pondělí 28. srpna 2017

Irsko - cesta na zelený ostrov II.

Příprava deníčků a techniky proběhla, vše bylo připraveno a i naše cestovka Didi měla už vše promyšleno do nejmenších detailů. Byl to trochu ďábelský plán, za šest dní procestovat téměř celé Irsko, ale toho jsem se vůbec nebála, protože vím, že Didi to má zmáknuté :-) Přiznám se, že jsem se nechala překvapit, kam to vlastně všude jedeme!

Na letišti v Praze se dá zaparkovat, to jsem využila a zakoupila jsem si týdenní parkování na parkovišti Holiday. Je to nejvzdálenější parkoviště od terminálu, ale není problém si zavolat shuttle - kyvadlovou dodávku, která i mě - jednoho pasažéra, převezla přímo před terminál. 
S Didi jsme měly sraz na letišti, protože jsme se musely dopravit ze Znojma a já z Liberce. Dorazila jsem dříve, chytře jsem si zakoupila dva tlusté časopisy, abych se jako na té dovolené nenudila :-) Pokud byste někdo měli zájem o netknuté, úplně nové časáky, dejte vědět, mám je doma.

První věc, kterou jsem musela udělat, bylo oznámení celému světu, že bude dovolená!!! On to teda téměř každý věděl, ale má sociální síť by to nepřežila, kdybych to nesdělila.


Měly jsme každá svůj palubní kufr a jeden kufr do letadla společný. Na ty spoďáry a boty nám to stačilo a půl velkého kufru bylo připraveno na scrapdůležitosti. 
Velký kufr jsme odbavily a lehkým krokem jsme vyrazily vstříc našemu odbavení. Prošly jsme pasovou kontrolou a řekly jsme si, že teda kávičkový a svačinový čas je tu a jdeme do toho. Vybraly jsme si mexickou restauraci, tortilla za 99, káva za 99 no nekupte to. Ale ... dvě věci už bylo menu, takže celková cena 129Kč. No tak teď už jsem si to ráda koupila! Vzaly jsme si to sebou, ušly jsme 5 metrů, sjely jedny schody a bylo tady odbavení. Tomu se říká NECHCI SLEVU ZADARMO! Kávu jsem už ani neochutnala a ani nepronesla, skončila v koši. Fotku nemám, chtěla jsem se vrátit, ale už mě nepustili :-)
Před odletem jsme si vyfotily naše první společné selfie.


Letěly jsme nízkonákladovou přepravou Ryanair a nejen naše náklady na letenku byly nízké. Do letadla se vešlo pouze prvních 90 palubních zavazadel, takže  naše už musela do prostoru pro náklad. Do letadla se dalo vejít předním a zadním vchodem a my šikovné ženy s letenkou s číslem sedadla 28 (z počtu 34) jsme vešly předními dveřmi ... letušky to moc nezajímalo, takže jsme se trošku musely proboxovat k našim sedadlům přes dav lidí, který mířil opačným směrem. Životního prostoru v letadle opravdu moc nebylo...


Ale abych jen neskuhrala :-) Cesta tam je vždy spojená s těšením a očekáváním, takže nás nerozházely stálé dotazy letušek, jestli si nechceme koupit jídlo, pití, parfémy, losy... no kde jinde si koupit los než v letadle :-)

Pohled z tak velké výšky je úžasný, přálo nám počasí, viděly jsme na moře i na pevninu, pozorovaly jsme lodičky a Didi mě nutila vygooglit původ malých bílých skvrn, které byly na hladině. No ještěže tam nebyl signál! Ale ne že to bude ještě chtít vědět, stejně to nevím!


Když máte kolem sebe skupinu nadšenců, seženete i skvělé věci do deníčku. Ilonka Červinková nás sledovala na radaru a pořídila pro nás skvělé dokumentační fotky!!! Parááááda, moc děkujeme!




Během cesty jsme si posunuly hodinky (jako já jsem je neměla, ale Didi jo) a přišlo mi to symbolické, těšení nabývalo na intenzitě. V Irsku je o hodinu méně než u nás. Samozřejmě jsme si udělaly spoustu dalších fotek po přistání, ale tímhle tempem by ten cestovatelský blog trval do Vánoc :-)

Přistály jsme se zpožděním a ještě k tomu jsme měly plán vyzvednout si dublinský pass, který nám měl ušetřit nějaké to euro, až budeme pozorovat krásy tohoto města. 
Než jsme našly všechny své kufry, nabraly jsme další zpoždění, a náš další plán byl odjezd autobusem do Galway - na druhé straně Irska v 18:15 a už se to zdálo trochu nereálné... ale štěstí přeje připraveným, pass jsme vyzvedly před letištěm, trošku jsme popoběhly (trošku více) a v krásný čas 18:20 jsme stály u našeho autobusu! No, je to tak :-) On tam stááááál. To je to naše cestovatelské štěstí, bez kterého se nikam nevydáme. Dostaly jsme od pana řidiče vodu a s mokrým prádlem jsme dosedly do sedadel.



