ATC mezinárodní kartička

Jak už to tak bývá, hodně věcí se stane náhodou a tohle je ten případ :-) Objevila jsem se v pravé chvíli na pravém místě a přečetla jsem si výzvu Riikky Kovasin z Finska, která je designérkou mnoha věhlasných značek. Vytvořila sérii ATC kartiček a dvě z těchto kartiček byly volné na výměnu. Protože právě probíhá naše cestovatelská ATC výměna, neváhala jsem ani chvili a šla jsem do toho.

Mohla jsem se těšit na jednu krásnou kartičku z africké série.

Návody - udělej si sám 1.

Nudíte se? Kupte si medvídka mývala :-) Nebo si podle návodu vytvořte vlastní přáníčko nebo malou dárkovou taštičku. Není to nic těžkého, návody jsou i pro začátečníky.

Motýlí distress technika

Návod pro Paperoamo

Možností využití distress inkoustů je nekonečně mnoho. Spousta barev přímo vybízí k experimentování.

Pojďte si vyzkoušet úplně jednoduchou techniku, díky které si vyrobíte vícebarevné motivy.

Březnový kit paperoamo

Kity od Papero Amo mě "donutí" udělat stránky, ke kterým bych se jen tak nedostala. Je to samozřejmě výzva, použít jen to, co je v kitu a nic dalšího. Ne že bych nemohla použít více materiálu, ale chci si vždy vyzkoušet, jak se to ženám povedlo sladit a jestli si ten, kdo si kit koupí, vystačí jen s tím, co přijde v obálce. No a samozřejmě vystačí :-) Březnový kit.

Velká výprava do Ameriky XVI.

Všechno jednou končí...

Každý hotel má místnost, kam si můžete uložit kufry, než definitivně opustíte město, ve kterém jste ubytovaní. Vrátily jsme se, vyzvedly jsme si své věci a čekaly jsme na objednanou dopravu. Pan řidič byl přesný a dopravil nás na letiště a trvalo to přes hodinu. Daly jsem si pro jistotu rezervu, co by kdyby a cestou jsme na té mnohoproudé dálnici viděly i dopravní nehodu - auto vzhůru nohama kolama přes dva pruhy. V protisměru kolona, ale nás se to naštěstí nedotklo.

Letiště v Los Angeles je opravdu hodně velké, náš pan taxikář nás vysadil na správném místě, ale kam oko dohlédlo, tak nějaký jiný směr letu s jinou leteckou společností :-)

Pohled vpravo...

... pohled vlevo.

Cestovatelské ATC kartičky

ATC swap je uzavřený, všem jsem poslala info, termín je do 14.4. a už se moc těším na všechny kartičky!!!

Milí čtenáři, hodně jsme toho spolu procestovali, takže je nejvyšší čas něco malého k tématu cestování vyrobit. Co říkáte na ATC kartičkový swap?

Pro ty, kdo neznáte ATC kartičky, něco málo teorie... ATC Artist Trading Cards jsou kartičky velikosti 2,5 x 3,5 " nebo také 6,4 x 8,9 cm. Tvoří se na papír vyšší gramáže, který se různě dekoruje. Vyhlašovatel - to jako já :-) - zadá téma - to už víme a je to CESTOVÁNÍ, vyhlásí to veřejně rozhlasem a čeká, až se přihlásí účastníci chtiví výměny kartiček. Podle počtu přihlášených každý vytvoří daný počet átécéček. Mohou být všechny stejné nebo každá jiná, to už záleží na každém tvořivci. Kreativitě se meze nekladou, ale je dobré myslet na to, že se kartičky většinou ukládají do eurosložek velikosti A4, rozdělených na 9 políček jako třeba sběratelské hokejové karty, proto není vhodné zdobení do vysoké výšky a široké šířky natož délky!

