Challenge Papero Amo květen 2014

Skončila dubnová challenge Papero Amo a je tady čas na tu květnovou, které mám tu čest být vyhlašovatelkou. Zapojit se může každý, podmínka je jednoduchá :-)

ŠIJU, ŠIJEŠ, ŠIJEME

Mám doma docela slušnou sbírku scrapbookových čtvrtek, ale v poslední době nejvíce používám jednobarevné čtvrtky, které si dobarvím, dozdobím a přece jen je s nimi jednodušší práce. V lednovém kitu byla čtvrtka, o které jsem si myslela, že bude "jen do sbírky". A jak se mi teď hodila :-) Je plná nápisů a to mě navedlo na téma květnové challenge. Využila jsem nápis smile, vyšila jsem ručně dvě písmena, zbytek jsem dokreslila a celou stránku jsem prošila po obvodu na stroji. Také jsem prošila ručně fotku, na kterou jsem použila lněné provázky. Téma je jasné....

Smrskněte si kytičky

 Vyrobte si podle návodu kytičky ze smršťovací fólie. Je to jednoduché, tak hurá do toho.

Budete potřebovat smršťovací fólii, není důležité, jestli je mléčná nebo transparentní, raznice nebo nůžky, permanentní fixy nebo pastelky, pomůcku na vyrobení dírky do středu kytičky a horkovzdušnou pistoli.

Cestovatelské ATC kartičky - tady jsou :-)

Děkuji všem účastnicím naší ATC přehlídky!!! Všechny kartičky, které jste milé ženy vyrobily, byly skvělé, na každé bylo něco zajímavého, všechny jsem si několikrát prohlédla a vždy jsem našla nějaký zajímavý detail a představovala jsem si, kde všude jste cestovaly, nebo kam byste cestovat chtěly.

Nebudu to už zdržovat, představím vám tu nádheru, ať si to taky užijete...

Celkem se zúčastnilo 19 žen a celkem to bylo 200 kartiček. Jsem totiž sysel a přiřadila jsem se do obou skupin :-)

Tady je první skupina

Letní Liberec 2014

Milé ženy a milé děti - pokud se najde statečný muž, i ten budiž milý :-)

Rok se s rokem sešel a blíží se náš společný letní týden, který si společně užijeme v Liberci. Termín tvořivého týdne je od 12.července - to je sobota do 19.července - to je také sobota. Kdo si sebou chce vzít děti - ať už vlastní nebo zapůjčené, samozřejmě může, počítáme i s programem pro děti.

Dubnový kit Paperoamo

e jaro, duben, krásně slunečno, rozkvétají stromy a kde co, Paperoamo pro nás připravilo jarní kit plný kytiček, takže mě to úplně nalákalo, udělat si další letní stránku :-)

ATC mezinárodní kartička

Jak už to tak bývá, hodně věcí se stane náhodou a tohle je ten případ :-) Objevila jsem se v pravé chvíli na pravém místě a přečetla jsem si výzvu Riikky Kovasin z Finska, která je designérkou mnoha věhlasných značek. Vytvořila sérii ATC kartiček a dvě z těchto kartiček byly volné na výměnu. Protože právě probíhá naše cestovatelská ATC výměna, neváhala jsem ani chvili a šla jsem do toho.

Mohla jsem se těšit na jednu krásnou kartičku z africké série.

Návody - udělej si sám 1.

Nudíte se? Kupte si medvídka mývala :-) Nebo si podle návodu vytvořte vlastní přáníčko nebo malou dárkovou taštičku. Není to nic těžkého, návody jsou i pro začátečníky.

Motýlí distress technika

Návod pro Paperoamo

Možností využití distress inkoustů je nekonečně mnoho. Spousta barev přímo vybízí k experimentování.

Pojďte si vyzkoušet úplně jednoduchou techniku, díky které si vyrobíte vícebarevné motivy.

Březnový kit paperoamo

Kity od Papero Amo mě "donutí" udělat stránky, ke kterým bych se jen tak nedostala. Je to samozřejmě výzva, použít jen to, co je v kitu a nic dalšího. Ne že bych nemohla použít více materiálu, ale chci si vždy vyzkoušet, jak se to ženám povedlo sladit a jestli si ten, kdo si kit koupí, vystačí jen s tím, co přijde v obálce. No a samozřejmě vystačí :-) Březnový kit.

Velká výprava do Ameriky XVI.

Všechno jednou končí...

Každý hotel má místnost, kam si můžete uložit kufry, než definitivně opustíte město, ve kterém jste ubytovaní. Vrátily jsme se, vyzvedly jsme si své věci a čekaly jsme na objednanou dopravu. Pan řidič byl přesný a dopravil nás na letiště a trvalo to přes hodinu. Daly jsem si pro jistotu rezervu, co by kdyby a cestou jsme na té mnohoproudé dálnici viděly i dopravní nehodu - auto vzhůru nohama kolama přes dva pruhy. V protisměru kolona, ale nás se to naštěstí nedotklo.

Letiště v Los Angeles je opravdu hodně velké, náš pan taxikář nás vysadil na správném místě, ale kam oko dohlédlo, tak nějaký jiný směr letu s jinou leteckou společností :-)

Pohled vpravo...

... pohled vlevo.

Cestovatelské ATC kartičky

ATC swap je uzavřený, všem jsem poslala info, termín je do 14.4. a už se moc těším na všechny kartičky!!!

Milí čtenáři, hodně jsme toho spolu procestovali, takže je nejvyšší čas něco malého k tématu cestování vyrobit. Co říkáte na ATC kartičkový swap?

Pro ty, kdo neznáte ATC kartičky, něco málo teorie... ATC Artist Trading Cards jsou kartičky velikosti 2,5 x 3,5 " nebo také 6,4 x 8,9 cm. Tvoří se na papír vyšší gramáže, který se různě dekoruje. Vyhlašovatel - to jako já :-) - zadá téma - to už víme a je to CESTOVÁNÍ, vyhlásí to veřejně rozhlasem a čeká, až se přihlásí účastníci chtiví výměny kartiček. Podle počtu přihlášených každý vytvoří daný počet átécéček. Mohou být všechny stejné nebo každá jiná, to už záleží na každém tvořivci. Kreativitě se meze nekladou, ale je dobré myslet na to, že se kartičky většinou ukládají do eurosložek velikosti A4, rozdělených na 9 políček jako třeba sběratelské hokejové karty, proto není vhodné zdobení do vysoké výšky a široké šířky natož délky!

