Vinuté korálky a já

Několikrát jsem viděla Šárku Rooya, jak pracuje se sklem a vine nádherné korálky. Vůbec mě ale nenapadlo, že bych si to někdy vyzkoušela. Ale jak už to tak bývá, zkusit se má všechno a moje kamarádka z Liberce shodou okolností taky Šárka, se mě mezi řečí zeptala, jestli bych s ní někdy nešla na kurz vinutí korálků, protože má doma kahan, který zahálí a ona potřebuje malinko pošťouchnout, aby se do toho pustila. Tak zase proč ne :-) Dohodla jsem se se Šárkou Rooya - je velmi milá a vstřícná a nikomu kurz neodmítne, takže pokud si to chcete vyzkoušet neváhejte a přihlaste se na kurz.

Šárka vede kurz profesionálně a s ní si každý připadá, jako by to uměl odjaktěživa :-) Teda já asi až po desátém korálku, protože jsem to na rozdíl od holek nikdy neměla v ruce, ale moc se mi to líbilo. Neděle, klídek, pohoda.... to pak jde samo.

Scrapbookové vánoční dárky

Je mi líto, že už je pryč doba, kdy se děti těšily na Ježíška a my jsme vymýšleli spousty "pohádek", abychom je udrželi v přesvědčení, že opravdu existuje a že jim nosí dárky. Verunka vždycky říkala, napíšeme o ten dárek Ježíškovi, aspoň ušetříme :-)) No neušetřili jsme nic :-)

Letos bylo na dárkování krásné to, že jsme si k dárkům říkali příběhy. Jak nás napadl právě tento dárek, jak složité bylo jej vymyslet, udělat nebo sehnat...

Vyrobila jsem pro jediného chlapa v naší rodině, když nepočítám pana Žabáka (žába drápatka albín a není to můj kámoš)  vázaný návod na obsluhu jeho ... jak to říci a nic a nikoho neurazit ... supermotorky Čezety. Máme ji asi 8 let a nějak nejezdí. Lépe řečeno kousek jede a zbytek se tlačí. Já osobně jsem na ní nikdy nejela, to bych neriskovala, takže jsem si řekla, že vhodným dárkem bude právě návod :-) V technickém průkazu jsem si našla, jak se přesně ten model jmenuje a poté jsem vyhledala na internetu návod v pdf, vytiskla, desky obalila pevnou scrapčtvrtkou  a vše jsem svázala Zutterem.

Kávu nesladím, cukr pouze sbírám

Klub sběratelů baleného cukru pořádá pravidelné burzy a jedna z nich se loni na podzim uskutečnila v Liberci. Sešlo se mnoho sběratelů, užili jsme si to jako vždy a na burze natočil reportáž redaktor z místní televize. Kdo tento náš sběratelský koníček nezná, tak kroutí hlavou a říká si, co ti lidé všechno nesbírají. Reportáž viděla i paní redaktorka Marie Šimice z týdeníku Sedmička, zaujalo ji to, a protože je týdeník regionální, požádala mě o rozhovor. Dohodly jsme se .... a nic :-) Rok se s rokem sešel a paní redaktorka opět zavolala a vysvětlila mi situaci, že Sedmička skončila, nahradil ji týdeník 5 + 2 dny, a že by si ráda popovídala.

Sešly jsme se v mé oblíbené cukrárně Praha, protože tam mají výborné dorty a hezky jsme to všechno probraly. U kávičky a dortíku. Samozřejmě se do článku všechno nevešlo, ale to důležitější snad ano.

Myslela jsem si, že takový týdeník moc lidí nečte, ale docela mě překvapila reakce okolí :-) Opravdu si to pár lidí přečetlo. Paní redaktorka tam napsala, že jsem nejvánočnější žena v okolí a to byste neuhádli, jak mě teď doma oslovují :-)

Dárkiáda

Po vydařené Korálkiádě jsme se rozhodli pokračovat v pomoci druhým a ve spolupráci s výstavou Kreativita a Hobby jsme vymysleli Dárkiádu. Pro seniory jsme ručně vyráběli dárečky, psali dopisy, tvořili přáníčka. Zapojilo se opravdu hodně šikulek, všem moc děkuji, udělali jste s námi radost mnoha babičkám a dědečkům.

