FUJIFILM Instax mini

Fuji představilo novinku - jedná se o fotoaparát, který funguje jako polaroid, vyfotíte a okamžitě vytisknete. Je to rychlé a samozřejmě na scrap jako dělané, takže spojení se scrapbookem se přímo nabízí. Účastnila jsem se jako lektor narozeninové oslavy, kde jsem pro děti připravila tvoření deníčků a ony si pak své vyfocené fotky, které byly ihned k dispozici, nalepily do deníků a vepsaly nebo namalovaly si tam první zážitky. Další určitě budou následovat.

Na oslavě vzniklo ve spolupráci s FUJI video o tom, jak si děti užily oslavu, o focení a také o našem společném tvoření :-)

Kluci moc tvořit nechtěli, maminky je musely nutit, ale jak už to tak chodí, když si k tomu sedli, tak se nedali odtrhnout :-) Kdo se podívá na video až do konce, tak možná i tu ženu mezi dětmi pozná :-)

Cituji Didi: FUJIFILM pomalu rozjíždí projekt INSTAXLOVE, který podporuje nadaci Terezy Maxové a dětské oddělení nemocnice Motol. Akce startuje v sobotu 14. 9. 2013 na festivalu volnočasových aktivit na pražské Ladronce. Pretty Papers bude skromnou součástí tohoto projektu a podpoří ho workshopy s ukázkami spojení instaxových fotek a scrapbookingu. 

Takže kdo máte v sobotu čas, budeme se na vás těšit!!! 

http://www.youtube.com/watch?v=x9Z2x4vJI0U

Project life 3

S projektem jsem začala nedávno, takže nebylo tak těžké dobrat se aktuálního data a stránky jsou zpracované. Teď už budu jen čekat a vyhlížet události :-) Třeba nás čeká taneční s Verunkou, odjezd Klárky do Turecka a spousta jiné zábavy.

Takže zpět do minulosti :-)

Project life 2

Dokončila jsem další dvoustranu do Projectu life, a i když jsem si říkala, že je to měsíc zpátky a všechno si budu pamatovat, tak nějak ne. Zpětně jsem si zapsala vše do diáře, kdyby náhodou nebyl čas tvořit, aby vzpomínky zůstaly :-) Založila jsem si i zipové sáčky a všechny drobnosti  (vstupenky, obaly, fotky) si schovávám k jednotlivým událostem. Nejdříve se mi to zdálo zbytečné, ale aspoň na nic nezapomenu.

Jak jsem se už dříve rozhodla, nebude to týdenní projekt, ale stránky budou na sebe navazovat tak, jak jde život :-) Událost za událostí.

Project life

Project life mě oslovil už dávno. Tehdy jsem někde narazila na Project 365 a moc se mi líbilo zaznamenávání denních událostí, které jsou běžné a všechny se po nějaké době zapomenou a projekt je má připomínat. Každodenní psaní jsem vzdala už v pubertě, kdy jsem ani neměla deník, kam bych si zapisovala tajnosti (deník se píše proto, že se tajně doufá, že si to někdo přečte, ale já jsem nechtěla, aby byl čtený, proto jsem jej vůbec nenapsala :-)) ). Líbilo se mi i týdenní zapisování a sledování všedností, ale ani to není pro mě to pravé ořechové, takže můj Project life bude o událostech a nebude řešit, kdy se ty události staly, jestli to je týden po týdnu nebo až po měsíci. To je na tomto projektu skvělé, že má mnoho variant a také mnoho velikostí alb, takže na své si přijde opravdu každý.

Mně se vždy líbily velké stránky, proto jsem se rozhodla pro formát třicítkových kapes různědělených, abych využila množství materiálu, který mám :-)

Začala jsem albem, vybrala jsem si červené - moje oblíbená barva - od Becky Higgins. Nastřádala jsem už spoustu materiálu, takže byl čas začít. Didi začala svůj projekt poctivě a zpracovává každý týden a pokud navštívíte její blog, bude to pro vás velmi inspirativní včetně spousty rad, jak začít, jaké používat programy pro úpravy fotek a spoustu dalších důležitých informací. Samozřejmě se obejdete i bez nich, takový projekt není nic světoborného, co by každý nezvládl. Ale pokud tomu chcete dát nějakou štábní kulturu, je dobré nakouknout.