Pokud byste chtěli tvořit kartičky, přihlaste se prosím do komentu pod článkem a až budete přihlášení, tak si řekneme, kolik kartiček budeme tvořit. Kartičky potom pošlete mně a já je roztřídím a každý dostane ATC od každé své kolegyně. No není to krásná práce, udělat si vzájemně radost?

Tak kdo jde do toho? 

Pro inspiraci pár kartiček, ale některé jsou zbytečně přefintěné, takže se nikdo nemusí bát, že by jeho kartičky nebyly dost dobré. Všechny budou nejlepší a věřím, že nikdo z přihlášených to "neodflákne" :-)

Mé první ATC kartičky ze swapu na fleru v roce 2010. Tento počet byl z mladické nerozvážnosti a chuti do toho jít, ale měla jsem z těch kartiček, které mi dorazily domů neskutečnou radost.

Velká výprava do Ameriky XV.

Všechno jednou končí, brzy bude končit i mé vyprávění o naší cestě do USA, před námi je poslední den, který jsme tady strávily.

Poslední den jsme si chtěly pořádně prohlédnout ten slavný bulvár v Hollywoodu. Na mapě to vypadalo, jako že je to hodně daleko, tak jsme si pro jistotu všechno připravily dopředu. Zabalily jsme si všechny věci a zatímco se Didi snažila přes WiFi se slabým signálem potvrdit letenky, tak já jsem se vypravila pro kávičku. Dole v hale byla kávičkárna, to znamená malá jídelna s kávovarem a megapřístrojem na led. Vyrobila jsem nám dvě kávičky, a když jsem tu jednu zavírala, tak jsem asi nějak více zatlačila a ten polystyrenový kelímek praskl a kafe bylo všude, jen ne v tom kelímku :-) Musela jsem dát druhé kolo a udělat další kávu.

Didi se podařilo přes línou wifinu potvrdit svůj let, ale vypadalo to, že já tam budu muset zůstat, ale asi by mi to ani nevadilo :-) Objednaly jsme si našeho oblíbeného dopravce z motelu na letiště, abychom měly všechno zařízené a vyrazily jsme na slavnou ulici.

Sláva nesláva, hlad je hlad, v prvním a našem už oblíbeném bistru jsme si daly pořádnou snídani a tady fungoval signál dokonale. Za minutu jsem i já měla jistotu, že se dostanu domů :-)

Bulvár je vlastně dlouhá ulice, na zemi jsou různé hvězdy hvězd včetně fiktivních postav a každý, kdo chce hvězdu na chodníku slávy mít, musí zaplatit 25 000 dolarů a pak se "technické služby" o ten chodník a hvězdy starají. Četla jsem o zašlé slávě Hollywoodu a tady to bylo znát. Některé části chodníku nejsou po opravě úplně dokonale opravené, některé hvězdy jsou zlámané ... ale ten pocit, že tam jste je stále skvělý :-)

Velká výprava do Ameriky XIV.

Jak udělat z prdu kuličku :-) Ten den jsme "jenom" nakupovaly... co o tom chcete více napsat... musíme to trochu rozvinout... mám z toho dne asi 8 fotek a ty všechny použiju :-)

Už jsme v té Americe zažily kde co a stále byly dvě věci, které jsme ještě nutně potřebovaly zažít. Než jsme tam odjely, tak naše představa byla tato: Ladně vplout do bistra, kde obsluhuje paní servírka s čelenkou v růžovém oblečku alá šedesátá a otáčí se mezi stoly s velkou konvicí voňavé kávy a dolévá hostům. Na tuto představu jsme se upnuly a nehodlaly jsme se jí vzdát :-) Asi moc koukáme na filmy a děláme si nesmyslné představy, ale podobné bistro jsme bohužel nenašly. A taky jsme nenašly tu kávu :-)

Druhá věc bylo šopování. Sem tam jsme si něco pokoupily, ale chtěly jsme se podívat do nějakého pořádného nákupního centra. Jsme jen ženy ... :-)

Takže to bylo tak ... Los Angeles je obrovské město a není v silách scrapturistek vidět všechno. Pokud se v San Franciscu nebo v Praze projedete autobusem Hop on hop off v jednom okruhu, tak tady musíte těch okruhů absolvovat pět a město je velká placka, takže se i špatně orientuje a pokud se úplně náhodou ocitnete uprostřed velkoměsta (což se nám může stát maximálně jednou za 100 let), tak nemáte žádný záchytný bod, jak se zorientovat. Přečetly jsme si různé cestopisné články, co je dobré v LA vidět a nebylo moc míst, která by nás až tak oslovila. Ta šílená vzdálenost kamkoli se dostat byla prostě odrazující. Okukovat domy slavných nebo smočit palec v oceánu, to by byl samozřejmě zážitek, ale nestihly bychom to, protože to byl náš už poslední celý den v USA.

Didi se ráno ponořila do internetového světa, zkoumala, hledala a pak vítězoslavně zvolala JDEME na to. Tak jdeme... tam nikam nedojdete, musíte tam dojet :-) a vyrazily jsme.

Vyfotila jsem nejdříve dům, který byl proti hotelu - bydlely jsme v pátém patře a pak náš motel. Taková sladěná čtvrť.

 

Velká výprava do Ameriky XIII.

Ptáte se, jak si to všechno pamatuju... všechny prožitky a příhody se s fotkami znovu vynoří a ještě nejsem v takovém věku, abych si už nic nepamatovala, i když moje krátkodobá paměť je někdy bídná. Sundám brýle, odložím brýle a v pěti případech z pěti je hledám a nenacházím. Jediné co vím, že nebudou na mé hlavě, protože brýle nejsou čelenka, že :-)

Tak abych jen tak neplkala a vrátila se k tomu, co vás zajímá... z hororového domu jsme pokračovali s naší průvodkyní Mary na procházku různými uličkami, přecházely jsme z jednoho "architektonického stylu" do druhého - všechno to byly dekorace a kulisy k filmům, ale nerozeznali byste je od pravých domů. Většinou jsou využívané jako zázemí pro personál i turisty.

Velká výprava do Ameriky XII.

