku na stole sklonit, upít a pak teprve odnést, abych to nevylila. Ale i kdybyste mě zabili, udělám to znovu :-))) Proč to píšu ... asi nebylo kafe, které bych si nevylila :-)) Sakra, zvyk je železná košile.