Velká výprava do Ameriky VII.

Kde jste kdo? Kdo si jde číst další díl? :-)

Bylo nebylo ... vrátily jsme se z výletu, sluply jsme picknikový balíček - teda obsah a šup šup a to doslova do víru velkoměsta. Tady to pojmenování prostě sedne jak na hrnec. Máme novou průpovídku, už neříkáme TO JE ALE VEGET! říkáme TO JE ALE VEGAS :-) Je volně k použití, kdybyste měli zájem.

V tomto blogu nebude spousta zajímavých informací například o tom, že v jednom z hotelů je i zoologická zahrada, že je tady největší koncentrace megahotelů na jednom místě ... kdo má zájem, určitě si ty informace najde, tady popíšu jen to, co jsme viděly na vlastní voko.

Rozhodly jsme se jet nějakým přibližovadlem, proto jsme zvolily místní busovou dopravu, abychom se dostaly na konec té slavné ulicové promenády, chtěly jsme si projít všechny ty krásy, o kterých jsme zatím jenom slyšely.

Jízdenka stála na dvě hodiny 6 dolarů, ale na 24 hodin jen 8 dolarů, takže jsme neváhaly a vyplatilo se to, protože jsme ji využily i večer na zpáteční cestě a ještě i druhý den. Nekupte to :-)

Poslední zastávka byla u Mandalay Bay, ale my jsme vystoupily už u Excalibru, protože světe div se, ale u Znojma stojí věrná kopie :-) Teda jako říkala to Didi a já jí to věřím!! Je to takový pohádkový zámek, kde uvnitř je spousta atrakcí a stejně jako všechny tyto megalomansky pojaté budovy, je to hotel.

Project Life 9

Než zveřejním poslední fotky ze svého alba PL rok 2013, chtěla bych napsat o jedné zajímavé slečně. Je to studentka a baví ji psát blogy. Zmínila mě v jednom svém blogu a velmi slušně se mě zeptala, zda mi to nevadí. Tak to se stane málokdy, že někdo alespoň dá vědět, že použil fotky a odkazy. Děkuji Dummy!! Malinko jsem prozkoumala její blog - nám blogerům (od té doby, co mě asi před měsícem někdo nazval blogerkou, se tak i cítím, i když blog si píšu několik let, ale ani jsem to tak nevnímala :-) ) nám blogerům to nevadí, že si někdo prohlíží naše stránky, protože jdeme s každým článkem s vlastní kůží na trh.

Swapy známe ze scrapbookového světa, ale tady je jeden superswap právě z blogu Dummy. Výměna sladkostí. Geniální nápad. Protože s dětmi máme pestrý život, vystřídalo se u nás na ubytování už mnoho studentů a studentek z jiných států, kterým jsme poskytli přístřeší a oni zase na oplátku totéž udělali, když někam vyjely naše holky. Při té příležitosti jsme vždy nakoupili dobroty, které se u nás nazývají národním pokladem a byli jsme moc rádi, když jsme podobné poklady dostali ze zahraničí. Malinko nám nechutnaly jalovcové bonbony z Belgie, naopak vzorečky likérů byly OK, nepřišli jsme na chuť holandským lékorkám, ale jejich myší čokoládová hovínka na máslové tousty - mňamka! Fíky z Turecka? Mám na ně asi vypěstovanou závislost, to je mňáááám!!! Potřebuji nutně doplnit zásoby!!!

Máte nějakou zkušenost s výbornou mňamkou ze zahraničí, kterou vám jako delikatesu přivezl někdo z ciziny? Jako to nejlepší, co může být? A nebylo? :-)) Nebo naopak co opravdu byla nečekaná dobrota? Napište, docela by mě to zajímalo, protože jsem koza mlsná a ráda se něco dozvím :-)

No a teď PL ... zpracovávám události, protože to všechno tak rychle utíká, že ani nestíhám detaily všedních dnů sledovat :-) Tyto dvě stránky jsou trochu výjimkou, je to jeden týden předvánoční, kdy se těch událostí sešlo více.

Velká výprava do Ameriky VI.

Dnes sbudeme brzo vstávat a vyrazíme si na nejsuprovější výlet, jaký nám Las Vegas mohlo nabídnout. Do Grand Canyonu :-)

Už před odjezdem z Česka jsme měly rezervovaný výlet do hor ... vlastně údolí, ale když stojíte dole a nad vámi se tyčí strmé, řekou Colorado vyhloubené srázy, tak si připadáte jako v nejvyšších horách.

Ráno nás probudilo sluníčko, které se objevilo na obzoru. Měly jsme krásný výhled, fotit moc nešlo, protože tam byla bezpečnostní fólie, ale pro tu náladu ... jo, ten odraz je moje noční košilka, kterou jsme si s Didi koupily stejnou v Birminghamu. Cestovatelská :-)

Velká výprava do Ameriky V.

