Szamotuly Polsko červenec 2016

Je to už dva měsíce, takže je načase sepsat blog :-) Ten čas nějak rychle letí, ale kurz v Polsku se mi moc líbil, takže by byla škoda na něj zapomenout. 

Týden před letním Libercem jsem zjistila, že mám volný víkend, což se často nestává a co s ním? Co třeba kurz a rovnou v Polsku se skvělými lektorkami Aidou Domisiewicz a Olgou Heldwein z 13@rts. Velmi příjemným zjištěním bylo, že scrapženy celého světa si rozumí a dva dny strávené v této společnosti byly velmi relaxační. Společně s Jarkou jsme absolvovaly čtyři workshopy, byl to opravdu tvořivý mixed media maraton, který jsem si užila na 100%.  Jsem Radovan a optimista a pak mi každý výlet vyjde minimálně na těch 100% :-)

Scrapženy světa spojte se :-) Užily jsme si to nejen přes den. Večer jsme si sedly k vínku ve skvělém penzionu, který byl jen kousek od místa, kde probíhaly workshopy. Aida, Olga, Milena, Alina, Marta - to bylo jako u nás v Liberci na srazu. Polština, čeština, angličtina a řekly jsme si všechno co jsme potřebovaly :-)

Tvoření bylo intenzivní, protože si ženy připravily krásné projekty. Pracovaly jsme s dřevěnými polotovary, které krásně voněly.

První projekt byl asi nejnáročnější na čas a ten jsme tvořily s Aidou Domisiewicz a bylo to srdce na dřevěné desce. 

Autorkou a lektorkou druhého projektu Lapač snů byla Olga Heldwein. Takhle si představuji umělkyni. Je bezprostřední, milá a mírně praštěná, ale bez toho by to nebyla ona :-)

Druhý den jsme pracovaly opět s Aidou a na řadu přišli steampunkové ptáčci. Černá je dobrá barva.

Poslední projekt byl složený ze tří různě velkých dřevěných "pláství" a opět jsme se vyřádily se strukturovacími pastami, maskami, gessem, barvami, zkrátka vším co k tomuto tvoření patří.

Bydlely jsme v penzionu u zámku a měly jsme se jako princezny.

Byl to moc příjemně strávený čas! Reportáž z kurzu je zde! Pokud se vám výrobky líbily, projděte si blog 13@arts, kde je spousta inspirace a můžete se zúčastnit i pravidelných challenge. Nakoukněte také na web 13@rts,

Tvoření je radost, to vám už přece ani nemusím psát :-)