Milí čtenáři, tohle si snad ani nečtěte. Když jsem si připravovala fotky, tak i když nejsem závistivá, tak jsem si sama sobě záviděla, že jsem tam byla :-) Pokud se někdy chystáte do Universal Studios, tak si to nečtěte, nebyli byste pak překvapení, ale pokud to v nejbližší době nemáte v plánu .... :-)

Před odjezdem do USA jsme řešily, jestli v Los Angeles navštívíme Warner Bros filmová studia nebo Universal Studios. Moc na filmy nekoukám, ale říkala jsem si, že přece jen bych raději viděla něco pro dospěláky, ale Didi chtěla vidět přesný opak, tak jsem se přizpůsobila a vůbec jsem se ani na internetu nepodívala, do čeho jdu :-) Na rovinu říkám, že se mi tam ani moc nechtělo, co by mě tam asi mohlo zajímat ... a ještě VIP vstupenka, na co asi, nevím, ale když to Didi chce, tak asi ví co dělá. A hergot ona moc dobře věděla co dělá :-)) Byl to jeden z nejlepších zážitků na našich cestách!!

Probudily jsme se opět do slunečného dne, to už byla klasika a Didi si začala připravovat vstupenky. Měly jsme ty VIP a bylo tam napsáno, že by bylo dobré se několik dní předem zaregistrovat ... no tak pozdě bycha honiti, byly to asi dvě hodiny předem, ale už to znáte, tady to funguje, Didi zavolala a vše klaplo na první dobrou :-) Byli na nás připravení.

První hvězda, kterou jsme si cestou k metru vyfotily za denního světla. Ty hvězdy se střídají, jednou je otočená směrem k vám a jednou směrem od vás. To proto, že po chodníku chodíte tam a zpátky. Všimněte si, že na chodníku není ani noha, kromě té naší :-) Tady to žije jen v noci.

Velká výprava do Ameriky XI.

Ještě stále nekončíme s naší cestou, proto ani nemůže skončit mé vyprávění. Tak se hezky posaďte, milé děti, a čtěte ...

V San Franciscu je tolik věcí k vidění, že bychom to za jeden den nemohly stihnout, proto jsme si naplánovaly ještě půl den před odletem do Los Angeles.

Náš městský pas byl přímo nacpaný různými možnostmi jak poznat SF, že jsem si řekly, že musíme brzy vstávat a nejpozději v osm opustit hotel s tím, že budeme mít zabaleno. Činnost balení nám už nedělala žádný problém, byla to trochu kočovná dovolená, proto nám to šlo šup šup raz dva... tři.

Snídaně byla klasická emerická, tousty, šunka, sýr, muffiny, káva, džus a jiné dobroty a mnohem zajímavější než to jídlo byla tentokrát naše spolupřísedící. Starší paní, která se ve svém volném důchodcovském čase věnuje cestování. No není to krásné? To je můj cíl. Až nebudu muset chodit do práce, budu chtít cestovat. Paní byla hodně kamarádská, všechno jsme se o ní dozvěděly. Mimo jiné nás pozvala na Honolulu, až někdy pojedeme kolem, můžeme se ubytovat :-) A to se vyplatí :-) Ale víte jak, člověk nikdy neví, kam ho vítr zanese.

Tak znovu... bylo osm hodin ráno, vyrazily jsme na tramvaj, abychom se mohly svézt tramvají. To vysvětlím :-) Potřebovaly jsme se dostat na místo, odkud jezdí cable car, ta slavná a úžasná tramvaj do kopce.

Dojely jsme na místo, odkud tramvaj vyjížděla a využily jsme prázdný vůz, abychom se vyfotily. Bohužel nemám tu nejlepší fotku s Didi, to se mi v záchvatu smíchu nepovedlo. Ta tyč, které se držím je pro šikovné pasažéry, kteří by možná dokázali naskočit za jízdy a za tu tyč se přidržet. Didi to asi viděla ve filmu :-) Rozběhla se, ladně naskočila a kolem té tyče se obtočila jako pooldance tanečnice, ale taková, která prožila noc na bujaré párty. No jako z komedie :-) Vyvarovala jsem se podobných rychlých pohybů a normáááálně jsem si zapózovala :-) Ale třeba tam měli městskou kameru a Didi pokus natočili ...

Můj dům - můj hrad

Mému pracovnímu koutku je hrad i dům svou velikostí velmi vzdálený. Ne že by se mi nelíbila veliká světlá místnost, kde bych měla prostor pro všechny své poklady na tvoření, ale v našem bytě zase tolik místa není, abych si mohla zabrat celý pokoj. Před pěti lety jsme si přestavěli obývací pokoj a nenááápadně jsem do nových budovatelských plánů propašovala svůj pracovní koutek. Využila jsem oblíbenou IKEA sestavu, která je pro mé účely plně vyhovující a pomocí knihovny Expedit jsem si vyměřila malý ale šikovný a hlavně můj rohový koutek.

Velká výprava do Ameriky X.

Dnešní cestovací blog je desátý - jubilejní :-) Ale ještě stále nekončíme...

Krásný slunečný den v San Franciscu jsme si užily do poslední minuty. Jsem tak pozitivně naladěná, že bych asi ani nemohla napsat, že jsme si něco neužily, i kdyby to byla pravda :-) Ale všechno bylo prostě zalité sluncem.

Koupily jsme si městský pas samozřejmě za výhodnou cenu - to je trošku sport, protože když chcete, tak vždy nějaký ten kupón nebo slevu najdete. Takové informační středisko je přesně to místo, kde se to kupónovými knížečkami jen hemží. Byly tam slevy na vše možné a také na oblíbené koblížky. Ke každému počtu nakoupených smažených dobrot byla jedna káva zdarma. Nejsme troškařky (všimli jste si, jak ta krásná čeština nadržuje chlapům a jsou jen troškaři? Pche!), vybraly jsme si ten největší kýýýbl plný čerstvě usmažených díratých koblížků, které jsme si pocukrovaly, sedly jsme si na sluníčko a udělaly jsme si siestu.

Kávička byla dobrá, emerická, ale já mám blbý zvyk, že musím mít úplně plný hrnek, kelímek, kýbl, prostě jakoukoli nádobu, do které si kávu dělám, doplňuji mlékem, ale až úplně po okraj. Nechápu, že se někdo ochudí o ten jeden hlt a má kafe do poloplna. Jsem se sama pozorovala, jak si to kafe dám vždy plné, takže ten hrneček ani neodnesu a musím se k tomu hrnku na stole sklonit, upít a pak teprve odnést, abych to nevylila. Ale i kdybyste mě zabili, udělám to znovu :-))) Proč to píšu ... asi nebylo kafe, které bych si nevylila :-)) Sakra, zvyk je železná košile.