Pokud byste chtěli tvořit kartičky, přihlaste se prosím do komentu pod článkem a až budete přihlášení, tak si řekneme, kolik kartiček budeme tvořit. Kartičky potom pošlete mně a já je roztřídím a každý dostane ATC od každé své kolegyně. No není to krásná práce, udělat si vzájemně radost?

Tak kdo jde do toho? 

Pro inspiraci pár kartiček, ale některé jsou zbytečně přefintěné, takže se nikdo nemusí bát, že by jeho kartičky nebyly dost dobré. Všechny budou nejlepší a věřím, že nikdo z přihlášených to "neodflákne" :-)

Mé první ATC kartičky ze swapu na fleru v roce 2010. Tento počet byl z mladické nerozvážnosti a chuti do toho jít, ale měla jsem z těch kartiček, které mi dorazily domů neskutečnou radost.

Velká výprava do Ameriky XV.

Všechno jednou končí, brzy bude končit i mé vyprávění o naší cestě do USA, před námi je poslední den, který jsme tady strávily.

Poslední den jsme si chtěly pořádně prohlédnout ten slavný bulvár v Hollywoodu. Na mapě to vypadalo, jako že je to hodně daleko, tak jsme si pro jistotu všechno připravily dopředu. Zabalily jsme si všechny věci a zatímco se Didi snažila přes WiFi se slabým signálem potvrdit letenky, tak já jsem se vypravila pro kávičku. Dole v hale byla kávičkárna, to znamená malá jídelna s kávovarem a megapřístrojem na led. Vyrobila jsem nám dvě kávičky, a když jsem tu jednu zavírala, tak jsem asi nějak více zatlačila a ten polystyrenový kelímek praskl a kafe bylo všude, jen ne v tom kelímku :-) Musela jsem dát druhé kolo a udělat další kávu.

Didi se podařilo přes línou wifinu potvrdit svůj let, ale vypadalo to, že já tam budu muset zůstat, ale asi by mi to ani nevadilo :-) Objednaly jsme si našeho oblíbeného dopravce z motelu na letiště, abychom měly všechno zařízené a vyrazily jsme na slavnou ulici.

Sláva nesláva, hlad je hlad, v prvním a našem už oblíbeném bistru jsme si daly pořádnou snídani a tady fungoval signál dokonale. Za minutu jsem i já měla jistotu, že se dostanu domů :-)

Bulvár je vlastně dlouhá ulice, na zemi jsou různé hvězdy hvězd včetně fiktivních postav a každý, kdo chce hvězdu na chodníku slávy mít, musí zaplatit 25 000 dolarů a pak se "technické služby" o ten chodník a hvězdy starají. Četla jsem o zašlé slávě Hollywoodu a tady to bylo znát. Některé části chodníku nejsou po opravě úplně dokonale opravené, některé hvězdy jsou zlámané ... ale ten pocit, že tam jste je stále skvělý :-)

Velká výprava do Ameriky XIV.

Jak udělat z prdu kuličku :-) Ten den jsme "jenom" nakupovaly... co o tom chcete více napsat... musíme to trochu rozvinout... mám z toho dne asi 8 fotek a ty všechny použiju :-)

Už jsme v té Americe zažily kde co a stále byly dvě věci, které jsme ještě nutně potřebovaly zažít. Než jsme tam odjely, tak naše představa byla tato: Ladně vplout do bistra, kde obsluhuje paní servírka s čelenkou v růžovém oblečku alá šedesátá a otáčí se mezi stoly s velkou konvicí voňavé kávy a dolévá hostům. Na tuto představu jsme se upnuly a nehodlaly jsme se jí vzdát :-) Asi moc koukáme na filmy a děláme si nesmyslné představy, ale podobné bistro jsme bohužel nenašly. A taky jsme nenašly tu kávu :-)

Druhá věc bylo šopování. Sem tam jsme si něco pokoupily, ale chtěly jsme se podívat do nějakého pořádného nákupního centra. Jsme jen ženy ... :-)

