Náš první opravdu cestovatelský den byl před námi, my jsme se už moc těšily, jak si užijeme přírodu, i když to vlastně nikdy nebylo našim cílem :-) Zní to asi divně, ale my jsme spíše ty městské typy, které si užívají památky, jídlo, kulturu, ale tohle bylo zase trochu jiné, poznaly jsme další kousek Irska a i když to byla příroda, zase tolik jsme se nenachodily.
Ráno začalo skvělou snídaní, my to jídlo k dovolené potřebujeme a hlavně něco, co doma nemáme, rády ochutnáme. Snídaně v našem malém hotýlku byla velmi příjemná, dostaly jsme míchaná vajíčka a spoustu skvělých dobrot k tomu a ten croissant... no mňamka, krásně jsme se naladily na celodenní výlet.
V Irsku nám Didi naplánovala tři celodenní výlety s místními cestovními kancelářemi. Je to velmi praktické, protože se ráno dostavíte na místo odjezdu autobusu a pak už se o vás postará hodný pan řidič a průvodce. Cestou busem se dozvíte o historii místa kam jedete, zajímavosti z běžného života i nějaké ty perličky a veselé příhody. Pokud tedy umíte anglicky a stíháte si to překládat, tak se i něco dozvíte :-)
Naštěstí mluví všichni v Irsku anglicky, ale nápisy jsou tady v irštině a je to tedy velmi krkolomný jazyk... parkoviště irsky.
Autobus odjížděl v devět hodin a zaplnil se turisty do posledního místa. Turisté byli ze všech koutů světa a náš cíl byly mohérské útesy Cliffs of Moher a irsky se to řekne Aillte an Mhothair a také aranské ostrovy. Počasí nám až tak nepřálo, i když co to znamená nepřálo ... nepršelo :-) Didi byla smutná, že si ani nemůže vzít své sluneční brýle, které takřka neodkládá a jak sama řekla, já ty brýle nosím pořád, ony mi tak sluší!
Výhodou zájezdového autobusu je nejen pohodlí, ale i to že nasednete a pak už se jen vezete. Cestou řidič dává instrukce kam po vystoupení můžete a kam ne, bus zaparkuje vždy, autem by to mohl být problém a také má pan řidič co? No přece vstupenky, jízdenky, boarding pass neboli něco jako lodní lístek.
Zastavili jsme se vždy na nějakém zajímavém místě, kde byl krásný rozhled, něco hezkého k vidění nebo alespoň WC. Na tomto místě byly neuvěřitelné zatáčky, tam se při otočkovém manévru o 360 stupňů nesmí potkat dva autobusy a také na cestách, které tady vedou je s podivem, že se dvě auta nesrazí a neurazí si vzájemně zrcátka, jak je ta cesta uzoučká. Nemám ráda zdrobněliny, ale úzká je ještě furt moc široké slovo :-) Samozřejmě si mohli postavit cestu rovnou podle pravítka, ale to by nebavilo koně, které tady používali k dopravě, proto jim vytvořili krásnou, zajímavou a velmi klikatou trasu.
A ten volant na druhé straně ....
Dojely jsme za občasného deště do přístavu Doolin, vytáhly jsme bundy, deštníky, pláštěnky a vyrazily jsme na výlet. Čekala nás lodní přeprava na jeden ze tří aranských ostrovů a to na ten nejbližší, protože tolik kinedrylu, abychom se dostaly až na ten nejvzdálenější jsme opravdu neměly. Na vlny, které tam na moři jsou se ty lodičky zdají opravdu malé. Didi se ujišťovala, že to zvládneme bez potopení a já jsem ji ujišťovala, že by to už dávno bylo v černé kronice, kdyby se někdo utopil. Tady jsme ještě nevěděly, do čeho jdeme.
Kdybyste někdy chtěli jet na konec světa, tak tady to je. Aranské ostrovy jsou jedním z nejodlehlejších míst v Evropě. Didi se vybavila nepromokavou bundou - tento typ oblečení na sobě měla poprvé v životě, protože věci z kategorie outdoor se jí netýkají, Didi je klasický indoorový typ :-) Boty měla Didi speciální z jemné kůžičky, takové ty drahé botičky, které si opečováváte včelím voskem, aby se jim náhodou něco nestalo.
Já jsem z Liberce :-) U nás prší a je zima, takže my tady všichni máme nepromokavé bundy a hlavně nepromokavé boty, protože bez nich bychom nepřežili.