Velká výprava do Ameriky IX.

Než se začtete do dalšího vyprávění, chtěla bych vám poděkovat za kladné ohlasy, za to že si blog čtete, že se těšíte na další pokračování ... to je pak radost psát! Znovu si tu cestu prožívám a pořád mě to baví a asi jsem divná - jako kdo není :-) ale když si vytvořím třeba album nebo scrapstránku, tak se k ní ráda vracím a prohlížím si to a to samé mám u blogu. Jsem si to už i jednou sama sobě přečetla :-)) No, trochu to tady smrdí, asi to bude samochvála, takže hurá do psaní, třeba vám nějaké ty kecy v peci zvednou náladu... nebo mandle :-)

Ráno jsme se v San Franciscu probudily dříve než na zazvonění budíku, ale vlastně ten budík byl jen taková jistota, jak jsme se těšily na nové zážitky, tak jsme se vždy probudily dříve. Měly jsme v našem zájezdním hostinci i snídani, proto jsme se v klídku připravily na cestování, zabukovaly jsme si lodní lístky na cestu na Alcatraz, doporučuje se rezervace až tři měsíce dopředu, o loď je zájem a nemusí být dostatek místa a pokud se nezúčastníte, lístky propadají bez náhrady - bylo 8:00, proto se nám 10:00 zdálo jako prima akorát čas na výlet. Pohoda. Snídaně byla typicky emerická, sladké housky, šunka, sýr a tentokrát i takové studené borůvkové vafle - to je asi nejbližší možný popis. Bylo to zajímavé :-) K tomu samozřejmě spousta jiných dobrot. V tomto hotýlku se nám moc líbilo, že hosté jsou doslova ze všech koutů zeměkoule. Poslechly jsme si u snídaně francouštinu :-)

Didi jako žena činu si zjistila, že vedle v místnosti je počítač a tiskárna a vytiskla si zabukované lístky. Stálo na nich, že tyto lístky se nedají přesunout na jiný čas, že pokud nestihneme, propadnou. Kdo by nestíhal. Pohoda. Bylo krásně, tento den se jen tak v San Franciscu nevidí. Celoroční teplota je 15 - 20 stupňů (proč to nemůže být u nás?? Ani vedro ani zima!) Asi 10 dnů v roce se stane zázrak a je letních 25 stupňů ... protože jsme cestu plánovaly do posledního detailu a je jasné, že lze poručit větru i dešti, tento krásný den bylo 25 stupňů!!!! Uáááá. Pohoda.

Cestu do přístavu jsme už měly natrénovanou, lehkým krokem s plným žaludkem a nejvýbornější náladou jsme se vydaly za dobrodružstvím. Pohoda. Čekaly jsme na zastávce na úžasnou historickou tramvaj .... a tramvaj nikde. No tak ještě pořád pohoda. Čekáme a nic... nakonec jsme se dočkaly, ale bylo jasné, že to bude na knap. Jedem a tramvaj se zastavila. Oprava vozovky v dopravní špičce. To už nebyla pohoda! Nebudu vás napínat, dorazily jsme v 10:05 do přístavu a loď už mizela v dálce. Smířily jsme se pomalu s tím, že naše jízdenky propadly, ale nedalo mi to a šla jsem se zeptat ženy, která obsluhovala vchod k lodi. Dokonce jsme si vzpomněla, jak se řekne dopravní zácpa, a že teda naše loď už odfrčela (no jo no, tak tohle jsem neřekla anglicky, ale paní pochopila :-) ). Řekla of course, můžete jet příští lodí. Traffic jam? To se stává, ou key :-)

A pak že to tady nefungujéééé!!!

Mělo to tu velkou výhodu, že nám vyměnili pravé ořechové vstupenky, které se do deníčku budou hodit více, než ty vytištěné z tiskárny.

Velká výprava do Ameriky VIII.

Tento díl bude kratší, proto nebudete muset moc prohlížet ani číst. No ale já se vždycky vykecávám, takže je to asi jen planý slib :-) Zpětně dopisuji, že se mi to vymklo z ruky ...

Naše cesta byla dobrodružná ... no vlastně ona nebyla skoro vůbec dobrodružná, protože vše co nám cestovní kancelář PrettyTravels s.r.o. naplánovala, tak to klapalo jak hodinky, takže o nějakém velkém dobrodružství nemůže být řeč, maximálně byl dobrodružný pobyt ve vězení ... :-)) Nene, o tom dnes řeč nebude, to si nechám na příště :-)

Tak znovu ... po našem nočním hazardu, kdy jsem prohrála jeden dolar a Didi mi to prozradit nechtěla, kolika papírky v hodnotě 1 dolar nakrmila nenasytnou mašinu zvanou hrací automat, jsme se probudily do slunečného rána. Na to jsme si už zvykly, takže nás to nepřekvapilo. Byl čas zabalit si 5 švestek a popojet dál po vlastech amerických. Poslední hazardní foto.

Design team Papero amo

Před Vánocemi jsem se přihlásila do "výběrového řízení". Papero amo vyhlásilo soutěž a výsledkem bylo, že jsem měla tu čest a byla jsem vybrána do Design teamu PA.

Jak se v jedné větě dá říci všechno, stačí jen pár odkazů :-)

Vytvořila jsem vánoční stránku z kitu PA, který jsem měla doma a barevně se mi moc líbil. Hodně dělá fotka, kterou máme z vánoční ZOO a k barvám kitu se hodila výborně.

Velká výprava do Ameriky VII.

Kde jste kdo? Kdo si jde číst další díl? :-)

Bylo nebylo ... vrátily jsme se z výletu, sluply jsme picknikový balíček - teda obsah a šup šup a to doslova do víru velkoměsta. Tady to pojmenování prostě sedne jak na hrnec. Máme novou průpovídku, už neříkáme TO JE ALE VEGET! říkáme TO JE ALE VEGAS :-) Je volně k použití, kdybyste měli zájem.

V tomto blogu nebude spousta zajímavých informací například o tom, že v jednom z hotelů je i zoologická zahrada, že je tady největší koncentrace megahotelů na jednom místě ... kdo má zájem, určitě si ty informace najde, tady popíšu jen to, co jsme viděly na vlastní voko.

Rozhodly jsme se jet nějakým přibližovadlem, proto jsme zvolily místní busovou dopravu, abychom se dostaly na konec té slavné ulicové promenády, chtěly jsme si projít všechny ty krásy, o kterých jsme zatím jenom slyšely.