Šťastné a veselé!

Milí přátelé, kamarádky, kamarádi, občasní i pravidelní čtenáři mého blogu,

děkuji vám, že si v dnešní uspěchané době najdete chvilku času a přečtete si něco z mého tvořivého života. Blog si píšu jako svou kroniku nebo deníček, ale je jasné, že jsem ráda, když se zastavíte a prožijete si se mnou to, co jsem prožila já nebo se mrknete na to, co právě tvořím, vymýšlím nebo organizuji :-)

Vám všem přeji šťastné a veselé, užijte si klid, pohodu, vánoční volno, které je opravdu vydařeně dlouhé, klidně se přejídejte, dejte si na co máte chuť a neomezujte se, na to máte dostatek času od 1.1. kdy si dáte nějaké to předsevzetí :-) Přeji vám také když ne bohatého Ježíška, tak alespoň nějakého, který vás potěší a přinese něco, po čem toužíte, ať máte ještě větší důvod k radosti.

Takže .... šťastné a veselé!

12.12.2012

Děkuji všem, kteří reagovali na mou výzvu a poslali mi pohlednici, dopis - přáníčko. Důležité bylo, aby na razítku pošty bylo magické datum 12.12.2012. Od Gábi přišel dopis až ze Slovenska, to mě moc potěšilo, poslala ručně barvený papír a jedna z ozdob bylo kolečko usušeného jablíčka s krásnou hvězdičkou uprostřed.

Také já jsem posílala, všechna přáníčka jsem odnesla na poštu a poprosila jsem paní u přepážky, aby mi s láskou narazítkovala to krásné datum. Povedlo se :-)

Napíšeme si dvanáctého? :-)

Blíží se krásné datum 12.12.2012. Najde se někdo, kdo by mi napsal dopis nebo pohled a poslal přesně 12.12.2012, aby na něm bylo razítko pošty? Samozřejmě ráda oplatím a také pošlu, protože takové datum se už opakovat nebude :-) Kdo do toho půjde se mnou? Těším se!!!

Kreativita a hobby

V Praze se 30.11.2012 - 2.12.2012 uskutečnila výstava Kreativita a hobby, která byla hlavním partnerem Dárkiády. Je to projekt, který jsme vymysleli po Korálkiádě, kde jsme se věnovali mentálně a zdravotně postiženým a sbírali a navlékali jsme pro ně korálky, aby z nich mohli tvořit. Dárkiádu jsme věnovali seniorům, kteří žijí v domovech důchodců a už třeba nemají tolik známých nebo dokonce ani nemají rodinu, takže na Vánoce bychom jim rádi společně s vámi udělali radost a vlastnoručně vyrobili dáreček s přáníčkem.

Oslovila jsem Dům seniorů ve Vratislavicích a oni nás pozvali na tvořivé dílny, které sami pro své klienty provozují. Moje představa byla, že být v domově je smutné, že tam ti lidé třeba ani nejsou rádi, ale opak byl pravdou. Všichni, kdo se dílen účastnili, měli skvělou náladu, byli samý vtípek, paní pečovatelky, které zároveň vedou dílny, byly plné humoru, dobré nálady, byly milé a kamarádské a určitě to nebylo kvůli nám, ale ony se prostě takto skvěle chovají ke všem seniorům. Vládla tam skvělá atmosféra, pořád jsme se něčemu smáli a taky jsme obdivovali co dokáží vyrobit, kolik různých akcí za rok pořádají a zjistila jsem, že to je skvělé místo, kde ve stáří být. Taky jsem už dopředu ptala, kam bych si mohla uložit svou sbírku cukrů, jestli tam na to mají místo. Snad na půdě by se něco našlo :-)

Kreativita a hobby

Potvor.cz zasponzoroval 20 prodejců a za téměř symbolickou cenu i mně umožnil zúčastnit se Výstavy Kreativita a hobby v Praze v Holešovicích, která se koná od 30.11. do 2.12.2012.