Vždy jsem si myslela, že je to projekt vhodný především pro rodiny s malými dětmi, kde se toho pořád hodně děje, ale je to omyl. Tento projekt je vhodný pro každého a je zajímavé, že se dostanete při myšlenkách na projekt do různých situací, které by vás možná minuly. Někdy si ty situace i cíleně vybíráte a to je taky pozitivní, protože máte mnohem více zážitků. Pro zajímavost - fotila jsem se ve velorexu, s hadem, v prázdném kině, na několika výletech, dokonce jsem včera cvrnkala kuličky :-)) Samozřejmě to nedělám všechno kvůli projektu, ale proto že se prostě potřebujeme bavit a všední chvíle přeměnit na nevšední.

Tato dvoustrana je věnována naší dovolené ve Španělsku, kam jsme s Verunkou vyrazily. Měly jsme týden času, neměly jsme pas, takže jen do EU a chtěly jsme k moři. Tak jsme navštívily cestovku a jely jsme :-) Jak je to jednoduché!

 

Mezinárodní cukrová burza v Uničově

Tak jako každý rok i letos se uskutečnila mezinárodní cukrová sběratelská burza. Je to setkání nás všech stejně potrefených, kteří raději nesladíme, jen abychom mohli cukr sbírat :-) Sešli jsme se v Uničově už v pátek a po ubytování jsem si šli prohlédnout město a hlavně najít místo, kde nebude tak hrozné vedro. Počasí se vydařilo až moc a bylo opravdu horko.

Cukrová burza v Naumburgu

Nejen tvořením živ je člověk :-) Živ je také sběrem, ale už nesbíráme jako v prapradobě, abychom nepadli hlady, ale sbíráme pro radost. No a ta naše cukrová skupina v Klubu sběratelů baleného cukru sbírá pro radost cukry všeho druhu. Každý rok v tuto dobu se koná burza německého klubu sběratelů, kterého jsem také členem a pokaždé je to v jiném městě. Tentokrát padla volba na město Naumburg kousek od Lipska, které má tolik historických budov a tak neuvěřitelné množství historických informací, že jsme to ani nezvládli vstřebat :-)

Tady vložím poznámku ... není nad to mít dobrou techniku. Zrcadlovka je skvělá věc, ale když si nastavíte expozici 3+ a zapomenete na to, tak po zobrazení v počítači vidíte pouze světlé fleky .... něco málo se naštěstí dalo zachránit, ale omluvte sníženou kvalitu obrazu ....

 

Tvoříme a tvoříme...

Už dlouho se chystám na Project Life. Mám krásné červené třicítkové originální album od Becky Higgins, spoustu kapes dokonalých rozměrů, materiálu na asi 100 takových alb a stejně když se mám do něčeho pustit, tak si napíšu blog :-) Nepotřebuju vytištěné fotky, jednodušeji si uchovávám informace, protože je píšu do noťasu a třeba konečně dozraje čas a pustím se do toho a tento blog mi pomůže si na ty všechny aktivity vzpomenout :-)

Je to v poslední době nějak hektické, takže tento blog bude pro mě ten připomínací, abych si to někdy nezapomněla zaznamenat ve scrapbookovém provedení.

S dětmi ve školní družině v dívčím klubu jsme na svátek maminek tvořili přáníčko, holky byly moc šikovné, ostatně jako vždy! Pod vedením Janinky bych do družiny chodila taky :-)

Výstava Kreativity Dubeč

V Dubči proběhla jarní výstava Kreativity, i když jaro je nevím kde :-) Sněží, mrzne, ještě dnes ráno jsem před odjezdem do Prahy ometala sníh z auta. V Dubči jsem byla poprvé a špejchar se mi moc líbil. To místo má atmosféru, prostor není moc velký na tolik lidí, kteří výstavu navštěvují, ale to vůbec nevadilo, protože jsme si to všichni užívali. Vystavovatelé i ti, co přišli něco vytvořit na workshopech nebo něco koupit, popřípadě podívat se na novinky. S firmou Aladine jsem si užívala tvoření se skvělými razítky, barvami a spoustou krásných věcí k tvoření a moc mě bavilo, že kdo přišel, tak většinou sám tvoří a rád si pomůcky a materiál vyzkoušel.