Jízdenka stála na dvě hodiny 6 dolarů, ale na 24 hodin jen 8 dolarů, takže jsme neváhaly a vyplatilo se to, protože jsme ji využily i večer na zpáteční cestě a ještě i druhý den. Nekupte to :-)

Poslední zastávka byla u Mandalay Bay, ale my jsme vystoupily už u Excalibru, protože světe div se, ale u Znojma stojí věrná kopie :-) Teda jako říkala to Didi a já jí to věřím!! Je to takový pohádkový zámek, kde uvnitř je spousta atrakcí a stejně jako všechny tyto megalomansky pojaté budovy, je to hotel.

Project Life 9

Než zveřejním poslední fotky ze svého alba PL rok 2013, chtěla bych napsat o jedné zajímavé slečně. Je to studentka a baví ji psát blogy. Zmínila mě v jednom svém blogu a velmi slušně se mě zeptala, zda mi to nevadí. Tak to se stane málokdy, že někdo alespoň dá vědět, že použil fotky a odkazy. Děkuji Dummy!! Malinko jsem prozkoumala její blog - nám blogerům (od té doby, co mě asi před měsícem někdo nazval blogerkou, se tak i cítím, i když blog si píšu několik let, ale ani jsem to tak nevnímala :-) ) nám blogerům to nevadí, že si někdo prohlíží naše stránky, protože jdeme s každým článkem s vlastní kůží na trh.

Swapy známe ze scrapbookového světa, ale tady je jeden superswap právě z blogu Dummy. Výměna sladkostí. Geniální nápad. Protože s dětmi máme pestrý život, vystřídalo se u nás na ubytování už mnoho studentů a studentek z jiných států, kterým jsme poskytli přístřeší a oni zase na oplátku totéž udělali, když někam vyjely naše holky. Při té příležitosti jsme vždy nakoupili dobroty, které se u nás nazývají národním pokladem a byli jsme moc rádi, když jsme podobné poklady dostali ze zahraničí. Malinko nám nechutnaly jalovcové bonbony z Belgie, naopak vzorečky likérů byly OK, nepřišli jsme na chuť holandským lékorkám, ale jejich myší čokoládová hovínka na máslové tousty - mňamka! Fíky z Turecka? Mám na ně asi vypěstovanou závislost, to je mňáááám!!! Potřebuji nutně doplnit zásoby!!!

Máte nějakou zkušenost s výbornou mňamkou ze zahraničí, kterou vám jako delikatesu přivezl někdo z ciziny? Jako to nejlepší, co může být? A nebylo? :-)) Nebo naopak co opravdu byla nečekaná dobrota? Napište, docela by mě to zajímalo, protože jsem koza mlsná a ráda se něco dozvím :-)

No a teď PL ... zpracovávám události, protože to všechno tak rychle utíká, že ani nestíhám detaily všedních dnů sledovat :-) Tyto dvě stránky jsou trochu výjimkou, je to jeden týden předvánoční, kdy se těch událostí sešlo více.

Velká výprava do Ameriky VI.

Dnes sbudeme brzo vstávat a vyrazíme si na nejsuprovější výlet, jaký nám Las Vegas mohlo nabídnout. Do Grand Canyonu :-)

Už před odjezdem z Česka jsme měly rezervovaný výlet do hor ... vlastně údolí, ale když stojíte dole a nad vámi se tyčí strmé, řekou Colorado vyhloubené srázy, tak si připadáte jako v nejvyšších horách.

Ráno nás probudilo sluníčko, které se objevilo na obzoru. Měly jsme krásný výhled, fotit moc nešlo, protože tam byla bezpečnostní fólie, ale pro tu náladu ... jo, ten odraz je moje noční košilka, kterou jsme si s Didi koupily stejnou v Birminghamu. Cestovatelská :-)

Velká výprava do Ameriky V.

Jste zvědaví, kam si dnes vyrazíme? :-)

S veletrhem se nám loučit nechtělo, ale volání dálek bylo silnější. Poslední naše společná fotka z oficiálního webu CHA, vtipnému fotografovi jsme neunikly, lákal všechny na focení a fotil na tablet a rovnou fotky směroval na web. Mohly jsme si vzít něco málo na vylepšení našeho vzhledu, takže jsme to využily.

Velká výprava do Ameriky IV.

Připraveni? Začínáme!

Neděle byla druhým dnem na veletrhu a i kdybychom tam byly týden, tak asi nestihneme všechno prozkoumat. Nevěděla jsem, co bych potřebovala nutněji a Didi už přemýšlela, která banka ve Znojmě je nejhůře hlídaná :-)

Protože jsme holky šikovné a včera nám před nosem frnkly všechny tašky od Ranger, tak jsme se rozhodly, že musíme brzo vstávat, rychle se nasnídat a hurá na veletrh. No, tak je jasné, že se to lépe řekne než udělá... Vstaly jsme to jo, snídat rychle to nee, hezky jsme si to užívaly, opět byly mé oblíbené pancakes, půl litru javorového sirupu, opečený toust - ten jediný nebyl sladký. Vše co vypadalo jako houska bylo sladké a máslo bylo zásadně slané. Inu, jiný kraj jiný mrav.

Přestože jsme nikam nespěchaly, tak jsme to stihly :-) Asi proto, že byl začátek v devět a těm ostatním se nechtělo vstávat ještě více než nám. No máme ji! Tašku s vintage vzory. Alespoň bylo do čeho dávat letáčky. Katalogy by se nám nevešly do kufru. I když tady to vypadá, že Didi tam má všechny katalogy světa :-) To klame, měla tam kabelku.

Project Life 8

Mám hotový rok 2013 ve svém albu, ale ještě jsem nezveřejnila všechny ukázky stránek, tak to napravím.

Nestíhám tvořit přesně po týdnech, události se malinko prolínají, ale koupě kabátu byla docela velká událost, takže té jsem věnovala "kus" stránky. Hlavně byla u kabátu nádherně barevná visačka, a když se tam nad tím zamyslím, vlastně jsem si ho koupila kvůli ní :-)

 Nechci slevu zadarmo, proto kabátek pořídila moje milá švagrová v Ostravě a bratr umělecky zabalil do tvaru hroudy. Jediné štěstí je, že se vůbec nekrčí.

Velká výprava do Ameriky III.

