pondělí 23. července 2018

Irsko - cesta na zelený ostrov VII.

Blíží se nové cestovatelské zážitky, je potřeba dokončit zážitky zažité :-) Mám pro vás ještě tři díly. Dva cestovatelské a jako poslední bude cestovatelské album, které vzniklo na naší dovolené.

Pro náš předposlední den v Irsku jsme si vybraly výlet na jih. Potřebovaly jsme tu zemi poznat celou a jih nám chyběl do cestovatelské sbírky. Didi začala tento den krásně, zapomněla v hotelu telefon, takže měla úplně ale úplně volný dovolenkový den a mohla si to doslova v klidu užít.
Musely jsme brzy vstávat, abychom na sedmou byly u odjezdového autobusu v centru Dublinu. Měly jsme skvělého řidiče, který byl i našim průvodcem a byl moc milý. Zastavil nám na benzínce na kávičku :-)
Snídani jsme si koupily sebou a v kolektivu spolucestujících jsme se všichni za jízdy nasnídali. Pan řidič nám za nezvykle slunečného počasí vyprávěl o historii Irska a zavzpomínal na nedávnou dobu, kdy 3 dny svítilo slunce a nikdo nevěděl, kde se kupují opalovací krémy, protože ty jsou v zemi věčného deště naprosto zbytečné.

Naší první zastávkou byla zřícenina Rock of Cashel. Bylo to takové magické místo, které jsme si v klidu prohlédli. Kdo měl foťák a telefon fotil, kdo neměl nic, nedělal nic :-)






Vedle zříceny byla i historická budova, ve které byla maketa, abychom si mohli předstait, jak asi hrad vypadal a asi by nebylo špatné tam v létě! pobývat.


Pro představu, jak hrad vypadal v dově svého rozkvětu. Úctyhodé rozměry. By mě zajímalo, jak tam žili v zimě.


Vše jsme okoukli - ono toho zase tolik nebylo, ale bylo to krásné místo s atmosférou a zamířili jsme na další zříceninu Blarney Castle. Krásnou irskou krajinou jsme dorazili k zachovalé zřícenině a co myslíte? Jo, pršelo :-) To se dalo samozřejmě čekat, takže nás to nijak nepřekvapilo. Mají tam fotící díru v kameni a to musíte vyfotit povinně.

 


Měli tam asi soutěž v pletení a háčkování, protože "oblékli" celou alej stromů.


Celý areál kolem hradu je jedna velká botanická zahrada s úžasnými rostlinami nadpřirozených rozměrů a tvarů. Moc se nám to líbilo, i když jsme si každá prohlédly zahradu samostatně, protože Didi nechtěla jít do věže, kde byla hlavní atrakce Blarney Castle. Já jsem odvážná, proto jsem si vystála hodinovou frontu, abych si vyzkoušela líbací kámen! To je panečku atrakce!


Líbací atrakce je až úplně nahoře v tom "plném" okýnku. Je potřeba si vystát frontu, která se poměrně vleče, protože líbačů je moc :-) Ve vstupu do hradu hráli dva chlapci na dudy ... vydělávali si nějaké to euro, ale vzhledem k tomu, jaké vyluzovali zvuky, jsem se jich chtěla zeptat, jestli neberou karty, že bych jim dala více, aby přestali, protože to bylo za trest! Bohužel jsem tam musela stát dlouho, takže jsem trpěla!




Výstup byl místy náročný, ale všude byla madla, tak to šlo vylézt.


No a teď něco k historii líbačky.

PRÝ to bylo takhle: Jistý muž stál před anglickou královnou Alžbětou I. a celý se chvěl strachy. Právě jí přinesl špatné zprávy od jednoho irského náčelníka a teď se obával jejího hněvu. Královna se však rozesmála a prohlásila: „To je zkrátka Blarney. Něco řekne, ale nikdy to tak nemyslí.“ Napětí se rázem uvolnilo.
Alžběta I., která vládla v letech 1558 až 1603, jistě nečekala, že její výrok přispěje ke vzniku zvláštní irské tradice — líbání kamene, kterému se říká Blarney Stone. Tisíce lidí přijíždějí každý rok do městečka Blarney, jež leží jen několik kilometrů na sever od města Cork, aby tam tento podivný rituál vykonali. Líbají kámen, protože tím mají údajně získat dar výřečnosti.
Procedura je to ftipná a musela jsem to Didi pořádně vyfotit krok za krokem, aby viděla, o co přišla. Tady je přiblížený pohled na líbací kámen zespoda.