Takže to bylo tak ... Los Angeles je obrovské město a není v silách scrapturistek vidět všechno. Pokud se v San Franciscu nebo v Praze projedete autobusem Hop on hop off v jednom okruhu, tak tady musíte těch okruhů absolvovat pět a město je velká placka, takže se i špatně orientuje a pokud se úplně náhodou ocitnete uprostřed velkoměsta (což se nám může stát maximálně jednou za 100 let), tak nemáte žádný záchytný bod, jak se zorientovat. Přečetly jsme si různé cestopisné články, co je dobré v LA vidět a nebylo moc míst, která by nás až tak oslovila. Ta šílená vzdálenost kamkoli se dostat byla prostě odrazující. Okukovat domy slavných nebo smočit palec v oceánu, to by byl samozřejmě zážitek, ale nestihly bychom to, protože to byl náš už poslední celý den v USA.

Didi se ráno ponořila do internetového světa, zkoumala, hledala a pak vítězoslavně zvolala JDEME na to. Tak jdeme... tam nikam nedojdete, musíte tam dojet :-) a vyrazily jsme.

Vyfotila jsem nejdříve dům, který byl proti hotelu - bydlely jsme v pátém patře a pak náš motel. Taková sladěná čtvrť.

 

Velká výprava do Ameriky XIII.

Ptáte se, jak si to všechno pamatuju... všechny prožitky a příhody se s fotkami znovu vynoří a ještě nejsem v takovém věku, abych si už nic nepamatovala, i když moje krátkodobá paměť je někdy bídná. Sundám brýle, odložím brýle a v pěti případech z pěti je hledám a nenacházím. Jediné co vím, že nebudou na mé hlavě, protože brýle nejsou čelenka, že :-)

Tak abych jen tak neplkala a vrátila se k tomu, co vás zajímá... z hororového domu jsme pokračovali s naší průvodkyní Mary na procházku různými uličkami, přecházely jsme z jednoho "architektonického stylu" do druhého - všechno to byly dekorace a kulisy k filmům, ale nerozeznali byste je od pravých domů. Většinou jsou využívané jako zázemí pro personál i turisty.

Velká výprava do Ameriky XII.

Milí čtenáři, tohle si snad ani nečtěte. Když jsem si připravovala fotky, tak i když nejsem závistivá, tak jsem si sama sobě záviděla, že jsem tam byla :-) Pokud se někdy chystáte do Universal Studios, tak si to nečtěte, nebyli byste pak překvapení, ale pokud to v nejbližší době nemáte v plánu .... :-)

Před odjezdem do USA jsme řešily, jestli v Los Angeles navštívíme Warner Bros filmová studia nebo Universal Studios. Moc na filmy nekoukám, ale říkala jsem si, že přece jen bych raději viděla něco pro dospěláky, ale Didi chtěla vidět přesný opak, tak jsem se přizpůsobila a vůbec jsem se ani na internetu nepodívala, do čeho jdu :-) Na rovinu říkám, že se mi tam ani moc nechtělo, co by mě tam asi mohlo zajímat ... a ještě VIP vstupenka, na co asi, nevím, ale když to Didi chce, tak asi ví co dělá. A hergot ona moc dobře věděla co dělá :-)) Byl to jeden z nejlepších zážitků na našich cestách!!

Probudily jsme se opět do slunečného dne, to už byla klasika a Didi si začala připravovat vstupenky. Měly jsme ty VIP a bylo tam napsáno, že by bylo dobré se několik dní předem zaregistrovat ... no tak pozdě bycha honiti, byly to asi dvě hodiny předem, ale už to znáte, tady to funguje, Didi zavolala a vše klaplo na první dobrou :-) Byli na nás připravení.

První hvězda, kterou jsme si cestou k metru vyfotily za denního světla. Ty hvězdy se střídají, jednou je otočená směrem k vám a jednou směrem od vás. To proto, že po chodníku chodíte tam a zpátky. Všimněte si, že na chodníku není ani noha, kromě té naší :-) Tady to žije jen v noci.