Jste připraveni? Jdeme na to :-)

Nastal den D! Den, na který jsme se moc těšily a vlastně (pro tu chvíli) hlavní důvod naší návštěvy Ameriky. Věděly jsme, že pokud chceme vidět to nejlepší, co světový scrapbookingový průmysl nabízí, jsme na tom nejsprávnějším místě. Veletrh CHA 2014 v Anaheimu byl před námi v plné své kráse. Sluníčko svítilo, bylo 20 stupňů, předpovědi o třeskuté zimě se nenaplnily.

Nevynechaly jsme tu výbornou, výživnou a velkou snídani, místo melounu byl ananas a konečně jsem našla normální mléko místo toho bez laktózy, pancakes vyměnili za teplé francouzské tousty - něco jako sladký toustový chleba obalený ve vajíčku a v kombinaci s javorovým sirupem si dáte, i když už vám slanina leze levým uchem :-)

Veletrh se konal v kongresovém centru kousek od hotelu, takže jsme nemusely spěchat. Dostaly jsme nějaké propagační materiály, když jsme si vyzvedávaly vstupenky, a mimo jiné tam byl seznam všech vystavovatelů a rozkreslené výstavní plochy. Zakroužkovala jsem si ty, které nutně musíme vidět. Konalo se to ve třech halách, a byla to opravdu největší scrapbooková výstava, na které jsem kdy byla. Perfektně zorganizovaná. Přišly jsme do centra a rozhodly jsme se pro vstup C. Čekaly jsme a pořadatelé se rozhodli, že otevřou jen vstup B, takže jsme se postranní chodbou přesunuly, ale tak dobře, že jsme byly úplně první!!! :-) Kdybychom se tam chtěly nacpat, tak to nedáme.

Velká výprava do Ameriky II.

Nečekala jsem, že by si někdo chtěl brzy přečíst další díl našeho cestovatelského deníku s PrettyTravels, ale když jinak nedáte :-)

Náš první den na americkém kontinentu jsme se probudily do teplého krásného rána, vymetené nebe a luxusní počasí! Byly jsme připraveny na nejhorší katastrofální zmrzlou zimu dle předpovědi, protože před odjezdem jsme nic jiného ve všech zprávách v ČR neviděly a neslyšely, než že je všude metr sněhu, zmrzly i palmy a kdo neskáče a neběhá tak umrzne na místě. Přijely jsme ale do letního počasí...

Měly jsme ubytování i se snídaní, proto jsme vyrazily do víru amerického jídla. Já jsem se těšila na palačinky pancakes s javorovým sirupem a Didi na slaninku. Snídaně probíhala formou bufetu, dávaly jsme si  míchaná vajíčka, tu výbornou slaninu, speciální párečkové klobásky, ovoce a spoustu dalších zdravých ale nezajímavých věcí a samozřejmě čaj, kávu a vodu, kterou servírují ihned a samozřejmě má svou dávku ledu. Didi si o sobě myslela, že je závislá na kávičce, ale ujistila se, že jsem na tom hůře :-) Moc jí to emerické kafe nechutnalo, ale tak jako dalo se to vydržet, lepší než kofeinová abstinence, že. Jídlo bylo moc dobré, to znamená, že hodně kalorické, ale komu by to vadilo. Heslo na dovolené znělo - kdo nejí s námi, jí proti nám a musíme všechno ochutnat.

Fotku snídaně nemám, i když fotky jídla tvoří minimálně 10 % všech fotek z těch 5 000 :-) Kdybyste si chtěli zapisovat pravidla úspěšného cestovatele, tak tady jedno je: FOŤ HNED A NE AŽ TI TO UTEČE, ZMIZÍ NEBO AŽ PŮJDEŠ ZPÁTKY. To nefunguje, proto nakonec fotku snídaně nemáme, ale budeme na ni rády vzpomínat ... nebo slovy Cimrmana ... alespoň po nějaký čas :-)

Páteční den byl pohodový, program jsme měly až odpoledne, takže jsme se v klídku vydaly prozkoumat okolí. Opět chválím servis naší cestovní Didi kanceláře, protože hotel byl od již zmiňovaného Disneylandu asi 15 minut pěší chůze a započítala jsem do toho i čekání na přechodu (tam se musí čekat, protože v každém směru je pětiproudá silnice) a mé stálé fotící zastávky a chůze rychlosti CO NOHA NOHU MINE.

Dorazily jsme do centra všeho dění - Walt Disney je něco jako americké národní stříbro a poklad a všichni Američané minimálně jednou za život v Disneylandu byli. Nejsme Američanky, takže nám stačilo jen okouknout okolí a podívat se, kam ty davy míří...

Velká výprava do Ameriky I.

Jak začít, když je těch zážitků tak hodně? :-) Asi nejlépe od začátku ... bylo nebylo ... dva roky zpátky jsme s Didi byly na veletrhu v Birminghamu. Moc se nám výlet líbil, tenkrát jsme se podívaly i do blízké slavné čokoládovny Cadbury. Bylo to místy dobrodružné, takže když veletrh skončil, bylo nám to líto a otázka byla - kam se podíváme příště? Volba byla jasná, CHA v Anaheimu. Cíl daleký, široký a i bystrozraký, protože cestujeme rády, ale na americkém kontinentu jsme ještě nebyly. Ale když se chce, tak všechno jde, jak říkal můj tatínek a my jsme se rozhodly, že letos v lednu do toho praštíme :-))

Naplánování cesty jsme svěřily cestovní kanceláři PrettyTravels s.r.o., která vám pomůže "vyrobit" dokonalou zážitkovou dovolenou na míru. Přiznám se dobrovolně, že jsem se víceméně vezla, protože paní majitelka cestovky byla dokonale připravená, vše fungovalo do posledního detailu, až jsem to někdy nechápala :-) Zodpovídala jsem jen otázky typu - a tam se chceš podívat? A tohle by Tě bavilo? ... no koho by to nebavilo :-)

Mé blogy budou cestovatelskými postřehy z cest, kterou jsme si neskutečně užily a třeba vás bude bavit si o tom něco přečíst. Didi galerie a příspěvky se budou týkat veletrhu, protože tam jsme byly obě jako doma. No, Didi doma a já v podnájmu :-)

Náš snový velevýlet začal odletem z Prahy v 8:45, kterému předcházelo několik vtipných situací. Z mnoha vyberu za sebe můj odjezd z Liberce v 5:00, u Turnova otočka zpátky pro nabíječku na foťák a v 5:45 opětovný odjezd z Liberce. To, že jsem den předem v 17:58 doběhla do banky a zjistila jsem, že mám blokovanou platební kartu, to už je informace jen tak, aby řeč nestála :-)

Takže ... sešly jsme se na letišti a hrozně jsme se těšily na všechno, co máme v plánu. Letadlo letělo na čas a naše fotománie začala. Didi se nerada fotí a nechce slyšet, že jí to na fotkách sluší, ale my víme, že sluší, takže sem vpašuji i nějaké její fotky :-)

První fotka ale patří letadlu. Je od letecké společnosti British Airways, se kterou jsme letěly do Londýna. Počasí nevlídné, ale to nás nijak neodradilo.

