Vinuté korálky a já

Několikrát jsem viděla Šárku Rooya, jak pracuje se sklem a vine nádherné korálky. Vůbec mě ale nenapadlo, že bych si to někdy vyzkoušela. Ale jak už to tak bývá, zkusit se má všechno a moje kamarádka z Liberce shodou okolností taky Šárka, se mě mezi řečí zeptala, jestli bych s ní někdy nešla na kurz vinutí korálků, protože má doma kahan, který zahálí a ona potřebuje malinko pošťouchnout, aby se do toho pustila. Tak zase proč ne :-) Dohodla jsem se se Šárkou Rooya - je velmi milá a vstřícná a nikomu kurz neodmítne, takže pokud si to chcete vyzkoušet neváhejte a přihlaste se na kurz.

Šárka vede kurz profesionálně a s ní si každý připadá, jako by to uměl odjaktěživa :-) Teda já asi až po desátém korálku, protože jsem to na rozdíl od holek nikdy neměla v ruce, ale moc se mi to líbilo. Neděle, klídek, pohoda.... to pak jde samo.

Na vinutí potřebujete kvalitní skleněné tyčky, kterých je samozřejmě velké množství druhů a barev, plamen a taky ochranné brýle, aby se vám lépe do toho plamene koukalo. Jak vidíte Šarce ty brýle vyloženě sluší na rozdíl ode mě, ale zase šlo o bezpečnost, tak jsem to tak neřešila :-))

Tavily jsme sklo jedna radost! Dostanete kovovou tyčku, která se namočí do kaolinu, tu držíte v jedné ruce, druhou rukou tavíte skleněnou tyčinku, která když je dobře roztavená a sklo teče, tak se natáčí na tyčku a musíte stále točit, protože gravitace udělá z kuličky ovál, popřípadě šišoid. Když se zdá, že je práce hotová, počká se chvíli, až sklo zchladne na cca 480 stupňů - to nepoznám, to si jen myslím, že už je správná teplota (Šárka radí, takže se opravdu není čeho bát) a tyčka i s korálkem se strčí do perlitu - do kamínků, aby vychladla. Tím pádem nevíte, co z toho vznikne :-) Pokud je to horké, může se korálek zdeformovat, takže trefit tu správnou teplotu je důležité. 

Když to někdo umí jako Šárka Rooya, pak je výsledek dokonalý - něco málo ukázek z její tvorby.

Udělaly jsme si každá několik jednobarevných korálků a pustily jsme se do něčeho složitějšího. Začaly jsme sklo míchat. Omlouvám se paní učitelce, ale nepamatuji si všechny ty odborné názvy, co že všechno jsme to dělaly a zkoušely, ale když jsme odcházely, tak jsme nevěděly, jak to naše tvoření dopadlo, protože korálky chladly a Šárka nám je pak poslala poštou.

Musím říct, že jsem byla hodně překvapená, protože se mi všechny korálky povedly - jsou kulaté - to opravdu není jednoduché :-) a ten největší trojbarevný korálek se mi líbí moc, i když původně měl samozřejmě vypadat jinak, ale říkejme tomu "záměr autora" :-)

Tady jsou ty moje poklady.

Určitě si to někdy vyzkoušejte, je to moc zajímavé a se skvělou učitelkou prožijete příjemný čas!

Vinutí zdar! :-)

Tvoření je radost!