Sushi

Sushi je jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Znám spoustu lidí, kteří mají stejný názor, ale také stejnou spoustu těch, kteří by "to NIKDY nevzali do pusy" :-) Pokud jste ještě nikdy sushi neochutnali, tak doporučuji navštívit nějakou dobrou restauraci, kde vám tuto mňamku připraví dokonale, protože v různých fastfoodech byste si mohli zkazit dojem a pak budete patřit k té skupině, která sushi odmítá.

Ale zase není rychlé občerstvení jako fastfood :-) Například v Londýně bych se klidně v sushi baru ubytovala a po zbytek života bych už nic jiného nejedla :-) Mají tam čerstvé suroviny, hlavně všechny ty dary moře a sushi je tam oblíbené, takže se nabídka rychle doplňuje čerstvým zbožím.

Sushi mám ráda, ale jsem jediná v rodině, takže jsem ještě nikdy ty mňam rolky nepřipravovala. Ale jednou se s tím začít musí, že. Před Vánocemi jsem kamarádce věnovala knihu - jak si udělat sushi s tím, že to někdy vyzkoušíme. Jenže zkoušet podle knihy něco tak specifického není jednoduché, proto jsem se rozhodla pro kurz přípravy sushi. Včera jsem si udělala hezký den a vydala jsem se do Prahy, do samého centra do Josefské ulice za Karlovým mostem, kde je restaurace BANGKOK.

 

4. scrapbookový kurz v Liberci - reportáž č.2

Nejúspěšnějším workshopem na našem kurzu bylo jednoznačně malování triček!!! Kdo neviděl v praxi, ten neuvěří, že by bylo možné něco tak úžasného narazítkovat a namalovat. Irča Slavíková alias Apták přijala mé pozvání a pracovala jako perpetum mobile od ranních do nočních hodin :-) Navíc je milá, vstřícná a nikomu nic neodmítne, což pak způsobilo malování až do rána :-)

Věděli jste, že jako první na světě použila razítka Aladine Deco Stamp na potisk triček? Z její práce byli Francouzi vedle, protože je to samotné nenapadalo :-) Původně je to razítko na použití v interiéru - můžete razítkovat přímo na zeď. Ale znáte to, zlaté české ručičky! Tričko od Aptáka bylo celý prosinec na hlavní stránce webu Aladine ve Francii! Takovou šikovnou ženu jsme měli v Liberci.

Je také autorkou knihy, která brzy vyjde v Gradě, takže se můžete těšit! Ilustrovala i básnické sbírky Třetí míza a Z(a)tracený holky. 

Kniha Cardmaking - přání a minialba

Dalo by se říci, že do roka a do dne je na světě .... dalo to práce víc, než jsem si uměla představit, překvapivě mi mnoho věcí dala, ale je zajímavé, že i překvapivě vzala ... ale to je život... O čem je řeč? No přece o našem společném dítěti, které jsme si vytvořily s PrettyPapers Didi.

Kniha Cardmaking PŘÁNÍ A MINIALBA.

 

Doodling - čmárání pro radost

Na podzimním scrapbookovém kurzu v Liberci jsme měli  téma Art journal. Můj workshop byl čmárací. Řeklo by se, že to není žádné umění, ale to byste se divili, jak úžasně jsme čmárali :-) Doodling - takhle krásně se čmárání jmenuje v angličtině - oslovil nejednu účastnici a už v Liberci ženy kreslily obrázky, jako by doodlily odjaktěživa!!! Dokonce do ranních hodin :-)

Po kurzu mi přišlo líto, že už se k doodlingu nedostaneme, proto jsem vymyslela takovou malou akcičku. Jednu třicítkovou scrapbookovou stránku rozdělíme na 9 částí - čtverců a každá z přihlášených počmáráme (rozuměj umělecky zpracujeme :-) ) jednotlivé čtverečky. Plán byl udělat minialba a každé účastnici zaslat ofocenou složenou stránku se všemi obrázky. Devět účastnic, to zvládnu levou zadní ... no ale jeden míní a scrapženy mění. Nějak se to rozkřiklo a já jsem neměla to srdce odmítnout zájemce a tak se stalo, že z jedné stránky se nakonec vyklubaly stránky čtyři a účastnic bylo 31 :-) Tak zase koho by nebavilo dělat 31 minialb. Mě jo :-)

To si vezmete 4 třicítkové čtvrtky, složíte každou na devět dílů, rozstřihnete tak, aby se daly složit do jednoho čvetrečku a pošlete s adresářem ve čtyřech obálkách do světa. V každé obálce byly adresy, takže kdo nakreslil svůj čtvereček, zabalil a poslal dál. Všechny čtyři větve našeho doodlingu se vrátily z toulek po republice a nyní začala ta moje zábava :-)

Čtvrtky se musely ofotit, každá na papír A3, barevně a pro jistotu 35 krát, kdybych náhodou udělala nějakou chybku, aby se dostalo na všechny.