Project life 7

Výroba deníčku - jak říkám svému Projectu Life mě hodně baví, je to jednodušší než tvořit třicítkové stránky - i když i ty samozřejmě mají své velké kouzlo. Deníček je takový nepřesný název, protože album je velké a těžké a přesto jsem si žádné album neprohlížela tak často :-)

Hotové dvoustrany

Project life 6

Díky vánočnímu volnu jsem dohnala Project Life a nejsem ve skluzu :-) Tím samozřejmě nechci naštvat všechny ty, kteří by rádi tvořili, ale nestíhají.

Vzhledem k tomu, že se mi moc nedaří být aktuální a hned vše zpracovat a taky si toho už moc nepamatuji :-), pořídila jsem si několik důležitých věcí pro zdárný průběh tvoření. Pořídila ... jedna věc - ta nejdůležitější - se asi přenesla na tajné scrapvlně a pořídila se sama. Ježíšek mi donesl neuvěřitelný kalendář od Šárky. Je to velikost A4 a bude viset na mé nástěnce a do každého dne si budu zapisovat krátkou poznámku, co se stalo a na co nesmím v PL zapomenout. Kalendář je nejen krásný, ale i praktický, takže Šári moc děkuji!!!!!

Vánoční visačky

Olinka Helge i tento rok zorganizovala výměnu velkých visaček. Loni bylo téma Andělky a letos bylo tvoření vánoční. Vyráběly jsme 7 visaček a poslaly jsme je Oli, která je rozdělila do obálek a každá z nás měla předvánoční překvapení a kochání. A je to krása!

Šťastné a veselé

Chtěla bych popřát všem svým kamarádům, známým i těm, kteří sem tam nahlédnou na můj blog šťastné a veselé Vánoce, pohodu s rodinou a s vašimi blízkými, odpočiňte si, zapomeňte na chvíli na shon a prostě si to užijte. Nic nedělejte, jezte, pijte a "larvěte se" to je náš výraz pro nicnedělání u televize - larvíme se :-) Ani nevím, kde jsme na to přišli, a když to tak píšu, tak už si ani nepamatuju, kdy jsem si k té televizi lehla, takže je nejvyšší čas to napravit :-)

Krásné Vánoce přátelé!

Receptář trochu jinak

Jitka je moje kamarádka, je to také sběratelka cukrů, i když v poslední době se soustředila na sladidla, která jsou menší, lehčí a je jich méně, takže se dobře sbírají :-) Doufám, že si to nepřečte, asi by nesouhlasila :-) Jitky dcera je pro změnu sběratelkou papírových kapesníčků. Sbírá ty balíčky po deseti kouscích a vlastně sbírá ty obrázky, které na balení jsou. No prostě ... svým způsobem jsme taková zajímavá skupina :-) No a proč tento úvod ... Jitky dcera miluje kravičky, krávy a kravky všeho druhu, proto dostane pod stromeček receptáře se skotem. Já ty výzvy prostě miluji :-)

Aladine má jednu úžasnou sadu malých dřevěných razítek krávy a ovce, bohužel se tato sada přestala vyrábět, ale ještě jsem stihla jednu ukořistit.

Desky ze šanonu mé dvorní dodavatelky Vonverky - děkuji Veru, jsem potáhla černým papírem a ozdobila jsem je i papírem červeným a přední desky jsem dozdobila razítky a nápisem. Receptáře měly být tři, každý na jiné dobroty. Uvnitř je 100 listů papírů s potiskem receptu - stačí je vyplnit. Vše jsem svázala zutterem a použila jsem černou spirálu. Velikost receptářů je A5 naležato.

Předávání dárečků a vašich přáníček

V listopadu jsem vyhlásila výzvu pro všechny šikovné scrpaženy. Děkuji všem, které se zúčastnily a poslaly krásná přáníčka, ručně vyrobené dárečky, krásné dopisy a ze Slovenska nám dokonce přišel balík s perníčky. Moc mě potěšilo, že jste si v této uspěchané době našly čas a vytvořily jste spoustu krásných věcí pro seniory v domově ve Vratislavicích nad Nisou Liberec 30.

Project life 5

Další jeden a půl strana do PL je hotová. Použila jsem celou jednu stránku a polovinu stránky další, protože fotek a zážitků bylo více :-) Na veltrhu hraček For toys v Praze byla skvělá atmosféra, protože jsem se u Aladine sešly ve skvělé partě a celý veletrh proběhl v pohodě a opravdu jsme si to užily.

Jestli je někde na veletrhu hodně postaviček, které doprovází stánky, tak je to právě tady, takže bylo co a hlavně s kým se fotit :-)

The European Scrap Battle 6

Šesté kolo bylo mým posledním v soutěži. Tvořila jsem ATC kartičku ( rozměr 8,9 x 6,4 cm) na téma monochromatic - vše v jedné barvě. Jak řekla Kakou, technicky výborné, ale moc modré :-) Použila jsem na pozadí Aladine vločky, embossovala jsem v kapse s vločkovým motivem a přetřela jsem to modrým distress polštářkem. Andělka je vytvořená horkým embossem a bleděmodrým práškěm Stampendous. Washi páska s nápisem se prostě jednou hodit musela :-) Dozdobila jsem enamelovými tečkami a kamínky. Modrými.

Bylo to semifinále, takže mě těší, že jsem se dostala mezi čtyři nejlepší v ATC kartičkách, ale vyhrát může jen jeden, takže přeji všem, kteří postoupili hodně štěstí a pro úplnost všechny mé ATC kartičky, které jsem do soutěže vytvořila.

6.kolo téma monochromatic

Liberecká dárkiáda

Vánoce nenápadně přicházejí a ráda bych zopakovala akci z minulého roku, kdy se spousta šikovných tvořivých lidí zapojila do Dárkiády. Udělali jsme velkou radost seniorům v domovech v celé republice.