Jste zvědaví, kam si dnes vyrazíme? :-)

S veletrhem se nám loučit nechtělo, ale volání dálek bylo silnější. Poslední naše společná fotka z oficiálního webu CHA, vtipnému fotografovi jsme neunikly, lákal všechny na focení a fotil na tablet a rovnou fotky směroval na web. Mohly jsme si vzít něco málo na vylepšení našeho vzhledu, takže jsme to využily.

Velká výprava do Ameriky IV.

Připraveni? Začínáme!

Neděle byla druhým dnem na veletrhu a i kdybychom tam byly týden, tak asi nestihneme všechno prozkoumat. Nevěděla jsem, co bych potřebovala nutněji a Didi už přemýšlela, která banka ve Znojmě je nejhůře hlídaná :-)

Protože jsme holky šikovné a včera nám před nosem frnkly všechny tašky od Ranger, tak jsme se rozhodly, že musíme brzo vstávat, rychle se nasnídat a hurá na veletrh. No, tak je jasné, že se to lépe řekne než udělá... Vstaly jsme to jo, snídat rychle to nee, hezky jsme si to užívaly, opět byly mé oblíbené pancakes, půl litru javorového sirupu, opečený toust - ten jediný nebyl sladký. Vše co vypadalo jako houska bylo sladké a máslo bylo zásadně slané. Inu, jiný kraj jiný mrav.

Přestože jsme nikam nespěchaly, tak jsme to stihly :-) Asi proto, že byl začátek v devět a těm ostatním se nechtělo vstávat ještě více než nám. No máme ji! Tašku s vintage vzory. Alespoň bylo do čeho dávat letáčky. Katalogy by se nám nevešly do kufru. I když tady to vypadá, že Didi tam má všechny katalogy světa :-) To klame, měla tam kabelku.

Project Life 8

Mám hotový rok 2013 ve svém albu, ale ještě jsem nezveřejnila všechny ukázky stránek, tak to napravím.

Nestíhám tvořit přesně po týdnech, události se malinko prolínají, ale koupě kabátu byla docela velká událost, takže té jsem věnovala "kus" stránky. Hlavně byla u kabátu nádherně barevná visačka, a když se tam nad tím zamyslím, vlastně jsem si ho koupila kvůli ní :-)

 Nechci slevu zadarmo, proto kabátek pořídila moje milá švagrová v Ostravě a bratr umělecky zabalil do tvaru hroudy. Jediné štěstí je, že se vůbec nekrčí.

Velká výprava do Ameriky III.

Jste připraveni? Jdeme na to :-)

Nastal den D! Den, na který jsme se moc těšily a vlastně (pro tu chvíli) hlavní důvod naší návštěvy Ameriky. Věděly jsme, že pokud chceme vidět to nejlepší, co světový scrapbookingový průmysl nabízí, jsme na tom nejsprávnějším místě. Veletrh CHA 2014 v Anaheimu byl před námi v plné své kráse. Sluníčko svítilo, bylo 20 stupňů, předpovědi o třeskuté zimě se nenaplnily.

Nevynechaly jsme tu výbornou, výživnou a velkou snídani, místo melounu byl ananas a konečně jsem našla normální mléko místo toho bez laktózy, pancakes vyměnili za teplé francouzské tousty - něco jako sladký toustový chleba obalený ve vajíčku a v kombinaci s javorovým sirupem si dáte, i když už vám slanina leze levým uchem :-)

Veletrh se konal v kongresovém centru kousek od hotelu, takže jsme nemusely spěchat. Dostaly jsme nějaké propagační materiály, když jsme si vyzvedávaly vstupenky, a mimo jiné tam byl seznam všech vystavovatelů a rozkreslené výstavní plochy. Zakroužkovala jsem si ty, které nutně musíme vidět. Konalo se to ve třech halách, a byla to opravdu největší scrapbooková výstava, na které jsem kdy byla. Perfektně zorganizovaná. Přišly jsme do centra a rozhodly jsme se pro vstup C. Čekaly jsme a pořadatelé se rozhodli, že otevřou jen vstup B, takže jsme se postranní chodbou přesunuly, ale tak dobře, že jsme byly úplně první!!! :-) Kdybychom se tam chtěly nacpat, tak to nedáme.

Velká výprava do Ameriky II.

Nečekala jsem, že by si někdo chtěl brzy přečíst další díl našeho cestovatelského deníku s PrettyTravels, ale když jinak nedáte :-)

Náš první den na americkém kontinentu jsme se probudily do teplého krásného rána, vymetené nebe a luxusní počasí! Byly jsme připraveny na nejhorší katastrofální zmrzlou zimu dle předpovědi, protože před odjezdem jsme nic jiného ve všech zprávách v ČR neviděly a neslyšely, než že je všude metr sněhu, zmrzly i palmy a kdo neskáče a neběhá tak umrzne na místě. Přijely jsme ale do letního počasí...