Pilně se připravuji, lepím, lepím a lepím :-) Má nejoblíbenější oboustranná páska, kterou používám na lepení má 50 metrů a většinou mi vydrží docela dlouho, ale teď mizí před očima. Vyrábím hlavně mé oblíbené bloky A5, ve kterých je 60 listů bez linek. Zpracovala jsem různé motivy, takže doufám, že si každý zájemce bude moci vybrat. Většinou jsou to "Grafici", kteří jsou pro mě nejoblíbenější.

Cukrování v Dobrovici 2012

Všichni cukromilci se těšili na sobotní setkání, které bylo v Dobrovici u Mladé Boleslavi. Pravidelná členská schůze spojená s burzou byla letos na tom nejlepším místě a to v cukrovaru a lihovaru :-)

Scrapování u Janinky

Na základní škole U soudu v Liberci jsme si 27.10. užily krásnou tvořící sobotu. Janinka je vychovatelka v družině a v její třídě proběhl kurzík pro úplné scrapzačátečnice. Je spousta vychytávek, které když někdo vidí poprvé, tak nevěří svým vlastním očím a to se mi nikdy neokouká, ty oči v údivu otevřené :-) S Janou se známe už hodně dlouho, můj obývák už léta zdobí její šašci z keramiky, které mám na přání, a právě na keramiku k Janince (na fotce vpravo) začala před 15-ti lety chodit naše Klárka... je to možné, že už je to tak dlouho? :-)

Liberecký scrapsraz - podzim 2012

Půl roku uběhlo jako voda a po jarním scrapbookovém srazu jsme zorganizovali sraz podzimní. Tři dny plné tvoření, povídání, seznamování, nakupování a dokonce i zpívání :-)

Sešli jsme se na třetím srazu, který se již tradičně konal v Liberci. V hostelu pod Ještědem máme dokonalé podmínky pro naše tvoření, nikoho nerušíme, což nám vyhovuje, jsme tak trochu ukecané a smát se nahlas umíme všechny! Opět jsme měli perfektní servis od pana správce Serafina a jeho ženy Ely. Jídlo nám moc chutnalo, pít jsme taky měly co .... zkrátka ideální podmínky pro relaxační a tvořivý víkend. Počasí nám přálo, kdo by si to pomyslel, že bude 20 stupňů v půlce října!

Nejsem prezident, ale svou známku mám! :-)

V Praze se tento víkend na výstavišti v Letňanech uskutečnil další ročník výstavy Sběratel, kde jsem jako správná sběratelka nemohla chybět. Domluvily jsme se s Ivou a Jíťou, dalšími sběratelkami, že si uděláme výlet do Prahy. Vstup na výstaviště byl pro ženy zdarma :-) Proč nevím, asi moc žen mezi sběrateli není.

Moje představa o takové výstavě byla někde jinde než skutečnost. Spousta vystavovatelů .... no a v tom byl asi kámen úrazu, oni to nebyli vystavovatelé, ale prodejci. U každého stánku se prodávaly mince, známky, pohlednice, obaly na sbírky a vlastně skoro nikdo tam nic nevystavoval, ale prodával. Asi to tak je každý rok a je to příležitost pro sběratele, jak si rozšířit sbírku, která je v případě mincí a známek asi docela hodnotná. Dokonce i u pohlednic nás vítali slovy "jaký okres?" :-) Pohlednice za 500 Kč nebyla nijak drahá, byly tam lepší kousky.