Děti ze základní školy U soudu v Liberci letos opět vytvoří dárečky pro všechny obyvatele domova seniorů v Liberci Vratislavicích. Děti se už na tvoření moc těší a já bych tímto chtěla požádat všechny šikovné tvůrce, aby vyrobili přáníčko nebo jen napsali milou kartičku pro obyvatele domova seniorů. Loňská akce se moc povedla, byla to spousta radosti, kdy děti osobně předávaly každé babičce a dědečkovi malý vlastnoručně vyrobený dáreček a přáníčko od vás dospělých.

Vyzývám proto všechny, kdo mají chuť vytvořit přáníčko, napsat pohled nebo třeba jen poslat milý mail, který vytisknu a předám, zapojte se s námi do tvoření, podpořte děti, které budou s láskou vyrábět a s láskou předávat. Loni se sešlo tolik krásných dárečků, že se dostalo opravdu na všechny klienty v domovech, které se Dárkiády zúčastnily. Ve vratislavickém domově je 98 seniorů, proto budu moc ráda, když mi na mail iriska.scrap@seznam.cz napíšete, že se chcete zúčastnit a já vám zašlu svou adresu, kam můžete přáníčka posílat. Můžete do nich vepsat milý text, popřát krásné Vánoce ... ale to už si jistě poradíte. Poslat můžete kolik chcete přáníček, určitě potěší i jedno, vše předáme a bude samozřejmě i reportáž na blogu. Předem všem moc děkuji a těším se na vaše vánoční tvořen.

Tvoření je radost!

The European Scrap Battle 5

Proběhlo už páté kolo tvořivé evropské soutěže, kde jsem se zúčastnila ve dvou kategoriích a to v alternativním tvoření a v ATC. Téma HUDBA. Notový papír se přímo nabízel, takže jsme zpracovala plechovku od výborných sušenek :-) Použila jsem washi pásku s motivem not. Je skvělá na kulaté rohy, protože se dá hezky zapracovat. Doplnila jsem skoro sto let starým notovým papírem, který byl tak křehký, že jsem jej musela podlepit, přesto se hodně lámal, ale krásný teda je! Kytičkou se nic nezkazí, takže jsem doplnila kytičkami a krajkou. Toto kolo bylo mé poslední, v alternativním tvoření jsem už nepostoupila.

Project life 4 live

Můj vlastní project se jeví jako závislost :-) Nejen že mě baví sledovat projekty ostatních a hledat na jejich kronikách a deníčcích (ono to má jen ten vznešený název, ale pořád je to o našem životě a klidně tomu můžeme říkat kronika) to zajímavé a hlavně mě baví hledat detaily a vtípky. Závislá jsem i na focení. Vyhledávám situace, abych se vyfotila - popřípadě někdo vyfotil mě (už si doma ze mě dělají legraci) v nějaké zajímavé situaci nebo s někým nebo s něčím zajímavým.

Ale popořádku...

Do Liberce na sraz jsem měla zpracovaný PL aktuálně, takže moje poslední stránka byla z Ladronka festu, kde jsme s Didi a Fuji vyráběli záložky s dětmi a u toho jsme se i fotily Instaxem - polaroidem. Navštívily nás kamarádky, to bylo moc fajn a přesně zábava pro PL :-)

Modré kytičkové bloky

Na posledním srazu v Liberci  jsem neodolala výsekům od Wycinanky, jsou jemné a krásné, takže jsem je použila kam jinam než na bloky. V bazárku jsem si také koupila látkové modré kytičky, které jsou jakoby pogumované a vypadají jako pocukrované. Jako podkladový papír jsem použila krásnou čtvrtku od 7dots a pak jsem už jen dozdobila :-) Použila jsem třicítkovou stránku, takže jsem měla dostatek materiálu na dva bloky. Jeden má motiv garmofonu...

6. scrapbookový kurz v Liberci - Project Life

Hlavním tématem našeho kurzu byl Project Life. Reportáž ze srazu si můžete přečíst ZDE. Udělejte si kávičku, zakousněte bábovku od Allyx a pojďte si prohlédnout, co jsme na srazu vytvořily.

The European Scrap Battle 4

Hlasování ve čtvrtém kole soutěže bylo ukončeno, proto můžu zveřejnit to, co jsem vytvořila. Soutěžila jsem v kategorii alternativní tvoření, ATC a Mixed media. Tentokrát bylo téma mně blízké a to květiny - spousta kytiček :-) Vrstvit a barvit kytičky, to mě baví! ATC jsem vytvořila v barvě bílé a růžovooranžové.

6. scrapbookový kurz v Liberci

Milé ženy, neporuším tradici a hned co jsem dorazila domů, odhodila jsem v předsíni zavazadla, udělala jsem si kávičku (mezitím jsem zjistila, že je doma vymalováno - to jako doslova, bylo to pro mě překvapení a je i uklizeno :-) ) a jdu napsat blog.

Ještě než začnu psát, dávám na první místo fotku KETY, protože jsem slíbila, že kdo splní úkol podzimního kurzu (naplní jako první 10 kapes) bude jeho fotka umístěna na první a čestné místo na blogu :-) Gratulace!!!! Kapsy potřebují ještě doladit, ale úkol zněl naplnit a ne dokončit :-)

 

The European Scrap Battle 3

Do dalšího kola této evropské soutěže jsme postoupila ve čtyřech kategoriích, konkurence už je velká :-) Tentokrát si na nás Sofie - hlavní organizátorka - vymyslela barvy. A ne že pár barev, ale hodně barev a nesměla se použít bílá a černá. Vůbec nikde. No, líp se to řekne než udělá :-) Zase takový příznivec barev nejsem, abych to měla jak papoušek, ale oceňuji, že některým se to povedlo dokonale a jejich práce doslova a do písmene hrály všemi barvami a ladilo to, nebylo to přeplácané. I používat barvy je hold umění.

Tvořila jsem ATC kartičku. Je to malý rozměr 2,5 x 3,5" a opět jsem se snažila maximálně využít plochu. Dvakrát jsem se zapomněla a použila jsem něco s černým detailem :-) Bez té černé to prostě moc nejde. Rozhodla jsem se polepit celý základ stuhami a dozdobit kytičkami, výseky a hřebíčky. Focení barevných věcí taky není nic jednoduchého a ať jsem dávala jaké chtěla pozadí, stejně mi ta růžová vycházela nejlépe.