Obsluhovat celý den tento kámen je vlastně práce snů :-) To bych opravdu dělat nechtěla. A teď jak na to: to si tak lehnete na záda na gumové rohože a za ruce se přitáhnete tak, že vystrčíte hlavu mnohem níže než váš zadek a za asistence pana držícího líbete ten kámen :-) Didi tam nebyla, takže jsem vyfotila ženu, která šla přede mnou. Hlavu máte asi půl mettru pod zadkem a pod vámi díra, no je to takové trochu adrenalinové!



Druhý pán předává certifikát o líbačce. No nechtěli byste to dělat? :-)) Celý den držet turisty, aby mohli líbat kámen :-) Myslím, že nejsou žádná hygienická pravidla při líbání kamene, ale žádný opar ani nic jiného jsem si z Irska nepřivezla, takže pohoda. A třeba mi ten dar výřečnosti byl předán, což pochybuju, když mi to psaní tak dlouho trvá.
Všude kolem byla krásná botanická zahrada, takže jsme si to všechno prošly a já vyfotila.





Bylo tam krásně, ale nás čekalo ještě pokračování výletu do města Cork, které je na jihu Irska a je to takové velmi příjemné město, kde by chtěl bydlet každý. Je to velmi milé město, kde mají dobré pivo, to jsme samozřejmě musely vyzkoušet.







Je tady nádherná veliká tržnice English Market, kde je možné si koupit téměř cokoliv.



Prohlédly jsme si město a byl čas se vrátit k autobusu a vrátit se do Dublinu. Potřebovaly jsme si prohlédnout ten úžasný bílý litinový most Ha´Penny Bridge - Půlpencový most, který spojuje čtvrť Temple bar s druhým břehem. Byl otevřen v roce 1816 a název získal od výše mýtného, které se na mostě vybíralo až do roku 1919. Je to takový romantický most, na kterém se chtějí všichni vyfotit. My teda ne :-)



Hlad je potvora a nám nezbylo, než navštívit naši oblíbnou restauraci, která je jak na potvoru všude tam, kam přijedeme. Daly jsme si samé dobroty, to prostě k cestování patří a bylo to jak jinak moc dobré a trochu pálivé! 


Po večeři jsme se vydaly do hotelu, kde nás čekala poslední noc, ale to by nebylo cestování, kdybychom si tu cestu neužily :-) Okoukly jsme sochu, která je v centru Dublinu a je na téměř každé pohlednici.


Cestou jsme opět v centru Dublinu v deset večer na ulici viděly bubeníka, který měl klasickou aparaturu a bubnoval jako o život. Tak nezahrajte si, když musíte. No a co že je noc. V Dublinu to prostě žije!

Poslední naše štace byl bar, který byl hned ale opravdu hned vedle našeho hotelu. Tam to není žádná výjimka, tam je opravdu bar nebo pub na každém rohu. Daly jsme si pivo a taky jsme daly řeč s panem Londýňanem, který si je tak cestuje po světě a zrovna byl v tom baru co my. Je to fajn, užívat si cestování. Didi názorně ukazuje, jak to máme blízko :-)
Dobrou s kobrou přátelé a už jen ten jeden poslední den v Irsku, kdy nám mááálem uletělo letadlo :-)

7 komentářů:

  1. Moc díky Irisko, jako bych tam zase byla. Ty jsi ta nejlepší spisovatelka a kronikářka. Výlet bez tebe jako by nebyl. Bez tebe už nikdy nikam nejedu!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak jsi mě ukecala, vezmu foťák i na naši srpnovou dovolenou, a když jinak nedáš, tak to pak sepíšu :-))) Bez skvělého parťáka jako jsi Ty, by to cestování nebylo ono!

      Vymazat
    2. ... no holky, ještě že se máte, že ??? :-) :-)

      Vymazat
  2. Irenko, takže já to shrnu. Ani už jsem nedoufala, že se dočkám konce :-) :-) a tak nějak v zápalu boje jsem už i na to Vaše Irsko zapomněla. Ale už teď vím, že dar výřečnosti Vám byl s jistotou předán, díky líbacímu kameni, bo Vy jste každému vyprávěla a vyprávěla a skrze to vypravování jste zapomněla na psaní :-) :-) :-), paráááda jako vždy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ale to je přesné!!! Takhle to vlastně bylo :-)) Děkuji za nápovědu!

      Vymazat
  3. wow, presla som si s vami ameriku...a teraz som ani nedychala pri tejto Irskej serii ...uzasné!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, píšeš skvělé články o cestách po Irsku. Nedávno jsem toto zmíněné Irsko z přítelem navštívila. Mohu říct nádherná země. Moc se nám tam líbilo. Jen byl malý problém,kde zaparkovat auto. Toto jsme také vyřešili přes internet, našli jsme tady vhodné parkoviště. Pěkný den

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...