Turistický deník

Je to přesně tři roky, kdy jsem ještě vůbec neměla tušení, že objevím něco jako Smash, cestovní deníky a všechno co se scrapu v tomto směru týká. Objevila jsem něco jiného a to turistický deník, do kterého se lepí turistické vizitky.

Ponikelská pouť

Na Ponikelské pouti, která se koná vždy na konci července, jsem nikdy nebyla. Letos přišla nabídka účasti na jarmarku, který byl součástí pouti. Dohodly jsme se s Olinkou Helge, že nám na prodej stačí jeden stánek dohromady, že si to užijeme, popovídáme si a bude to fajn den. Fajn to tedy bylo, i když Oli vyznává styl prodeje, který měl hostinský od Cimrmana, který měl Hospodu na mýtince v hlubokém lese, protože jinde mu tam lezli lidi :-) Olince je vlastně líto svoje krásné a perfektně zpracované výrobky prodat, proto se je víceméně prodat nesnaží :-)

Užili jsme si to jinak! Přišel za námi pan Krakonoš, přinesl nám podepsanou fotografii a dřevěný knoflík a byl ochotný se s námi vyfotit. Na fotce trochu vypadám, že už bych potřebovala navštívit místnost, kam i císařpán chodil sám, ale kupodivu to tak nebylo :-)

Narozeninové album

Nevím, jak to ten můj mladší bráška dělá, ale už slavil 40! Že by to tak uteklo? To snad ani není možné :-)

Jakýpak dárek bych asi mohla vymyslet, když je scrapbook mou nejoblíbenější zábavou? No to by asi nikdo neuhádl.... samozřejmě jsem se rozhodla pro album. Protože naše rodiny se mají rády, vytvořila jsem takové rodinné památeční album, kde se objevili všichni nejbližší. Tvořila jsem postupně asi půl roku, jak byl zrovna čas a podle toho, jaká technika mě právě zaujala a co mě bavilo, takže zdánlivě to vypadá jako každý pes jiná ves, nejsou tam kromě fotek žádné spojující prvky ve smyslu stejných papíru, doplňků, ale to se mi na tomto dvacetistránkovém albu líbí :-) Některé stránky nechám pouze očím naší rodiny, ale ty publikovatelné jsou tady :-)

Kukačky u Kukače

Rok se s rokem sešel a Petra Tapeva se odvážně rozhodla uspořádat druhé setkání hoplk. Proč odvážně? My jsme se tak těšily, že jsme se tam nahrnuly jako velká voda a užívaly jsme si to všechno od začátku až do konce :-) Naštěstí je rybník Kukač mezi polem a lesem, poměrně daleko od civilizace, protože některé naše hovory byly více než hlasité a smích se nesl přes vodu do dáli, ale naštěstí to tvorům okoložijícím nevadilo. Aspoň teda nic neříkali :-) Protože už to nejdůležitější bylo napsáno například u Didi na blogu, přidám něco málo, co jinde možná neuvidíte. Jsou to ti tvorové, kteří s tichým údivem sledovali naše hoplkání. Zároveň můžete kouknout, jak krásně u Kukače je ....

Jsem praktická žena? :-)

Jsem i nejsem... ve většině případů ano, ale tentokrát nebudu psát o své praktičnosti ale o Praktické ženě - s velkým Pé zkráceně Praženě :-) Kupovala ji už moje maminka, takže z návštěvy stánku s novinami a časopisy jsme si pravidelně odnášely podpultovky jako Burda v ruštině, Pramo, Praktická žena, Dorka, Květy, Rybář a Sedmička pionýrů. Příležitostně jsme to doma prokládali 100 + 1, ABC a Čtyřlístkem :-)

Sem tam si i dnes koupím Praktickou ženu a poslední číslo jsem si koupila záměrně, protože jsem tam poslala svůj mořský blok, který jsem vytvořila na téma Voda a od kamarádky, která má předplatné, jsem se dozvěděla, že můj blok je v časopise. Děkuji redakci za výběr, potěšilo mě to!!!!