Cesta v levém jízdním pruhu byla docela divná, ale my jsme neřídily :-) Počasí je v Irsku krásné na cestování, ale víceméně nevypočitatelné, takže každá předpověď spíše nefunguje. Po přistání svítilo slunce a mezitím ve čtvrthodinových intervalech zapršelo :-)


Cesta trvala cca 2 hodiny, dálnice tam vypadají opravdu jako dálnice a ne jako tankodromy, cesta uběhla bez sebemenších problémů. Cestou jsme začaly chápat, proč je všude Irsko prezentováno zeleně. No protože když někde pořád prší a rozdíl mezi zimními a letními teplotami je cca 10 stupňů, tak v tomto počasí se všemu zelenému velmi dobře daří. Všude se pasou krávy, ovce, koně, oslíci, také něco mezi lamou a ovcí = lamovce. Nejsem biolog, takže to je jen můj soukromý popis :-)

Aby to nebylo tak jednoduché, tak si Didi najednou v osm vzpomněla, že jsme se měly ubytovat do sedmi. Uvítaly jsme unijní novinku a využívaly jsme po celou dobu našeho pobytu tarify a data v rámci našich cen, což to cestování zase o něco zjednoduší. A v hotýlku po zavolání řekli co??? NO PANIC :-) To se stalo heslem naší dovolené.

Dorazily jsme do Galway a cestou jsme viděly náš hotýlek, ve kterém jsme bydlely, ale než jsme dojely na nádraží, tak to byla docela štreka, proto jsme se rozhodly vrátit taxíkem. V Irsku je snad každé třetí auto taxík, takže nebyl problém si jednoho odchytit, ale než jsme k němu dotáhly ty kufry, tak nám do něj vlezla parta mladých irských chlapů :-) Jsme se po právu podivily jako co toto jako je ... no to jste měli vidět ty omluvy! Okamžitě vystoupili, 10x se omluvili, pomohli nám s kufry a ještě nás chtěli vzít sebou na tah :-) Hned se nám tam líbilo ještě více!

Náš hotýlek byl krásný a útulný, domluvily jsme si i snídaně a hned po rychlém vybalení jsme vyrazily směr centrum Galway, protože ta vzdálenost rozhodně nebyla pěšky tak nepřekonatelná. I pro mou skvělou spolucestovatelku Didi.


Některé fotky jsou z kategorie ZBYTEČNOST, ale mě to focení baví...


Vyrazily jsme do víru zábavy a když už jsme v Irsku, tak to chce pivo ne asi! Byla už tma, ale bylo tam krásně! Průběžně poprchávalo, tohle si pamatujte - bez deštníku, pláštěnky, nepromokavých bot a bundy do Irska nelez a neleť!



Daly jsme si večeři, Didi si vybrala mořské potvory a bylo to výýýborné. Moje nudle s kuřecím ale taky stály za to :-) Neměli tam točené pivo, takže si Didi dala lahváče.




Tolik hospod, hospůdek, barů, pubů a jiných naléváren snad nikde jinde nenajdete, jen v této krásné zemi. Téměř všude mají živou hudbu a nikde se uvnitř nekouří. Vypadá to jako u nás, kouří se před hospodou :-) Vešly jsme do jedné hospůdky a konečně jsem se dočkala mého oblíbeného Guinnesse! Byl to jeden z mnoha, které jsme si v Irsku vychutnaly. Didi se tam moc líbilo, protože ji hned jeden mladík pozval na drink (ale jako Redbull s nějakým modrým likérem moc vábně nevypadal) a také Didi překonala svůj rekord v pití piva!!! Poprvé v životě si dala dvě :-) 



Začalo to krááásně! Ještě jsme si v centru okoukly místo, ze kterého vyrazíme další den na velký celodenní výlet a zamířily jsme zpátky do hotýlku. Musely jsme si vytisknout své první fotky do deníčku!

Příště si vyrazíme busem, lodí, pěšky a také se dozvíte, na co Didi nutně potřebuje včelí vosk :-)

Cestování zdar!

7 komentářů:

  1. Opět skvělé čtení před spaním 👍🤣👏. Krása :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ... co dodat, jedním slovem PARÁDA ...

    OdpovědětVymazat
  3. Jé jé jé parádní cestování a to štěstíčko Vám také krásně přálo 😀

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj, musím říct, zajímavý článek i nádherné fotky z Irska. Z přítelem jsme se nemohli rozhodnout jestli poletíme do Anglie nebo do Irska. Pak přeci jenom rozhodli pro Irsko. Chtěli bychom letět z Prahy. Musíme vyřešit problém z parkováním. Vhodné parkoviště v blízkosti letiště jsme našli tady , a v klidu můžem odletět na dovolenou. Pohodový den.

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...