Vinuté korálky a já

Několikrát jsem viděla Šárku Rooya, jak pracuje se sklem a vine nádherné korálky. Vůbec mě ale nenapadlo, že bych si to někdy vyzkoušela. Ale jak už to tak bývá, zkusit se má všechno a moje kamarádka z Liberce shodou okolností taky Šárka, se mě mezi řečí zeptala, jestli bych s ní někdy nešla na kurz vinutí korálků, protože má doma kahan, který zahálí a ona potřebuje malinko pošťouchnout, aby se do toho pustila. Tak zase proč ne :-) Dohodla jsem se se Šárkou Rooya - je velmi milá a vstřícná a nikomu kurz neodmítne, takže pokud si to chcete vyzkoušet neváhejte a přihlaste se na kurz.

Šárka vede kurz profesionálně a s ní si každý připadá, jako by to uměl odjaktěživa :-) Teda já asi až po desátém korálku, protože jsem to na rozdíl od holek nikdy neměla v ruce, ale moc se mi to líbilo. Neděle, klídek, pohoda.... to pak jde samo.

Scrapbookové vánoční dárky

Je mi líto, že už je pryč doba, kdy se děti těšily na Ježíška a my jsme vymýšleli spousty "pohádek", abychom je udrželi v přesvědčení, že opravdu existuje a že jim nosí dárky. Verunka vždycky říkala, napíšeme o ten dárek Ježíškovi, aspoň ušetříme :-)) No neušetřili jsme nic :-)

Letos bylo na dárkování krásné to, že jsme si k dárkům říkali příběhy. Jak nás napadl právě tento dárek, jak složité bylo jej vymyslet, udělat nebo sehnat...

Vyrobila jsem pro jediného chlapa v naší rodině, když nepočítám pana Žabáka (žába drápatka albín a není to můj kámoš)  vázaný návod na obsluhu jeho ... jak to říci a nic a nikoho neurazit ... supermotorky Čezety. Máme ji asi 8 let a nějak nejezdí. Lépe řečeno kousek jede a zbytek se tlačí. Já osobně jsem na ní nikdy nejela, to bych neriskovala, takže jsem si řekla, že vhodným dárkem bude právě návod :-) V technickém průkazu jsem si našla, jak se přesně ten model jmenuje a poté jsem vyhledala na internetu návod v pdf, vytiskla, desky obalila pevnou scrapčtvrtkou  a vše jsem svázala Zutterem.

Kávu nesladím, cukr pouze sbírám

Klub sběratelů baleného cukru pořádá pravidelné burzy a jedna z nich se loni na podzim uskutečnila v Liberci. Sešlo se mnoho sběratelů, užili jsme si to jako vždy a na burze natočil reportáž redaktor z místní televize. Kdo tento náš sběratelský koníček nezná, tak kroutí hlavou a říká si, co ti lidé všechno nesbírají. Reportáž viděla i paní redaktorka Marie Šimice z týdeníku Sedmička, zaujalo ji to, a protože je týdeník regionální, požádala mě o rozhovor. Dohodly jsme se .... a nic :-) Rok se s rokem sešel a paní redaktorka opět zavolala a vysvětlila mi situaci, že Sedmička skončila, nahradil ji týdeník 5 + 2 dny, a že by si ráda popovídala.

Sešly jsme se v mé oblíbené cukrárně Praha, protože tam mají výborné dorty a hezky jsme to všechno probraly. U kávičky a dortíku. Samozřejmě se do článku všechno nevešlo, ale to důležitější snad ano.