Vyrazily jsme na výlet... miluji adrenalin, takže jsem zamířila nahoru na palubu, aby mi něco neuteklo, vyndala jsem foťák, abych všechno vyfotila a Didi zůstala dole v podpalubí. Byly tam lavice, kde se dalo sedět a dalo se tam ve společnosti balíku igelitových sáčků vydržet, kdyby náhodou. Foťák jsem schovala záhy, protože jsem potřebovala ruce, abych se něčeho držela a nepřepadla do vody, brýle se mi zacákaly slanou vodou, takže jsem viděla mlhu a mobilem jsem natočila kousek videa a v tom mi chrstla voda na displej, tak jsem ho taky schovala.
Dorazily jsme na ostrov, je to necelá hodinka cesty. Vylezla jsem z lodi a čekala jsem na Didi. No ... když vystoupila musela jsem se začít smát, protože evidentně bylo dole hůře než na palubě a Didi byla durch mokrá :-)) Z bot ošetřovaných včelím voskem zvolna vytékala voda, vlasy měla Didi natužené slaným roztokem tužidla, ale brala to sportovně, což jsem se až divila.
Ostrov je malý, ale je možnost na jeho prohlídku využít kolo - ne, auto - ne, traktor - možná, bryčka s koníkem - joooo! Nasedly jsme si a vyjely jsme.
Celý ostrov byl kdysi dávno pokrytý kamením, a aby tady měli alespoň nějakou zelenou plochu, museli ty kameny vysbírat a to doslova. Jenže kam s kamenem, když do moře ho nedohodíš. Postavili z těch kamenů zídky. Nemají vlastně žádný důležitý účel, jen jsou hezky na sobě poskládané z kamenů a jsou po celém ostrově.
Na ostrov připlulo lodí tolik turistů, že nebylo možné všechny uspokojit jízdou v bryčce s koníkem, ale nám se to povedlo. Povedlo ... bylo to takové relativní. Jeden koník na mnoho turistů znamená, že přemýšlíte o slevě za jízdné, když vám 3x za cestu řekne pan kočí, vystupte si, má to chudák kopytník moc těžké.
Na ostrově je několik objektů vhodných k focení, takže jsme si je samozřejmě vyfotily.
Koně jsme nechaly odpočinout, vystoupily jsme a zašly jsme si na oběd do místní chalupy. Tomu se nedalo říct hospoda nebo restaurace, to bylo jako když si na dvorku uděláte místo pro hosty.
Bylo to takové domácí ...
Podle jídelního lístku jsme se snažily dohodnout, že bychom chtěly polévku a druhé jídlo. Ten obsluhující mladý muž nám vysvětloval, jak si máme představit, že asi vypadá to "jídlo". Řekl a to doslova, že to co jsme si vybraly není polévka, ale méně polévka. Takže jsme si objednaly polévku a méně polévku a k tomu jsme dostaly chleba a chleba a máslo a máslo. To dávají ke každému irskému jídlu.
Bylo to něco s rybou a tady jsme měly největší záchvat smíchu, protože tolik chleba, másla a polívky jsme si fakt přály :-) A ještě to dorazil pan obsluhující, když řekl, že byl jednou v České republice, něco si objednal a přinesli mu něco jiného než chtěl. Takže asi tak, nereptej a jez!
Musely jsme si pohnout s jídlem, protože už byl čas odjezdu trajektu - no jako trajekt je trochu nadnesený název, prostě loď.
Chtěly jsme si cestu zkrátit přes malou pláž, která byla u moře, ale nebyl tam písek, jen takové velmi drobounké černé kamínky, které vznikaly dlouho z těch velkých kamenů, které všude na ostrově jsou. Představte si ty kožené botičky napuštěné včelím voskem... promáchané mořskou vodou... a teď ta pláž...
Přijela loď a jedna paní chudinka nedokázala bez igelitového pytlíku vystoupit, asi na tom ostrově zůstane do smrti, protože na další loď ji už nikdo nedostane. My jsme měly ještě velké cestovatelské plány, tak jsme na tu loď nastoupily. Zůstaly jsme dole na palubě a chtěly jsme se kochat cestou k útesům. Noooo, tak to byl mazec. Takhle velké vlny jsem ještě nezažila, voda se přelévala přes palubu a Didi už ani nepotřebovala kinedryl, protože adrenalin, který strach vyplavoval, na nepoblití stačil :-)
Držely jsme se jako klíště zábradlí na schůdcích poblíž záchranného kruhu a myslely jsme na Markétu Burešovou, která ten den jela "vodu" Berounku... a musela si ten kinedryl vzít, aby přežila :-)) Pokud jste viděli film Bouře, tak přesně tak jsme se cítily. Megavlny.
Dojely jsme k pobřeží, abychom si prohlédly nádherné útesy. Při cestě lodí můžete mít štěstí a objeví se někdy i delfíni. Je známo, že my to cestovatelské štěstí máme, takže co? No jasně že jo! Byli tam!