Byl to tenhle blok

Plavili jsme se po Vltavě

Nevím, kde si všechny slevomaty sehnaly naše adresy, ale určitě i vám chodí nabídky slev. Většinou se na to ani nedívám a rovnou smažu, ale někdy ... :-) Jako například, když mě zlákala vidina nepoštípaného těla a zakoupila jsem repelentní náramky. Vše proběhlo rychle, náramky dorazily, vyndala jsem je z obálky velikosti A4 s dcerami jsme si zamluvily barvy, které chceme použít, vše jsme vrátily do obálky .... a od té doby už obálku nikdo neviděl :-)) Vyhlásila jsem i prémii za nalezení, protože nemám ráda to něco mezi nebem a zemí co neumím vyřešit. Kde jsou ty náááramky? :-) No nejsou.

Jak se člověk jednou podívá na slevy, tak nezůstane u jedné. Blížil se dlouho očekávaný prodloužený víkend, těšili jsme se na volno a na jižní Čechy a nejhezčí začátek dovolené a prázdnin by mohl být třeba .... na lodi. Našla jsem zajímavou slevičku na dvouhodinovou plavbu po Vltavě i s obědem a také s živou hudbou. Přes Prahu jsme jeli, takže nebyl problém udělat zastávku a změnit dopravní prostředek. Na začátku jsme dostali uvítací becherovku - vědět to, tak ji nechci, dávné vzpomínky na tento nápoj jsou stále živé :-) Usadili jsme se na palubě a čekali jsme na tu živou hudbu. Skoro jsem se dala na modlení, aby to nebyla nějaká dechovka, to by asi slečny reptaly, ale velmi mile nás překvapil harmonikář, který hrál dokonale, velmi příjemně a skvěle nám zpestřil plavbu.

Bohužel nemám fotku té "naší" lodi, ale mám aspoň jinou :-)

Pokořili jsme světový rekord!!!

Moje kamarádka Klára alias Potvora Fintivá je nekonečná studnice nápadů, takže když v prosinci přišla s nápadem, že bychom mohli korálkovat... nasbírat nepotřebné korálky, které má každý doma, navléknout je a věnovat lidem se zdravotním postižením, do chráněných dílen, do ústavů, protože materiál na tvoření není právě levný... začaly jsme plánovat, koho do této akce zapojíme. Naše plány nakonec předčily všechna očekávání :-)

Český rekord BYL :-) 318 metrů, takže pokud by se nám nepodařilo nikoho "ukecat" k navlékání, byla tady šance, že od ledna do května po večerech společně navlékneme 319 metrů a tím rekord překonáme :-)

Jaké bylo naše překvapení, když se nám Korálkiáda začala slibně rozbíhat. Najednou jsme měli 500 metrů, 1 000 metrů .... a pomalu jsme začali zkoumat, jaký je rekord světový. Zjistili jsme, že je to přes 1 700 metrů. Tak to je přece hračka, navléknout o něco málo více než 1 800 metrů a rekord je náš! Trochu nám zkazil radost mail od komisaře Guinnessovy knihy rekordů, že rekord překonala loni Kanada a navlékla 6 438 metrů :-( Tak to bylo v první chvíli zklamání, ale hned ve druhé chvíli to bylo vlastně povzbuzení a začalo se zapojovat mnohem více lidí a všichni společně jsme chtěli zdolat tento rekord. Rozběhlo se celorepublokové korálkování, navlékal kde kdo a jak Didi vtipně poznamenala, kdo nenavléká není Čech :-)

Prostor pro navlékání nám poskytla Kreativní výstava v Holešovicích, v Soběslavi, zapojily se školy, školky, družiny, domovy důchodců, mateřská centra, navlékaly celé rodiny a kdo poslal korálky, připojil i dopis, fotku z navlékání, básničku ....