Myslela jsem si, že takový týdeník moc lidí nečte, ale docela mě překvapila reakce okolí :-) Opravdu si to pár lidí přečetlo. Paní redaktorka tam napsala, že jsem nejvánočnější žena v okolí a to byste neuhádli, jak mě teď doma oslovují :-)

Dárkiáda

Po vydařené Korálkiádě jsme se rozhodli pokračovat v pomoci druhým a ve spolupráci s výstavou Kreativita a Hobby jsme vymysleli Dárkiádu. Pro seniory jsme ručně vyráběli dárečky, psali dopisy, tvořili přáníčka. Zapojilo se opravdu hodně šikulek, všem moc děkuji, udělali jste s námi radost mnoha babičkám a dědečkům.

Šťastné a veselé!

Milí přátelé, kamarádky, kamarádi, občasní i pravidelní čtenáři mého blogu,

děkuji vám, že si v dnešní uspěchané době najdete chvilku času a přečtete si něco z mého tvořivého života. Blog si píšu jako svou kroniku nebo deníček, ale je jasné, že jsem ráda, když se zastavíte a prožijete si se mnou to, co jsem prožila já nebo se mrknete na to, co právě tvořím, vymýšlím nebo organizuji :-)

Vám všem přeji šťastné a veselé, užijte si klid, pohodu, vánoční volno, které je opravdu vydařeně dlouhé, klidně se přejídejte, dejte si na co máte chuť a neomezujte se, na to máte dostatek času od 1.1. kdy si dáte nějaké to předsevzetí :-) Přeji vám také když ne bohatého Ježíška, tak alespoň nějakého, který vás potěší a přinese něco, po čem toužíte, ať máte ještě větší důvod k radosti.

Takže .... šťastné a veselé!

12.12.2012

Děkuji všem, kteří reagovali na mou výzvu a poslali mi pohlednici, dopis - přáníčko. Důležité bylo, aby na razítku pošty bylo magické datum 12.12.2012. Od Gábi přišel dopis až ze Slovenska, to mě moc potěšilo, poslala ručně barvený papír a jedna z ozdob bylo kolečko usušeného jablíčka s krásnou hvězdičkou uprostřed.

Také já jsem posílala, všechna přáníčka jsem odnesla na poštu a poprosila jsem paní u přepážky, aby mi s láskou narazítkovala to krásné datum. Povedlo se :-)

Napíšeme si dvanáctého? :-)

Blíží se krásné datum 12.12.2012. Najde se někdo, kdo by mi napsal dopis nebo pohled a poslal přesně 12.12.2012, aby na něm bylo razítko pošty? Samozřejmě ráda oplatím a také pošlu, protože takové datum se už opakovat nebude :-) Kdo do toho půjde se mnou? Těším se!!!

Kreativita a hobby

V Praze se 30.11.2012 - 2.12.2012 uskutečnila výstava Kreativita a hobby, která byla hlavním partnerem Dárkiády. Je to projekt, který jsme vymysleli po Korálkiádě, kde jsme se věnovali mentálně a zdravotně postiženým a sbírali a navlékali jsme pro ně korálky, aby z nich mohli tvořit. Dárkiádu jsme věnovali seniorům, kteří žijí v domovech důchodců a už třeba nemají tolik známých nebo dokonce ani nemají rodinu, takže na Vánoce bychom jim rádi společně s vámi udělali radost a vlastnoručně vyrobili dáreček s přáníčkem.

Oslovila jsem Dům seniorů ve Vratislavicích a oni nás pozvali na tvořivé dílny, které sami pro své klienty provozují. Moje představa byla, že být v domově je smutné, že tam ti lidé třeba ani nejsou rádi, ale opak byl pravdou. Všichni, kdo se dílen účastnili, měli skvělou náladu, byli samý vtípek, paní pečovatelky, které zároveň vedou dílny, byly plné humoru, dobré nálady, byly milé a kamarádské a určitě to nebylo kvůli nám, ale ony se prostě takto skvěle chovají ke všem seniorům. Vládla tam skvělá atmosféra, pořád jsme se něčemu smáli a taky jsme obdivovali co dokáží vyrobit, kolik různých akcí za rok pořádají a zjistila jsem, že to je skvělé místo, kde ve stáří být. Taky jsem už dopředu ptala, kam bych si mohla uložit svou sbírku cukrů, jestli tam na to mají místo. Snad na půdě by se něco našlo :-)