S rozhoupaným žaludkem jsme dojely zpátky do přístavu a vrátily jsme se do autobusu. Nefoukalo tam, bylo tam teplo a sucho. Hurááá. Jely jsme jen kousek, objely jsme mohérské útesy z druhé strany, abychom se podívaly na tu krásu i z jiného pohledu.
Je to jedno z nejnavštěvovanějších míst v Irsku, zájem turistů je obrovský celoročně, mají tam parkoviště a skvělé zázemí zapuštěné do kopce, ani byste si nevšimli, že tam nějaká "budova" je.
Vydaly jsme se s Didi na prohlídku útesů, je to tam všechno turisticky přístupné a výhled je nádherný. To jsme samozřejmě využily a máme spoustu selfie a fotek útesů.
Všechno jsme si prohlédly, vyfotily a chtělo to kávičku. Měli tam v restauraci i stylové kelímky, takže je jasné, že půjdou do deníčku.
Cesta zpátky utekla docela rychle, vracely jsme se do Galway. Ještě bylo světlo, rozhodly jsme se pro prohlídku části města, kterou jsme ještě neviděly. No a to jsme koukaly! Tady to žilo! Byla sobota a bary praskaly ve švech. Měly jsme chuť na něco rybího, vybraly jsme si restauraci ala mekáč, ale rybí :-) Dala jsem si tresku a hranolky.
Když jsme jely do Irska, tak jsem měla jedno přání. Iris se v Irsku vyfotí s Irem :-) No a to se mi splnilo dříve, než jsem se nadála! V Galway byla černá stěna u jednoho domu a na ní byla nakreslená křídla. Chtěla jsem si zapózovat s křídly a najednou, kde se vzal tu se vzal Ir :-)) No a bylo přání splněno :-)
Rybičky a hranolky byly takové hezky vysmažené a vymaštěné, potřebovalo to co? No přece pivko a to je guinness na dobrou noc.
Cestování zdar!
Iriska a Didi
Naše cestování
Naše cestování
Holky paraaaada.Jasne ze to cteme ;-) jedným dychom. Zaujimalo by ma ci výlet prežili Dedine 👟 :-) tesim sa na ďalšiu časť.
OdpovědětVymazatDojela v nich domů :-) Sama jsem zvědavá, jestli je po návratu ošetřila včelím voskem nebo dala do pračky :-)
VymazatTak to jsou opravdové zážitky,Irsko je můj sen už dlouhouuuu dobu,tak třeba někdy se poštěstí.Moc hezky sepsané,vlastně jako bych tam už byla.
OdpovědětVymazatJe to zelená nádherná země, určitě doporučuji návštěvu!
Vymazat...nádherné čtení jako už pokaždé, doufám, že se żivíte jako spisovatelka :-) :-) :-)
OdpovědětVymazatNo spíše ne :-) Děkuji!
VymazatPáni, to jsou zážitky. Botičky Didi vypadají, jako kdyby na nich začala s Mixed medii (promiň Didi, to není škodolibost). Hlavní je, že vás nepřešel úsměv a dobrá nálada.
OdpovědětVymazatNo ono jí nic jiného nezbylo :-)
VymazatJá to čtu a příjemně se bavím. Protože jsem velká necestovatelka, tak mám alespoň zprostředkované zážitky. Těším se na další. :-)
OdpovědětVymazatTak to my to rády odcestujeme za Tebe :-) Nás to baví.
VymazatJe vidět, jak si to užíváte :-)
VymazatNo Irčo, jsem moc ráda, že jsi dopsala tento díl zrovna ve chvíli, kdy mě tento den čeká nalepit v cestovatelském deníčku. Budu vědět, na co nezapomenout. A teda na polévku s polévkou se nedá zapomenout, jen je těžké tu chvíli někomu zprostředkovat. Vzpomněla jsem si jen: "Která je hnusnější?" "Já nevím, ony jsou hnusné obě. Ale když budeš jíst tu zelenou po té rybí, tak je to úplně nejvíc hnusné." :-))) A komentář od Markét na FB mě dostal - s Kinedrylem tu Berounku zvládla :-)))) Těším se na další díl! Díky!!!
OdpovědětVymazatUž dlouho jsem se tak nezasmála, slzy smíchu tekly proudem. To je ta skvělá nálada kdy řekneš máslo a můžeš se počůrat smíchy :-)) A že tam toho másla bylo.
VymazatDostávám se ke čtení až nyní.Ty botičky a to vejletění je teda zážitek.paráda jdu rychle na další díl
OdpovědětVymazatJeště asi pár dílů přidám :-) Aby nikomu nic neuteklo :-)
VymazatÚžasné zážitky, a fotka s Irem a křídly :-D :-D :-D
OdpovědětVymazat