Měly jsme ubytování i se snídaní, proto jsme vyrazily do víru amerického jídla. Já jsem se těšila na palačinky pancakes s javorovým sirupem a Didi na slaninku. Snídaně probíhala formou bufetu, dávaly jsme si  míchaná vajíčka, tu výbornou slaninu, speciální párečkové klobásky, ovoce a spoustu dalších zdravých ale nezajímavých věcí a samozřejmě čaj, kávu a vodu, kterou servírují ihned a samozřejmě má svou dávku ledu. Didi si o sobě myslela, že je závislá na kávičce, ale ujistila se, že jsem na tom hůře :-) Moc jí to emerické kafe nechutnalo, ale tak jako dalo se to vydržet, lepší než kofeinová abstinence, že. Jídlo bylo moc dobré, to znamená, že hodně kalorické, ale komu by to vadilo. Heslo na dovolené znělo - kdo nejí s námi, jí proti nám a musíme všechno ochutnat.

Fotku snídaně nemám, i když fotky jídla tvoří minimálně 10 % všech fotek z těch 5 000 :-) Kdybyste si chtěli zapisovat pravidla úspěšného cestovatele, tak tady jedno je: FOŤ HNED A NE AŽ TI TO UTEČE, ZMIZÍ NEBO AŽ PŮJDEŠ ZPÁTKY. To nefunguje, proto nakonec fotku snídaně nemáme, ale budeme na ni rády vzpomínat ... nebo slovy Cimrmana ... alespoň po nějaký čas :-)

Páteční den byl pohodový, program jsme měly až odpoledne, takže jsme se v klídku vydaly prozkoumat okolí. Opět chválím servis naší cestovní Didi kanceláře, protože hotel byl od již zmiňovaného Disneylandu asi 15 minut pěší chůze a započítala jsem do toho i čekání na přechodu (tam se musí čekat, protože v každém směru je pětiproudá silnice) a mé stálé fotící zastávky a chůze rychlosti CO NOHA NOHU MINE.

Dorazily jsme do centra všeho dění - Walt Disney je něco jako americké národní stříbro a poklad a všichni Američané minimálně jednou za život v Disneylandu byli. Nejsme Američanky, takže nám stačilo jen okouknout okolí a podívat se, kam ty davy míří...

Velká výprava do Ameriky I.

Jak začít, když je těch zážitků tak hodně? :-) Asi nejlépe od začátku ... bylo nebylo ... dva roky zpátky jsme s Didi byly na veletrhu v Birminghamu. Moc se nám výlet líbil, tenkrát jsme se podívaly i do blízké slavné čokoládovny Cadbury. Bylo to místy dobrodružné, takže když veletrh skončil, bylo nám to líto a otázka byla - kam se podíváme příště? Volba byla jasná, CHA v Anaheimu. Cíl daleký, široký a i bystrozraký, protože cestujeme rády, ale na americkém kontinentu jsme ještě nebyly. Ale když se chce, tak všechno jde, jak říkal můj tatínek a my jsme se rozhodly, že letos v lednu do toho praštíme :-))

Naplánování cesty jsme svěřily cestovní kanceláři PrettyTravels s.r.o., která vám pomůže "vyrobit" dokonalou zážitkovou dovolenou na míru. Přiznám se dobrovolně, že jsem se víceméně vezla, protože paní majitelka cestovky byla dokonale připravená, vše fungovalo do posledního detailu, až jsem to někdy nechápala :-) Zodpovídala jsem jen otázky typu - a tam se chceš podívat? A tohle by Tě bavilo? ... no koho by to nebavilo :-)

Mé blogy budou cestovatelskými postřehy z cest, kterou jsme si neskutečně užily a třeba vás bude bavit si o tom něco přečíst. Didi galerie a příspěvky se budou týkat veletrhu, protože tam jsme byly obě jako doma. No, Didi doma a já v podnájmu :-)

Náš snový velevýlet začal odletem z Prahy v 8:45, kterému předcházelo několik vtipných situací. Z mnoha vyberu za sebe můj odjezd z Liberce v 5:00, u Turnova otočka zpátky pro nabíječku na foťák a v 5:45 opětovný odjezd z Liberce. To, že jsem den předem v 17:58 doběhla do banky a zjistila jsem, že mám blokovanou platební kartu, to už je informace jen tak, aby řeč nestála :-)

Takže ... sešly jsme se na letišti a hrozně jsme se těšily na všechno, co máme v plánu. Letadlo letělo na čas a naše fotománie začala. Didi se nerada fotí a nechce slyšet, že jí to na fotkách sluší, ale my víme, že sluší, takže sem vpašuji i nějaké její fotky :-)

První fotka ale patří letadlu. Je od letecké společnosti British Airways, se kterou jsme letěly do Londýna. Počasí nevlídné, ale to nás nijak neodradilo.

Project life 7

Výroba deníčku - jak říkám svému Projectu Life mě hodně baví, je to jednodušší než tvořit třicítkové stránky - i když i ty samozřejmě mají své velké kouzlo. Deníček je takový nepřesný název, protože album je velké a těžké a přesto jsem si žádné album neprohlížela tak často :-)

Hotové dvoustrany